Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Revenge? And release

                 Harry
                Byla to noční můra, ten den, kdy mě stráže začali táhnout pryč z hradu, do tajných míst našeho paláce. Prý nás napadli rebelové, a já jako následník trůnu musel utéci. Nestihl jsem se ani rozloučit s mými rodiči. Nemohl jsem je naposledy ani vidět. Nechápal jsem proč? Můj otec nebyl zlí ani krutý král. Tak proč? Nic jsem nechápal, ale celí ubrečený jsem se nechal odtáhnout do skrýše. 
Schovávali jsme se asi týden, než stráže řekli, že už můžeme vylést, že už je vše v pořádku. Oddechl jsem si, ale měl jsem i nehorázný strach. Když jsem vešel do velkého sálu a viděl všude tu krev, a na trůnu sedící mé mrtvé rodiče, znovu jsem se rozbrečel. Padl jsem na kolena a těžce a hystericky jsem brečel. ,,Vaše výsosti shhh'' utěšovala mě moje chůva, která se skryla s námi. Pomalu jsem přestal brečet. ,,Najděte všechny rebeli, najděte toho co za tím stojí. Dejte je do vězení a pak mi to oznamne, nikdo z nich nesmí být volný.'' řekl jsem tvrdě. ,,Ano vaše výsosti.'' řekli stráže. ,,Připravte, vše k mluvení k lidu. Svolejte všechny zítra kolem oběda, promluvím o tragédii k lidu.'' řekl jsem dál. Všichni šli hned vše chystat, a já zase mohl padnout na kolena a brečet. Po chvíli jsem se ze země zvedl a začal plánovat pohřeb rodičů, a taky to co řeknu našemu lidu. 
          Dnes jsem měl poprvé předstoupit před lid, oznámit jim co se stalo, a mou korunovaci. Bylo to těžké, sám jsem se pořádně s tím ještě nesmířil. Ráno jsem si oblékl slušivé oblečení a už jen čekal na onu příležitost mluvit před lidmi. Byl jsem nervózní, bál jsem se, ale musel jsem to udělat. Všichni to očekávají. 
A je to tady, stoupám na balkón od kud vždy mluvil můj otec a já doufal že taky budu tak statečný jako on, když na onom místě stál. Teď jsem tam mě jít a promluvit o masakru co rebelové způsobili. Je to tu. Stojím před lidmi, zhluboka se nadechnu a začnu mluvit. ,,Vážení možná to víte možná ne, ale před týdnem byl na královskou rodinu spáchán útok rebeli. Mí rodiče se mě snažili ochránit, proto mě skryli a sami zaplatili životem. Nevím proč si vybrali mé rodiče, jelikož nebyli špatní vladaři, ale doufám že já jako nástupce trůnu, pro vás budu spravedlivým králem a přijmete mě, stejně jako mého otce. Pohřeb bude za týden, v katedrále, kdo bude chtít přijít se rozloučit s vladaři může přijít. Ve 12  je připravena mše a zvony budou znít. Doufám že jakékoliv připomínky, jakékoliv nápady a vaše názory budete se mnou sdílet, aby se nám tu žilo dobře.'' řekl jsem a uklonil se svému lidu. Všichni zvolávali a i truchlili.
           ,,Vaše výsosti chytili jsme onoho vůdce rebelů, je ve vězení.'' přiběhne po pohřbu mých rodičů, ke mě jeden ze strážců. Hned jsem ho následoval do vězení. Vedl mě až k jedné z cel. Přistoupil jsem k cele, a když ke mě ona osoba zvedla hlavu, chtělo se mi křičet. On proč on? 
Byl to Zayn, můj bývalí osobní strážce, tehdy prostě odešel. Jednou jsem se mu přiznal že ho miluji, ale on druhý den už na zámku nebyl. Nevěděl jsem proč odešel, nic jsem nechápal. A teď je tady? ,,Proč?'' pronesl jsem šeptem, s náznakem chraplavého hlasu. Nepodíval se mi ani do očí. Proto jsem vešel do celi a chytl ho za bradu. ,,Proč sakra?'' vykřikl jsem mu do obličeje. ,,Protože to byl můj osud můj úděl.'' pronesl tím hlasem, kterým jsem tak miloval. 
           Hned se mi vybavila vzpomínka na minulost. Když jsem ho poznal hned jsem mu propadl. Miloval jsem ho hned na první pohled. Tehdy jsem neřešil, proč k nám přišel. Chtěl být můj ochránce a já ho přijal. Protože se mi zalíbil. Miloval jsem trávit s ním čas. Proto jsem se snažil s ním být co nejvíce. Každý den, každá sekunda s ním mě naplňovala, když odešel zničilo mě to. Nevycházel jsem z pokoje, s nikým jsem se dlouho nebavil. Nedokázal jsem s nikým mluvit, všude jsem viděl jen naše vzpomínky. 
            Nemohl jsem tam dlouho být, nedokázal jsem se dívat na člověka, kterého jsem miloval, a přitom on mi zabil rodiče. Proto jsem odešel. ,,Co s ním vaše výsosti?'' optal se mě onen strážce. Nevěděl jsem co s ním a proto jsem si to musel nechat projít hlavou. Měl by zemřít za to že zabil mé rodiče, a přitom nedokážu zabít člověka, kterého jsem miloval a nejspíš stále miluji. Zase jsem propukl v pláč. Proč já? Proč mí rodiče? Proč on? Nic jsem nechápal, proto jsem ulehl do postele kde jsem vysílením usl. 
Avšak probudil jsem se chvíli po půlnoci. Nedokázal jsem přestat myslet, na to že člověk kterého miluji je ve vězení, a má zemřít. I přes to jak moc mě zasáhlo že zabil mé rodiče, nedokázal jsem ho zabít. Proto jsem se rozešel do vězení. Stráže tam nebyli. Proto jsem s kápí na hlavě přišel před jeho celu. Odemkl jsem ji, nechal ji odemčenou a dovnitř jsem hodil pergament s dopisem. 
           Zayn
         Slyšel jsem rachot a otevření mříží, tajemná osoba hodila dovnitř dopis a nechal otevřený dveře, pak odešela. Vzal jsem do ruky onen pergamen. Začal jsem číst. ,,Měl by jsi utéci co nejdál a už se nevracet. Zabil jsi někoho kdo si to nezasloužil a přesto jsi se nechal chytit. Uteč a už se nikdy nevracej, vrátíš se a čeká tě smrt.'' dočetl jsem a onen dopis. Hned jsem vyšel z mříží. 
Vyhýbal jsem se strážím, ale nešel jsem pryč. Rozešel jsem se do Harryho komnat. Vešel jsem potichu dovnitř, ležel v posteli a vypadalo to že spí. Rozešel jse se k němu a pomalu položil svou ruku na jeho tvář. ,,Omlouvám se.'' zašeptal jsem do ticha místnosti. Pak už jsem nakonec odešel. Odešel jsem co nejdál od tohoto království, byl můj úděl je zabít, oni zabili mé rodiče, i když to byli neviní občani. 
Ale za to jsem ztratil někoho koho jsem miloval. Snad se někdy setkáme Harry.
Harry
Snad se zase někdy setkáme Zayne