We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 89.

---Dexter---

,,Takže je v nemocnici i máma i táta. Fakt skvělý!" odfrkl jsem si a sedl si na gauč. ,,Ještě jsem tu já." zasmála se Anabelle a sedla si mi na klín. ,,Umíš vařit?" nadzvedl jsem obočí a ona s úšklebkem přikývla. ,,Pak mi stačíš." zazubil jsem se a objal ji. ,,A taky ti můžu dát něco co rodiče ne." zašeptala mi pobaveně a políbila mě. ,,To je sice super, ale teď mám hlad." uchechtl jsem se. Protočila očima, vstala a šla do kuchyně. ,,Jednou budeme mít vztah jako moji rodiče. Vsaď se." uchechtl jsem se a šel za ní.

,,Proboha jen to ne." zasmála se a pokračovala ve vaření. ,,Proč?" nadzvedl jsem obočí a posadil se na linku. ,,Protože ve vztahu tvých rodičů jde o: zabij toho druhého dřív než zabije on tebe." usmála se a políbila mě. Uchechtl jsem se a pozoroval jak vaří.

,,Kolik je?" podívala se na mě a nadzvedla obočí a dala mi talíř. ,,Půl třetí. Půjdu se pak projít. Půjdeš semnou?" usmál jsem se, vzal talíř a šel si sednout ke stolu. S úsměvem přikývla a taky si vzala talíř. Když jsme dojedli tak Anabelle uklidila a já se šel převléct. U hlavních dveří jsem čekal na Anabelle a pak jsme ruku v ruce vyšli.

,,Hele není to ten parchant od Valesky?" zasmál se nějaký kluk. Byl starý asi jako já a Anabelle. Došel k nám s partou kluků a prohlížel si Anabelle. ,,Ahoj kotě." uchechtl se, vzal její ruku a letmo ji políbil na vršek dlaně. Anabelle se uculila a dala si ruku zpátky. ,,Zase se uklidni ta je moje." zamračil jsem se a strčil do něj. ,,Ale, ale. Klídek Valesko." uchechtl se a pokynul na kluka vedle něj. Ten ke mě došel a chtěl mi dát pěstí. Byl jsem, ale rychlejší. Vytáhl jsem nůž co jsem měl v kapse a bodl mu ho do břicha. On se v bolestech sesunul k zemi a já se zasmál. ,,Ještě někdo?" všichni kromě toho kluka se na mě vystrašeně dívali. ,,Máš kuráž." uchechtl se a podíval se na hodinky. ,,Budeme muset jít. Měj se magore. A slečno." usmál se na Anabelle a i se svou partou odešel. Anabelle se na něj zamilovaně koukala a tak jsem jí luskl před obličejem aby se probrala. Trhla sebou a usmála se na mě. Protočil jsem očima a šel dál.

,,Ty žárlíš?" podívala se na mě a nadzvedla obočí. ,,Jo. Protože tě hrozně miluju." zazubil jsem se a chtěl jí dát pusu. Ona, ale uhnula a nejistě se usmála. Nadzvedl jsem obočí. ,,Venku radši ne." uchechtla se a trochu ode mě odstoupila. Protočil jsem očima a vydal se domů.

,,Co se stalo?" chtěl jsem ji pohladit po tváři, ale ona mou ruku sundala. Zamračil jsem se a ona se nadechla. ,,Chci se s tebou rozejít.." vydechla a já se cítil jakoby mi někdo vrazil nůž do srdce. ,,P-proč?! Vždyť ráno jsi mě ještě milovala!" naštval jsem se a dal pěstí do stěny. ,,Prostě už k tobě delší dobu nic necítím..."

Nesnáším se 😭😭😭😭😭😭😭