Oneshoot 3 MAGIC SHOP

내 황금빛 피

                  Žijeme ve světě, kde upíři jsou jen legendamy a báchorkami. Ale co když je vše jinak? Co když jsou skuteční? 
             YoonGi
          Dnes je mi 18 což znamená že musím opustit, tento sirotčinec. Než bude čas abych odešel ještě mi udělali oslavu, se všemi dětmi. Dokonce jsem dostal kytaru, ale od nich to prý nebylo. Nevím kdo mi ji tedy, dal, kdo ví že miluju hudbu? No nakonec jsem i se všemi svými věcmi se vydal do bytu, který mi sirotčinec zařídil do začátku. Tam jsem si vše vybalil, a našel leták s prací, na dnešní večer. Rozhodl jsem se to zkusit. Proto jsem se nějak slušně oblékl a vydal jsem se na onu adresu. Byl to jaký si hotel. ,,Co tu chceš?'' optal se mě někdo. ,,Jdu sem dnes pracovat.'' říkám. ,,Oh to jsi ty.'' pronese a já zmateně kývnu. Nakonec mě zavedl do šatny a dal mi oblečení, ve kterém budu obsluhovat. 
No nakonec jsem dostal tác s drinky a začal jsem makat. Nabízel jsem pitím všem okolo, a pak si bral další drinky na roznášení. Dostal jsem se až na zahradu s bazénem, když v tom se z bazénu někdo vynořil. Nemohl jsem z jeho těla spusti očit. Byl krásný, nestydatě jsem ho očumoval. ,,Hej, hej ty, dones mu nějaký drink.'' křikl na mě někdo a to mě probudilo z tranzu. Nakonec jse odešel pro ten drink. Ani nevím co to bylo, přistoupil jsem k lehátku, na kterém onen bůh ležel. Chtěl jsem položit skleničku na stůl, ale špatně jsem šlápl a už jsem čekal pád, ale nic se nastalo, chytila mě pevná ruka, a druhá svýrala tác. ,,Dávej pozor mladej.'' říká onen polobůh. Postavil mě na nohy a pak odcházel. ,,Přines mi Bloody Mary na pokoj 93'' houkl na mě. 
          Probral jsem se a šel jsem pro ono pití. ,,Hele někdo na pokoji 93 chce Bloody Mary.'' řekl jsem barmanovi, a čekal až mi onen drink namíchá. Po namíchání jsem se už rozešel k výtahu a vyjel do nejvyššího patra, do střešního apartmánu. Zaklepal jsem na dveře a čekal až mi otevře. Otevřel mi nahý zabalený jen v ručníku. Nemohl jsem z něj spustit oči. ,,Co tak zíráš?'' pronáší s úsklebkem. Pouští mě do dveří, a pak se jde oblékat. ,,Nekoukej na mě tak.'' říká blízko mě a já se vyděsím. Upouštím tak úlekem tác a sklenička padá k zemi a po bílém koberci se rozlije rudá tekutina. Kdybych neznal tento koktejl, myslel bych si že je to pravá krev. Rychle jsem se sehl k té spoušti a chtěl sbírat střepi, jenže o jeden jsem se řízl. V tom jsem ucítil silný stisk na svých rukách a díval jsem se do žlutě červených očí. Z úst mu trčeli špičáky, byl děsivý. Hrubě mi vzal mou zraněnou ruku a prst strčil do pusy. Odtrhl se odemně a zhroutil se na postel. Jeho tělo zlatě zářilo. Byl v křečích, ale nevypadal že by ho to bolelo spíše vzrušovalo. Když v tom se probral tentokrát na mě koukal žlutýma zářivýma očima a pak  silně mě uchopil mé ruce. ,,Musíme zmizet, tvá krev je silná, je vzácná, a proto tě musím odvést než sem někdo přijde. '' říká, a já na něj jen vyděšeně koukám. 
,,Není čas, někdo už je na chobě, musím tě odsud dostat.'' říká a rozchází se k oknu. Objímá mě a zádama proskakuje oknem. Dopadneme na zem a nic se nám nestalo. Hodí mě na sedačku auta a někam mě veze. Zastaví až u nějakého velkého domu. Pojď tady budeš v bezpečí.'' říká a vede mě dovnitř. ,,Kdo jsi? Co jsi zač? Proč tu jsem? Co to mělo znamenat.'' ptám se vyděšeně. ,,Mé jméno je Jeon JungKook, myslím že dobře víš co jsem zač.  Jsi tu pro tvé bezpečí, takže zítra půjdeme pro tvé věci, přestěhuješ se sem. A to co se stalo, to ti vysvětlím zítra, měl by jsi jít spát.'' říká a odchází. Nakonec se zmatenou myslí si lehám do postele a usínám. Probudí mě všek noční můra, děsivé rudé oči co mě pronásledují, ale nakonec je on zahnal, ale zemřel. 
,,Jsi v pořádku.'' přišel k mé posteli. ,,Já jo, jen asi už neusnu.'' říkám. Nevím co chce dělat, ale nakonec si lehá ke mě do postele a objímá mě. Nakonec se mi usnout povede.
          Probouzím se ráno, sice sám, ale odpočatý. Vstanu z postele a procházím domem, až dojdu do kuchyně kde stojí on jen v tílku. Jeho potetovaná ruka se napínala při vaření. ,,Už jsi vzhůru, řekne a mě to trochu poleká, ani se neotočil, jak vý že jsem zde. ,,Cítím tě, proto vím že tu jsi.'' říká. ,,Najíš se a pak pojdeme pro tvé věci, budeš tady'' říká a já nedokážu nic namítnout. A tak se i stalo, najedl jsem se a on mě pak vezl do mého bytu. Vzal jsem si všechny věci. Naskládali jsme je do auta, a pak jsme zase jeli do jeho domu. 
,,Ale co budu dělat, to budu pořád jen zavřený v tomto domě?'' ptám se ho zmateně. ,,Můžeš dělat co chceš, ale ano tady. Pokud chceš udělám ti hudební studio, vím že miluješ hudbu.'' říká a já se na něj překvapeně podívám. ,,takže ta kytara byla od tebe.'' konstatuji a on jen kýve. ,,A co to tedy bylo včera, říkal jsi že mi to vysvětlíš.'' pronesu. ,,Jsem upír, všichni v tom hotelu byli upíři. Tvá krev, tvá krev je pro upíry velice cená. Je to vzácná krev, nemá ji každý, proto jsem na ni i tak reagoval, je pro nás jako droga. Viděl jsi co se mnou udělala jen jedna kapka. Musel jsem tě tam odsud dostat protože tě všichni cítili. A oni by nepřestali. Zabili by tě.'' říká a já mě to děsí více a více. ,,A ty mi neublížíš?'' ptám se. ,,Já se dokážu ovládat, starám se o tebe už od dětství. A i přes to že mě tvá krev láká, neublížím ti, ponasnažím se o to.'' říká a mě to lehce uklidňuje. 
           Vážně mi zařídil stuio, mohl jsem zveřejňovat svou hudbu, a psát ji i pro jiné umělce. Dnes jsem si chystal jídlo, jenže jsem řízl špatně, a řízl jsem se do prstu. V tom se sem přiřítil JungKook jeho oči žhnuli žlutě a já na něj vyděšeně koukal. ,,Musíš rychle pryč, uteč prosím, zavři se v pokoji a neodemykej.'' říká a zhluboka dýchá ústy. Rychle tak udělám. Slyšel jsem jak zhluboka dýchá, jak se dostal rychle až k mým dveřím. ,,Dýchej Kookie, řekl jsi že mi neublížíš, tak dýchej, musíš to rozdýchat.'' říkám mu skrz dveře a slyším jak se uklidňuje.
Tohle bylo poprvé, ale už se to nepopakovalo. ,,JungKookie pojďme ven.'' říkám už mě nebaví být zavřený doma. ,,Neměli bychom YoonGi.'' říká. ,,prosím.'' pronáším a on mi nakonec podlehne. A vážně nakonec mě vzal ven. Procházeli jsme se zapadlími uličkami, i velkým nákupákem. ,,YoonGi teď mě poslouchej. Jsou tu zlí lidé, ale musíš utíkat.'' pronáší JungKook a já tak udělal. Zaběhl jsem do jedné uličky, jenže jsem upadl a odřel si ruku. Sakra. V tom se zde objevili další upíři, viděl jsem ty rudé oči. Blížili se ke mě, v tom se zde ukázal JungKook. ,,Nechte ho.'' procedil skrz zuby. Oni se rozeběhli po něm. Prali se dlouho, a JungKook chvíli měl navrch, chvíli prohrával. Nakonec je však porazil. Ale sám padl k zemi. Sakra nesmí zemřít. Ne ne ne. Hned jsem se rozeběhl k němu. Nevěděl jsem co mám dělat a pak mě to napadlo. Nahl jsem se krkem k jeho rtům a přitiskl ho k němu. On se zakousl a začal pít. Cítil jsem únavu, cítil jsem jak slábnu a pak už jsem odpadl. 
          Probral jsem se u JungKooka v pokoji. Byl jsem unavený. Jak jsem se sem dostal? Kde je JungKook? Je v pořádku? V tom se otevřeli dveře a v nich stál on. ,,Bylo to šílené co si udělal ale děkuji ti YoonGi zachránil jsi mě.'' říká a já se na něj usmívám. Nakonec mě políbil. ,,Budeme spolu už navždy.'' říká a líbá mě.