Kapitola 41.

651 50 7
                                    

O pár dní později...

Všechno se teď motá kolem svatby. Dokonce i Jerome pomáhá. Já jediná s kanibalem si válíme šunky na gauči a všechny se smíchem pozorujeme. Svatba má bejt za pár dní. Nevím proč to dělají tak brzo, ale jejich svatba, jejich věc.

,,Hele a nepřemejšlela jsi, že je Jerome no jak to říct... Bukvice?" uchechtl se kanibal když jsme si jako obvykle váleli šunky na gauči. ,,Není. Jen ho baví věci organizovat." zasmála jsem se a podívala se na Jeroma. Seděl u jídelního stolu a přehraboval se v nějakých papírech. Vstala jsem a došla k němu. ,,Lásko?" pohladila jsem ho po vlasech a sedla si mu na klín. Odstrčil mě na zem a dál se hrabal v papírech. ,,Jerome." řekla jsem naštvaně. ,,Ježiši co je?! Mám práci!" křikl rozzuřeně. ,,Měl by jsi si dát pauzu! Furt teď jen děláš plány na tu svatbu! Už mě to štve!" zakřičela jsem a něj. Rychle vstal a dal mi facku. ,,Ty mi nebudeš mluvit do mých věcí, je ti to jasný?!" zařval. Robert nás jen pozoroval. Asi se Jeroma v jeho zachvátu bál. Rychle jsem vstala a stoupla si před něj. ,,Jestli si myslíš, že se tě bojím tak seš na omylu! Já nejsem jako ostatní, já z tebe strach nemám!" zaječela jsem a dala mu facku. Zamračil se, chytil mě za kořínky vlasů a odtáhl do pokoje.

Shodil mě na zem, stoupl si nade mě a uchechtl se. ,,Jsi tak slabá." zašeptal a zasmál se. ,,A ty jsi taak blbej." prskla jsem a vstala. Znovu mi dal facku. Tentokrát jsem to ustála. Shodila jsem ho na zem, sedla si na něj a začala ho mlátit. Jenom se smál. Po chvilce mě přetočil pod sebe. Držel mi ruce nad hlavou a tak jsem se nemohla bránit. Naklonil se ke mě a zašeptal: ,,Jsi táák slabá.". ,,A ty táák blbej." zamračila jsem se. Přisál se mi na rty. Chvilku jsem se bránila, ale pak jsem mu podlehla. Vzal mě a položil na postel. Tam jsme pokračovali.

,,My na sebe nedokážeme bejt naštvaný." zasmála jsem se. ,,To ne, no." uchechtl se. Přitáhl si mě víc k sobě a v objetí jsme usnuli.

,,Chloe vstávej, Melanie s tebou chce jet kupovat šaty." zašeptal mi do ucha. Hned jsem z postele vystřelila ke skříni a pak hned do koupelny. Rychle jsem se umyla, oblékla a učesala. ,,Měj se." políbila jsem Jeroma na tvář a běžela k hlavním dveřím.

,,Máš spoždění." zasmála se Melanie. Naklonila jsem se, sklopila pohled a vztyčila prst do vzuduchu na náznak aby počkala. Po chvilce jsem to rozdejchala a postavila se. ,,Jdeme." zasmála jsem se a vyšla ven k autu.

,,Melanie?" podívala jsem se na ni když jsme projížděli Gothamem. ,,Ano?" řekla s úsměvem. ,,Mám celkem dost velkej problém.." sklopila jsem pohled. ,,Co se děje?" pohladila mě po rameni a stále koukala na silnici. ,,Já.. Nedostala jsem to.." zašeptala jsem. Dupla na brzdu a podívala se na mě. ,,Myslíš, že jsi zase..." zašeptala. ,,Těhotná.." přikývla jsem.

We met in Arkham |Jerome Valeska|Kde žijí příběhy. Začni objevovat