We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 140.

---Dexter---

,,Dextere vzdej to. Zdědil si kuchařský dovednosti po svým tátovy.." povzdechla si Anabelle. ,,Ne! Já tady prostě něco uvařím, protože jsem úžasná žena v domácnosti!" zakřičel jsem a snažil se přijít na to, jak se co používá a kam se co dává. Teda... U určitých činností vím co se jak používá a kam se to dává, ale... Mám tušení, že ta činnost s vařením nesouvisí... Protože jak souvisí čištění zubů s vařením, že jo?

,,Dextere nech toho a pojď se trochu... odreagovat." řekla svůdně a já se zasmál. ,,U se vžíváme do rolí jo?" uchechtl jsem se a ona pobaveně přikývla. ,,Ty se prase.. Myslíš vůbec na něco jinýho?" protočil jsem očima. ,,Jo... Na jiný polohy." uchechtla se. ,,Teď jen tak mimo... Proč taková nejsi normálně?" zasmál jsem se a za to jsem si vysloužil pohlavek. ,,Běž se zchladit a pak přijď." řekl jsem otráveně i když bych tohohle jejího chování nejradši využil... Jenže jsem teď ona, takže nic nebude! Pořád na mě koukala pohledem jakým jsem vždycky koukal já na ní. Teď už vím co jí na tom tak vadí.. Je to sakra divný!

,,Nekoukej na mě. Je to divný." zamračil jsem se. ,,Divný je, že spolu ještě nejsme v posteli." uchechtla se a já protočil očima. Takovej, že já jsem?! Měl bych se jít léčit.. A to rychle.. ,,Já s tebou spát nebudu. S tebou já jsem skončila." uchechtl jsem se. ,,Ale no tak. Jednou tě to nezabije ne?" uchechtla se. ,,Mě ne, ale tobě by to mohlo ublížit. Dostat pánví po hlavě prej není příjemný." usmál jsem se na ni. ,,Ale já vím, co by ti příjemný bylo." zašeptala a doslova se ke mě natiskla. ,,Nedělej nebo se mi spálí voda a ty budeš úplně bez jídla." zasmál jsem se. ,,Voda se nedá spálit..." zasmála se a políbila mě na krk. ,,Dobře, přiznávám, že máš mnohem lepší sváděcí schopnosti než já, ale nech mě PROSÍM bejt nebo přísahám, že tě znásilnim i přesto, že mám bejt holka." uchechtl jsem se a snažil se od ní jakýmkoliv způsobem dostat. ,,Udělej to." řekla svůdně a já se na ní nechápavě podíval. ,,Myslíš to vážně?" nadzvedl jsem obočí a ona přikývla.

No co. Bylo to zadarmo.

---Chloe---

,,Chloe myslíš, že je to dobrej nápad?" zeptal se mě nejistě Edward když jsme se chystali provést můj geniální nápad. ,,Já mám JEN dobrý nápady." řekla jsem hrdě. ,,O tom nepochybuju, ale... Tvůj přítel". ,,Snoubenec." s úsměvem jsem ho opravila a on protočil očima. ,,Tvůj snoubenec nás zabije." uchechtl se. ,,No a? Já myslela, že ty jsi pro každou srandu." usmála jsem se, položila ho na záda a sedla si na něj obkročmo. ,,To jsem, ale.. Líbání při, kterým jsme polonahý, mi moc jako sranda nepřijde." zasmál se a já taky. ,,Tak si místo mě představ... Tu holku z policejní stanice. Tu jak se ti líbila." zazubila jsem se. ,,Kristin jsem zabil nechtěně.. A ty to víš." zamračil se. ,,Jasně, že nechtěně." řekla jsem ironicky. ,,Tak si místo mě představ... Oswalda." dodala jsem pobaveně a on se zarazil. ,,Cože?" nadzvedl obočí a já protočila očima. ,,Oswiho. Tučňáka." uchechtla jsem se. ,,Proč jeho?" nechápavě se na mě podíval. ,,Protože je vidět, že mezi váma něco je!" šťouchla jsem ho do ramene. ,,A co by mezi náma mělo bejt?" zasmál se. ,,Něco jako máme já a Jerome. Akorát, že u vás je to roztomilý." řekla jsem dětským hlasem a Edward se znovu zasmál. ,,Mezi mnou a Oswaldem je JEN přátelství." řekl s úsměvem. ,,Ne není. Přiznej to." zazubila jsem se. ,,Ne. Protože nemám co přiznat." uchechtl se a já z chodby slyšela kroky a Jeromův vytočenej hlas.

,,Jdem na to." potichu jsem se zasmála a trochu si rozepla košili. To samý i Edward. Po chvilce našeho líbání se otevřely dveře ve, kterých přesně podle mých výpočtů stál Jerome.

,,Ale no tak! Tohle byl můj nápad!" křikl uraženě a já se na něj podívala. ,,Asi jsem byla prostě rychlejší." usmála jsem se a sledovala jak pomalinku rudne vzteky. Slezla jsem z Edwarda a šla k němu.

,,Zlobíš se?" zasmála jsem se. ,,Ne. Jsem v pohodě. Nikdy mi nebylo líp." procedil mezi zuby. ,,Nekoukáš se mi do rozepnutý košile. Ty musíš bejt hodně vytočenej." uchechtla jsem se a šťouchla do něj. Ani to s ním nepohlo a furt se na mě koukal pohledem zachvílitěsejmuprotožejsimipřebralamůjgeniálníplán. ,,Ty žárlíš? Vážně? Vážený pan Valeska žárlí na svojí holku?" uchechtla jsem se. ,,Samozřejmě, že ne." zamračil se.Rozhlédla jsem se okolo sebe a Eddie i Harley byli pryč. Právě teď můžu s jistotou říct, že mi jde o život...

,,Hele Jerome.. Byl to jen vtip.. Chápeš? Sranda..." nervózně jsem se zasmála a začala pomalu couvat. ,,Sranda? Vtip? Já mám přece rád vtipy. Tak proč se bojíš?" usmál se a vydal se ke mě. ,,Chci zpátky toho Jeroma co se choval jako dítě. Tahle tvoje verze se mi nelíbí." zamračila jsem se. ,,Ty se vážně bojíš? Nebojácná Chloe se bojí svýho přítele!" uchechtl se. ,,Jo bojím se tě, protože se chováš víc postiženě než normálně." uchechtla jsem se i já. ,,Začnu se chovat normálně až pro mě něco uděláš." usmál se a naklonil se ke mě. V tu chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vešel strážník.

,,Valeska, Barton. Odložte si tenhle váš románek a pojďte." zasmál se a vyšel ze dveří. S Jeromem jsme se na sebe podívali a pokrčili rameny. Následovali jsme strážníka dokud jsme nedošli do kanceláře ředitele ústavu.

Je tady kapitola jak jsem slíbila! :D Proč myslíte, že šli tam kam šli? :D A pro ty co jsou zklamaní, že Dexter nic nepodpálil tak nebuďte smutní. Nikde jsem nepsala, že vypl sporák :DD