We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 112.

Vrátíme se pár let zpátky. Přesně 30 let. Chloe je nyní osm let, Jeromovi také a oba chodí na Gothamskou základní školu.

---Chloe---

Ráno mě probudil můj sotva fungující budík a já vstala. Vypla jsem ho, protáhla se a šla do naší "koupelny". Naše koupelna byla spíš než koupelna místnost plná injekčních stříkaček, drog a zbraní. Celý náš "dům" byl drogové doupě. Musela jsem si dávat velký pozor na to abych na něco nešlápla a neublížila si. To bych pak nemohla chodit do školy a tím pádem vídat Jeroma. Bože on je tak dokonalej.

Vyčistila jsem si zuby, stáhla jsem si vlasy do mastného culíku, protože na šampon jsme neměli peníze a nasadila jsem si brýle, které byly uprostřed zaslepené páskou, protože mi je Jerome zlomil. Je to anděl...

Vběhla jsem do pokoje, oblékla jsem si uniformu, popadla jsem tašku a klíčky a vydala se ke dveřím.

,,Tak ahoj mami." řekla jsem a nejistě se usmála. ,,Zmiz mi z očí!" křikla svým -jako vždy- opileckým hlasem a hodila po mě prázdnou flašku. Naposlední chvíli jsem se sklonila a flaška se rozbila o zeď. Povzdechla jsem si a vydala se do autobusu co stál před naším domem, aby mě odvezl do školy. Samozřejmě ještě s několika ostatními dětmi, protože to byl nečekaně školní autobus.

,,A hele! Plošina je tady!" křikla Maria když jsem vešla do autobusu. Všichni se začali smát. Sklopila jsem pohled a posadila se na své místo za řidičem. Celou cestu jsem poslouchala nadávky jak na mě, tak na mou matku jaká je to feťačka, děvka a alkoholička. Vlastně.... Jsem nemohla s ničím nesouhlasit... Vše to byla pravda...

Když jsem vešla do školy, hned mi někdo podkopl nohy. Bez náznaku jakékoliv emoce jsem vstala, oprášila jsem si sukni a šla ke své skříňce. Hodila jsem do ní tašku, vzala jsem si učebnice na hodinu a šla do třídy.

,,Jerome!" vyjekla Maria a já se podívala jejím směrem. Do třídy vešel Jerome. Šla k němu, ale Jerome jí odstrčil a šel ke mě.

Třeba mi jde konečně říct, že mě miluje! Tak ne... Jde si pro domácí úkol....

,,Úkol plošino." protočil očima a natáhl ke mě ruku. Začala jsem rychle přikyvovat a hrabat mezi učebnicemi Jeromův úkol. S úsměvem jsem mu ho podala a on mi ho vytrhl z ruky. Znechuceně si ten úkol prohlížel a pak se na mě podíval. Nejistě jsem se usmála.

,,Jestli je v tom chyba tak se rozluč s tou svojí feťáckou maminkou." uchechtl se, zatáhl mě za vlasy a odešel za Mariou. Pro mě to bylo vždy jako vyznání lásky a věřila jsem, že my dva spolu budeme mít jednou syna a budeme žít šťastně až do smrti. Budeme mít spokojenej život plný lásky.

,,Hele plošino! Ke mě!" křikla po mě Maria a všichni se zasmáli. Už mi došly nervy a já se rozhodla se bránit. ,,Kdybys neměla tu tvojí push-upku tak máš ještě větší plošinu než já." řekla jsem bez toho aniž bych se na ní podívala. Všichni se na mě udiveně podívali. Dokonce i Jerome. ,,Moje máma aspoň není feťačka." řekla uraženě. ,,A moje máma není zlatokopka, která z alimentů svýho ex kupuje svojí vypatlaný dceři podprsenky na, který stejně nemá prsa a nespí s nějakejma staříkama aby těch peněz měla ještě víc." podívala jsem se na ni a uviděla její šokovaný pohled. Všichni se na mě šokovaně koukali krom Jeroma. Ten se usmíval. ,,Já mám aspoň tátu!" řekla naštvaně a složila si ruce na "prsou". ,,Jo to máš. Kolik že jich je? 10? 15?" dělala jsem zamyšlenou. ,,Mám peníze na školní pomůcky!" prskla. ,,Jo a taky máš velkej výstřih a myslíš si jak moc ti jdou vidět prsa i když žádný nemáš. Chystáš se dát si silikony? Jako maminka?" uchechtla jsem se. Nevím kde se ve mě brala ta drzost, ale líbilo se mi to. Naštvaně si odfrkla a šla na chodbu. Skoro celá třída, kromě nerdů, šprtů, vyvrhelů, mě a Jeroma jí následovala. Moment!