We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 7.

Bouchla jsem dveřmi a vydala se na cestu.

Už asi 3 hodiny bloudím ulicemi Gothamu. Je zvláštní, že tu nikdo není. Žádní policajti, opilci, úchyláci. Prostě nikdo. Vzala jsem si do ruky pistoli a začala střílet do lamp. Najednou jsem uslyšela křik malé holčičky a hluboký mužský hlas. Hned jsem se na místo rozeběhla.

,,Neboj se nebude to bolet!" řekl muž a začal si rozepínat kalhoty. ,,Prosím, nechte mě být." vzlykala holčina, které mohlo být tak 13 let. Nemohla jsem se na to koukat a tak jsem zasáhla. ,,Hej kreténe! Nech ji být." křikla jsem po něm a blížila se k němu. Schovala jsem svou zbraň za záda. ,,A ty tu chceš co?! Taky chceš vojet?!" zasmál se a otočil se na mě. ,,Ne. Ale myslím, že by jsi měl odejít jinak to nedopadne dobře." usmála jsem se a nabila pistoli. ,,A co mi uděláš?!" začal se smát. Přiložila jsem mu pistoli k hlavě a usmála se. ,,Kurva..." šeptl muž a já zmáčkla spoušť. Muž se sesunul k zemi a dívka začala křičet. ,,Neboj se. Já ti neublížím." naklonila jsem se k ní a položila svou ruku na její rameno. ,,Strašně moc vám děkuju!" křikla a objala mě. Na chvilku jsem byla zaražená, protože mě nikdy nikdo neobjal, ale pak jsem to opětovala. ,,Nemáš vůbec za co." usmála jsem se a ona mi to opětovala. ,,Musím už jít, kdyby se tu objevila policie tak jsem v háji." zasmála jsem se. ,,Škoda... A.. Můžu tě aspoň doprovodit?" usmála se holčina. ,,No, nemáš kam mě doprovodit... Já nikde nabydlím." zasmála jsem se. ,,Tak... Tak pojď ke mě. Bydlím sama, na černo v jenom podniku." usmála se a začala mě táhnout neznámo kam.

,,Moc děkuju." zasmála jsem se a sedla si na gauč. ,,Není za co. Mimochodem jsem Ann." usmála se. ,,Jo díky já jsem.". "Chloe. Znám tě." usmála se. Jen jsem se zasmála. ,,Ty se mě nebojíš?" usmála jsem se. ,,Ne. Nikdy jsi ženu nezabila, a sama říkáš, že stejnému pohlaví by jsi nikdy neublížila. Kromě toho jak jsi zabila svou matku." zasmála se. Chytrá holka toto. Začala jsem se smát, jako psychopat. Nevím vlastně ani proč, nebo kvůli čemu. Někdy mám prostě takovéhle záchvaty. Ann se na mě jen divně koukala a pousmála se.

,,A chceš za tohle něco?" zeptala jsem se když jsem ležela na gauči. ,,Za co?" nechápavě se na mě podívala. ,,Za to, že jsi mě tu nechala." nechápavě jsem se na ní podívala a zasmála se. ,,No.. Vlastně něco by jsi pro mě udělat mohla. Potřebuju aby jsi hrála mojí mámu." usmála se. ,,Ehm... A jak se to dělá?" zasmála jsem se a podrbala se na zátylku. ,,Normálně. Budeš se chovat jako moje máma. Jako se chovala ta tvoje k tobě." zasmála se. ,,Víš holčičko. Moje máma byla děvka, která se o svoje dítě NIKDY nezajímala a neposlouchala ho." řekla jsem otráveně. ,,Hm... Tak se chovej jako máma, kterou sis vždy přála." usmála se. V tu chvilku mi před očima probleskla moje vzpomínka z dětství...

Vzpomínka

Představte si třináctiletou dívku, jak přijde do svého pokoje a hned se hrne k polštáři s namalovaným obličejem a parukou. Ano! Seznamte se s třináctiletou Chloe!

,,Ahoj mami..." objala jsem polštář a očekávala odpověď. ,,Neuvěříš co se mi dneska ve škole stalo! Mike mi řekl, že se mu líbím!" řekla jsem nadšeně a znovu očekávala odpověď. Mohlo to být divné, ale odpovědi se mi vždycky dostalo. Byla to, ale pouze iluze mého mozku a mé představivosti. ,,Co tady zase děláš?! Ty si zase povídáš s tím polštářem?!" vlítla do pokoje má matka. ,,M-mami já-já mysela, že..." vykoktávala jsem ze sebe. ,,Ty jsi myslela?! Vždyť ty jsi úplně marná! Měla jsem tě radši potratit a nebo spolknout!" zakřičela na mě. Nevíte jak neuvěřitelně to bolí když vaše matka řekne, že vás měla potratit. Hned se mi nahrnuly slzy do očí. ,,A tady tu kravinu ti vyhodím!" řekla a vzala mou polštářovou matku. ,,Ne!" křikla jsem a běžela za ní do kuchyně. Viděla jsem jak polštář, stříhá, ničí a trhá. V té chvilce se to ve mě zlomilo. Vzala jsem kuchyňský nůž. ,,Co si myslíš, že s tím budeš dělat?!" křikla a dívala se na nůž. ,,Neposlechla jsi mě a zabila mi matku. Teď já zabiju tebe." začala jsem se smát a podla do ní nůž.

Konec vzpomínky.

,,Dobře... Ale je tu problém. Všichni mě znají." zasmála jsem se. ,,Na to jsem připravená!" křikla a donesla barvu na vlasy. ,,Hnědá?" zasmála jsem se. Jen přikývla a započali jsme mou proměnu.

,,Wow... Pecka.." řekla jsem unešeně a prohlížela se v zrcadle. V té chvilce mi zazvonil mobil. Jerome.