We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 155.

---Anabelle---

,,Já ti říkám, že on se mě chce zbavit!" stresovala jsem se v Eddieho pracovně. ,,Zlato to je nesmysl. Proč by to dělal?" zasmál se Edward. ,,Protože tě chce jen pro sebe!" málem jsem křikla a výraz Eda se změnil na nechápavý. ,,Co?". ,,Drahoušku můj nejdražší... Podívej se jak se chová k ostatním a potom jak se chová k tobě. Celkem rozdíl nemyslíš?" usmála jsem se. ,,Zlato je to v pořádku. Oswald mě nemiluje a já jeho taky ne. Jsme jen přátelé." (To určitě, nikdo ti to nevěří Ede 😂😂). ,,Co když jo?" nadzvedla jsem obočí. ,,Proč bych ho miloval?" zasmál se. ,,Já nevím... Vždycky se na sebe tak culíte." pokrčila jsem rameny. ,,Bůh ví co tady děláte, když nejsem doma." zasmála jsem se a Ed taky. ,,To nechceš vědět." zakmital obočím. ,,Ne, radši fakt ne.." se smíchem jsem zakroutila hlavou. Podíval se na hodinky a pak na mě. ,,Budu muset jít." řekl smutně. ,,Nemůžeš mě tu s ním nechat!" udělala jsem psí oči a na koalu ho objala. Objetí 'na koalu' znamená skočit, obmotat, nepustit. Což mě se né vždycky povede.

,,Zlato já musím jít. Ty to víš." zasmál se Edward a snažil se mě sundat. ,,Tak mě vem sebou." řekla jsem dětským hláskem. ,,Nejde to, promiň." usmál se a já ho pustila. ,,Ale můžeme si udělat romantický večer." políbil mě do vlasů. ,,Takžeee... Objednáme pizzu, koupíme ty nejvíc nezdravý věci a budeme se koukat na televizi v pyžamu a zabalený v tý huňatý dece co je v obýváku?" nadzvedla jsem obočí. ,,Jestli to považuješ za romantiku." pokrčil s úsměvem rameny. ,,To je ta nejvíc romantická věc na světě." řekla jsem nadšeně. ,,Tak dobře." zasmál se. ,,Už musím jít. Určitě to tu zvládneš. Je tu i Olga, takže ti dyžtak pomůže." políbil mě. ,,Tak pá. A přijď brzo ať stihneš naše rande." zasmála jsem se a on taky. ,,Měj se zlato." s úsměvem odešel a já v pracovně zůstala sama. Rozhlédla jsem se kolem sebe a přemýšlela co teď budu dělat. Všude může číhat Oswald se snahou se mě zbavit...

Vykoukla jsem ze dveří a rozhlédla se. Zrovna procházela Olga. Já se za ní rychle schovala a udržovala s ní krok.

,,Co vám je slečno?" zeptala se mě nechápavě a já naznačila ať je potichu. ,,Nesmíš mě prozradit." zašeptala jsem. ,,Ale proč?" nadzvedla nechápavě svoje namalovaný obočí. ,,Protože mě nesmí najít Os". ,,Ahoj Anabelle." ozvalo se za mnou. Zaječela jsem a na koalu objala Olgu. I když to nešlo zrovna dobře.

,,Olgo utíkej a zachraň mě!" zaječela jsem. Podívala jsem se na Olgy obličej s nechápavým pohledem. ,,A jo... Promiň já zapomněla." nervózně jsem se zasmála a slezla z ní. Podívala jsem se na Oswalda, který měl ještě víc nechápavý výraz než Olga.

,,Víš... My hrajeme jednu takovou hru..." zasmála jsem se. ,,Ne nehrajeme." řekla Olga a odešla.

,,Anabelle potřebuju pomoct." usmál se. ,,S čím?" ať to není nic při čem mě může zabít, ať to není nic při čem mě může zabít... ,,Před chvílí jsem něco uvařil a potřebuju, aby jsi mi řekla jestli v tom něco chybí." Sakra! Počkat... Jídlo? Zadarmo? Tak to klidně umřu! ,,Tak jo." pokrčila jsem rameny a šla za ním.

Rozhlédla jsem se po kuchyni a na lince ležel jed na krysy. Jsem čekala, že mě zabije nějak galantně a ne jedem na krysy... Jsem snad krysa?! I když pro něj asi jo...

,,Oswalde na co tu je ten jed na krysy?" nadzvedla jsem obočí a ukázala na jed. ,,Aby tu nebyly krysy?" nadzvedl nechápavě obočí. ,,Mě jako krysu nebereš, že ne?" nervózně jsem se zasmála. ,,Ne." uchechtl se a já si oddychla. ,,Tebe beru jako potkana." pokrčil rameny. Popadla jsem nějaký papír a tužku a začala psát.

,,Co to děláš?" zeptal se mě nechápavě. ,,Ale... Dopis na rozloučenou pro Edwarda a úmrtí list." usmála jsem se a dál psala. ,,Ty si myslíš, že tě chci zabít?" nadzvedl obočí. Přikývla jsem a dál se věnovala psaní. ,,Anabelle rozhodně bych tě zabil líp než jedem na krysy v jídle." zasmál se. ,,Díky, fakt jsem si oddychla." řekla jsem ironicky.