Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Poslední stopa ve sněhu

             Malé zrzavé stvoření pobáhalo ve sněhu a nebylo poznat, o jaké zvíře vlastně jde. Celé totiž bylo ve sněhu a koukala mu jen špička bílého ocásku. Prodírala se sněhem za něčím nebo snad za někým? Pronásledovala člověka, jenž jí byl známí, ale on o ní ani nevěděl. Kdo by si taky všiml malého a tichého stvoření v hustém sněhu. Liška však měla jediný cíl, a to doběhnout ho, a říct mu vše co se stalo. Liška totiž nebyla obyčejná, tehdy to byl usměvavý kluk, jež vše obětoval pro záchranu osoby jež miloval. To pro lásku se stal liškou, to pro něj to udělal. A on ho snad ani nehledal?  Byl z toho smutný, jakoby se mu svět vysmýval. O kom tu však celou dobu mluvíme?
Naše malá liška byla tehdy kluk jež se jmenoval Liam. Jeho tehdejší přítel byl nemocný, a nezbývalo mu moc času, proto se rozhodl obětovat vše co měl pro jeho záchranu. Věděl o kouzelné části lesa, a proto se tam vydal a přál si to co jeho srdce chtělo nejvíce. Musel za to však něco nabýdnout a tak nabýdl sám sebe. Příroda to vzaloa a jeho přítele zachránila. On se však nemohl ani rozloučit, ale věděl že on bude v pořádku.
Když se však objevil v tomto lese po  letech, Liam ho hned poznal. Proto se za ním rozeběhl a snažil se na něj upoutat pozornost. Ale on si ho nevšímal. Proto za ním Liam běžel. V tom sněhu si však nevšiml pasti na medvědy a jeho packa se do ni zachytila. Hlasitě začal kňučet bolestí. Nevěděl zda ho někdo slyší, proto se loučil se svým životem, když v tom se nad ním objevil stín. Byl to on Niall, ten jemuž zachránil tehdy život, ten kdo na něj nejspíš zapomněl. ,,Copak jsi to vyváděl lištičko.'' pronesl k němu Niall starostlivě, a Liam k němu zvedl své uslzené oči plné bolesti. ,,Pomůžu ti ano.'' pronesl Niall a Liam pokýval lehce hlavou. Niall mu vážně pomohl, a jeho noha byla hodně zraněna, lištička s ní nemohla ani pohnout.
           Niall nesl malou lišku ve své náruči a snažil se jí utišit. Donesl ji až k veterináři. Veterinář ránu ošetřil, zavázal a Niall si lišku odnesl k sobě domů. Položil ji na měkkou deku u krbu a tiše ji pozoroval. „Budeš v pořádku, maličká," šeptal a hladil ji po bílé srsti. Liam v tu chvíli cítil takové teplo a blízkost, že se kouzlo, které ho roky věznilo, na malou chvíli zlomilo.
Když se Niall ráno vrátil do pokoje s miskou vody, místo zvířete uviděl u krbu ležet mladého muže. Byl bledý, s ovázanou nohou, ale v obličeji to byl on. „Liame?" vydechl Niall a miska mu vypadla z rukou. „To není možné... Ty jsi... ty jsi celou dobu žil?"
Liam pomalu otevřel oči a slabě se usmál. „Nialle... konečně jsi mě uviděl." „Kde jsi byl?" Niall k němu poklekl, hlas se mu třásl. „Hledal jsem tě celé měsíce! Proč jsi odešel bez jediného slova? Myslel jsem, že mě nenávidíš!" „Neodešel jsem proto, že bych chtěl," zašeptal Liam a po tváři mu stekla slza. „Obětoval jsem se lesu, aby tě uzdravil. Byl jsem tou liškou, Nialle. Celé ty roky jsem tě z dálky hlídal."
           Niall ztuhl. V jeho očích se místo radosti objevil děs a hluboký smutek. „Ty... tys to udělal pro mě? Proč jsi mi to neřekl?" „Chtěl jsem, abys žil," vydechl Liam a natáhl k němu ruku. V tu chvíli se však z chodby ozval ženský hlas: „Nialle, miláčku? Co to bylo za ránu? Jsi v pořádku?" Do pokoje vešla mladá žena a překvapeně se zastavila. Niall se na ni podíval a pak s bolestí v očích zpět na Liama. „Liame, já... já nevěděl," začal Niall trhaně. „Myslel jsem, že jsi mě opustil. Že jsi prostě zmizel ze světa. Ona... ona mě vytáhla z té nejhorší tmy. Jmenuje se Elena. Je to moje snoubenka." Liamova ruka klesla zpět na deku. „Snoubenka?" zopakoval tiše. Svět kolem něj jako by zamrzl. „Takže já už... já už nemám kam jít." „Můžeš tu zůstat, pomůžu ti se uzdravit, Liame! Prosím!" vyhrkl Niall zoufale a chtěl ho vzít za ramena. Liam se mu však vyprostil. „Ne, Nialle. Zachránil jsem ti život, abys mohl být šťastný. Ale moje místo už není po tvém boku. Už pro mě v tvém srdci není prostor."
„To není pravda, já tě pořád miluju, ale..." Niall se zasekl a podíval se na Elenu, která tam zmateně stála. „Ale už miluješ i ji," dokončil Liam za něj. „Sbohem, Nialle." V tu vteřinu Liamovo tělo obklopila bílá mlha. Před Niallovýma očima se jeho lidské rysy začaly vytrácet a nahradila je opět bílá srst. Malá liška se s bolestným zakňučením naposledy podívala na muže, pro kterého obětovala vše, a proskočila pootevřeným oknem ven do sněhové bouře. „Liame! Počkej!" křičel Niall a vyběhl za ním na terasu, ale viděl už jen malé stopy ve sněhu, které rychle mizely. Liam se už nikdy nevrátil. Zůstal v hlubokém lese jako bílý stín, stvoření, které kdysi milovalo příliš moc, než aby mohlo žít mezi lidmi.