Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Scar Collector

             Elias
        Můj život je jedna velká jizva. Proč jizva? Protože dokážu přebírat bolest jiných, těch jechž se dotknu. Je to však jedno velké utrpení, pro mou osobu, proto jsem se začal lidem stranit. Utekl jsem daleko do horské vesničky, kde není moc lidí. Stranil jsem se všech, radši jsem do vesnice ani nechodil, vše jsem si nechal dovážet. Ale vše se změnilo, když do vesnice přišel on. Zničený kluk, jež potřeboval pomoc, která se mu nedsotala. A já v tu dobu již věděl, že mu propadnu, protože mě okouzlil i na tu dálku, ze které jsem ho spatřil.
Dnes jsem vyšel ven, na jednu vyhlídku na skalách, kam jsem rád chodil. Vyšplhal jsem tam a mířil na onu lavičku, jež jsem tam dal, když jsem sem poprvé přišel. Jenže, než jsem tam došel, všiml jsem si že tam někdo sedí. Byl to ten kluk, nejspíš brečel. Pomalu jsem k němu šel. ,,Jsi v pořádku?'' optal jsem se ho, a on se na mě vyděšeně podíval. Nic neříkal, jen na mě třeštil oči. Přisedl jsem si vedle něj. ,,Nic ti neudělám, slibuji.'' říkám s lehkým úsměvem, a i přes to že ucítím bolest jsem mu položil ruku, na tu jeho. Projela mnou ostrá bolest, a ucítil jsem jak se tvoří jizva. Tiše jsem sykl, ale na jeho tváři, jsem uviděl malí úsměv. ,,Jak se jmenuješ? Já jsem Elias.'' řekl jsem mu. ,,Jsem Ondra.'' řekl šeptem. ,,Těší mě.'' řekl jsem a usmál se na něj. Takto jsme tam spolu seděli dlouho, sem tam jsme prohodili pár slov, ale bylo i ticho. Nebylo to však to otravné ticho, ale příjemné, jakobychom se znali léta, a nepotřebovali jsme mluvit. 
         Ondra
         Utekl jsem do této malé vesničky, nemohl jsem zůstat v rušném městě, se svou rodinou. Všichni mě jen litovali, posílali mě za psychologem i psychiatrem a já už nemohl. Proto jsem se sbalil a utekl. Našel jsem si malí domeček, který jsem si mohl dovolit, a zabydlel se. Nakonec jsem si to tu šel projít. Došel jsem až na vyhlídku ve skalách. Bylo zde krásně vidět na vesnici. Díval jsem se před sebe a přemýšlel. Všechno mohlo být jinak, kdybych se nevrace z toho baru tak pozdě. Kdybych nešel tou uličkou, a nenarazil na tu skupinku. Pořád vydím v nočních můrách jak si mě podávali. Jak mě všichni zneužili i víckrát, jak mě zmlátili a nechali mě tam. Nebýt toho starého pána, umřel bych na místě, a možná by to bylo i lepší. 
Tyto myšlenky mi neustále běhali myslí, slzy mi tekly po tváři a vzlyky vycházeli z mého hrdla. Nedokázal jsem to udržet. Když v tom na mě někdo promluvil. ,,Jsi v pořádku?'' optal se mě hluboký hlas. Vyděšeně jsem se na něj podíval, byl to pohledný kluk, kterého jsem viděl poprvé. Přisedl si vedle mne. ,,Nic ti neudělám, slibuji.'' řekl a usmíval se. V tom jsem ucítil jeho ruku na mé. Tiše však sykl bolestí, a já se na něj překvapeně podíval. ,,Jak se jmenuješ? Já jsem Elias.'' řekl. ,,Jsem Ondra.'' řekl jsem mu tiše. ,,Těší mě.'' odpověděl mi a usmál se. Seděl tam se mnou dlouho a koukali jsme na výhled. Bylo mi sním příjemně, i přes ticho které panovalo. 
          Potkávali jsem se na vyhlídce každý den, vždy měl však na sobě dlouhé rukávy. Zajímalo by mě co pod nimi zkrývá. Vždy když se mě dotkne tiše sykne, a myslí si že to neslyším. Ale trávit s ním čas mi dělá moc dobře. Je mi lépe noční můry ustupují. Ale on občas vypadá hůř. Co se s ním děje. Nejde mi to do hlavy. 
        Elias
        Rád jsem s ním trávil čas, zamiloval jsem se do něj. Snažil jsem se mu pomoci, i když mě to bolelo. Ale rád jsem viděl jeho úsměv, to jak jeho oči zářili, jelikož už neměl ani noční můry. Nevypadal díky tomu tak unaveně, a za to jsem byl neskutečně rád. Ale já začal upadat, viděl jsem jeho noční můry, cítil jsem jeho bolest. Vše se přenášelo na mě. Každá vzpomínka vytvořila jizvy na mém těle. Ale i tak jsem s ním trávil čas co jsem jen mohl. 
Dnes jsme byli u něj doma, měl to tam vážně krásné. Moc se mi u něj líbilo. Dokonce řekl že uvaří, a já se rozhodl mu pomoci. Proto teď stojíme v kuchyni a vaříme. Pořád se jen smějeme, když v tom na mě omylem vyleje vodu. ,,Svlékni se dáme to uschnout.'' říká, a už mi chce pomoci sundat mikinu. ,,Ne to je v pořádku není to nic hrozného.'' říkám mu. Avšak stejně se mu povedlo mi to sundat. Když uviděl všechny ty jizvy vypadal vyděšeně. ,,Ty ty se řežeš?'' optal se mě. ,,Ne je to složité to vysvětlit, je to za pomoc.'' řeknu jen a on vypadá zmateně. ,,Nemohu ti to vysvětlit, ale neboj není to má vina.'' Už jsem se k tomu však nevraceli. Nechal to být, a já mu byl za to vděčný. Nemohl jsem mu to říci. 
         ,,Já chtěl, chtěl bych ti něco říci. Víš neznáme se dlouho, ale já mám tě moc rád, a chci se zeptat zda budeš můj přítel.'' řekl jsem mu. ,,Rád.'' řekl a přitiskl se mi na rty.
Od té doby jsme spolu chodili, ale já se cítil čím dál tím víc hůře. Čím více se dotýkáme, tím horší to bylo. Tím více to bolelo, tím méně jsem měl sil. Ale jemu sem nic říci nemohl a ani nechtěl. Chci aby byl v pořádku i když zemřu.
Už jsem se nedokázal ani pohnout, byl jsem tak unavený že jsem jen ležel v posteli. ,,Jsi v pořádku.'' optal se mě a pohladil mě po hlavě. Jen jsem bolestně vydechl. Je to příjemné ale bolestivé. ,,Neboj.'' řekl jsem chraplavě.  ,,Vše bude dobré.'' dořeknu a s lehkým úsměvem zavýrám oči. Poslouchám až odejde a vezmu si tužku a papír a píšu mu poslední rozloučení. Které jsou položil na stolek ausnul již smrtelným spánkem, věděl jsem že jsem ho zachránil a bude v pořádku.
         Ondra
          Usnul a já odešel. Byl na tom špatně, ale jak bych mu mohl pomoci? Nevím vůbec nic, nevím co mám dělat. Nakonec jsem se odebral do pokoje a lehl si do postele. Usnul jsem.
Ráno jsem se prudce probral. Rozkoukal jsem se kolem sebe a hned se k němu naklonil. Byl ledový, nehýbal se nedýchal. Ne ne nemohl mě tu přeci nechat. V tom si všímám čistě bílého popsaného papíru. Vzal jsem ho do ruky a začal číst.
,,Drahý Ondro,
Ani netušíš jak je to těžké, ale musím tě opustit, už jsi zdraví, můžeš zase žít bez bolesti, bez nočních můr. A za to jsem moc rád. Tehdy jsi se mě ptal na ty jizvy. A já ti to nevysvětlil. Jsou to jizvy bolesti ostatních. Jakmile jsem se někoho dotkl, ucítil jsem jeho bolest a vytvořila se jizva. Každá jizva za každý dotyk. Ale u tebe to nebolelo tolik, protože jsem tě miloval, a každá jizvy značila mou lásku. Nadešel čast kdy už jsem vyléčil každou tvou bolest, ale už to bylo smrtelné. Mrzí mě že tě tu nechávám, ale věřím že budeš šťastný. Žij pro mě prosím.
Tvůj Elias.''
Rozbrečelo mě to, pomohl mi, ale zemřel. Miloval mě a já jeho a budu žít pro něj. Miluji tě Eliasi a navždy budu.

Dnes vydávám příběh sem, do adventního kalendáře přibude příběh 31.12.2025. Snad se vám adventní kalendář líbil, ani netušíte jak těžké ho bylo psát. Ale děkuji všem kdo to četl.