We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 61.

,,Co by tu nehrálo?" nervózně jsem se usmála.

Třeba to, že ty nejsi já?!

Sklapni!

,,Pojď semnou." zamračil se, chytl mě za loket a táhl do cely.

V cele mě shodil na zem a zavřel železné dveře. Stoupl si nade mě a prohlížel si mě. ,,Co je?" prskla jsem a snažila se postavit. Zase mě shodil. Zamračila jsem se a on se zasmál. ,,Vím, že nejsi Chloe." uchechtl se. ,,A kdo jinej bych byla?!" prskla jsem naštvaně. ,,To nevím. Ald Chloe nejsi. Chloe není takovej kliďas. Kdyby mě viděla bavit se s holkou tak mě na místě vykastruje." zazubil se.

Má pravdu.

Ticho!

,,A co když jsem se prostě změnila?!" zamračila jsem se. ,,Chloe neumí změnit své chování." usmál se.

On mě zná líp než jsem si myslela! Tohle je deset bodů pro Nebelvír!

Drž už hubu!

,,To určitě." uchechtla jsem se. ,,Já Chloe dostanu zpátky. I kdybych ti musel rozřezat lebku, to si pamatuj. Já jsem větší magor než vypadám." usmál se a odešel.

Já to říkala. On mě tě zbaví jednou pro vždy. Je to můj imbecil.

Jste odpornej pár.

Asi jako ty a Gordon.

Sklapni!

A víš co? Já tě nechám. Užij si pár těch posledních dní kdy budeš v mém úžasném a sexy těle.

To určitě. Prsa, zadek a dlouhý nohy možná máš. Hezkej obličej taky, ale v hlavě máš prázdno.

Zlatíčko, proti tobě jsem já Hawking a Jerome Einstein. A u Jeroma je už co říct.

Ha, ha, ha!

Proč tak vážně? Usměj se.

Zajdu si za doktorem a ten tě zničí už navždy. A dokonce ani ten tvůj Einstein tě nezachrání.

Co ty jsi vůbec zač?!

Já má drahá, jsem ty. Jenom tvoje já z minulosti. Teda spíš někdo koho jsi ty zničila!

Počkat! Ty jsi Chloe? Ty jsi ta se, kterou jsem se v dětství dělila o jedno tělo?

Jo! A nebýt mě tak neexistuješ!

Hele ty jsi se zbláznila, né já!

Ale já jsem pravý majitel těla. Takže tiško.

,,Já se tě zbavím jednou pro vždy." procedila jsem mezi zuby a vydala se za doktorem.

,,Potřebuju pomoct!" řekla jsem naštvaně a sedla si do křesla. ,,Jak jste se sem dostala?" nadzvedl obočí. ,,Dveřma?" nechápavě jsem se na něj podívala. Zasmál se a vstal. ,,Tak jděte do tamtěch dveří. Za chvilku jsem tam." usmál se a někam odešel. Protočila jsem očima a šla.

Když jsem vešla do dveří, zjistila jsem, že to je ta stejná místnost ve, které jsem měla poprvé šokovou terapii. Lehla jsem si na lehátko a čekala. Po chvilce přišel doktor a připásal mě k lehátku. ,,Jste mi nějaký povědomí." řekla jsem nedůvěřivě. ,,To bude těmi vlasy." uchechtl se. ,,Jerome?!" křikla jsem a snažila se dostat z lehátka. ,,Překvápko!"

Budeme mít zpátky Chloe! 🙌
Jinak strašně moc vám děkuju za 4000 přečtení!!! 😍😍😍💖💖💗💗