We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 104.

---Chloe---

,,Kotě?" zasmál se Jerome a vešel do ložnice. ,,Kotě? Jsme snad náctiletý?" uchechtla jsem se a on semnou. ,,Co je?" zeptala jsem se s úsměvem. ,,Zítra budeme muset pomoct Greenwoodovi." zazubil se a šel si lehnout ke mě.

,,Ale já nechci nikomu pomáhat!" řekla jsem jako dítě a našpulila rty. ,,Ale já řekl, že pomůžeme a konec diskuze." lehce se zamračil. ,,A ty jsi moje máma, že mi budeš říkat co mám dělat? Na to zapomeň." prskla jsem drzým tónem. ,,Drž hubu jinak to schytáš!" zamračil se už úplně. Bububu. Tady se někdo zlobí. ,,To neuděláš." uchechtla jsem se. Natáhl ruku a dal mi facku, že jsem myslela, že se mi otočila hlava o 360°.

,,Nebo taky jo..." zašeptala jsem a chytla se za tvář. ,,První a poslední varování." prskl a odešel. ,,Aha... Dobře, díky!" křikla jsem za ním a protočila očima. Vstala jsem, oblékla jsem se a šla dolů.

Na gauči seděl Dexter s hodně, HODNĚ spokojeným výrazem.

,,Takže co jsi rozbil?" zamračila jsem se a složila ruce na prsou. ,,Já?!" nadzvedl obočí. ,,Já nic. Jen mám dobrou náladu." dodal s úsměvem. Nedůvěřivě jsem se na něj podívala a šla do kuchyně.

,,Nic jsi neudělal?!" vykřikla jsem a stoula si před Dextera. Nechápavě se na mě podíval a zasmál se. ,,Proč je po kuchyni rozbitý nádobí?!" zamračila jsem se a začala poklepávat nohou na náznak, že čekám vysvětlení. ,,Hmm... Táta tam s něčím mlátil. Myslel jsem, že vaří, ale pak mi došlo, že táta nevaří.... Potom s úsměvem odešel." pokrčil rameny. ,,Já ho už fakt přerazím!" procedila jsem mezi zuby a chystala se odejít. ,,Ty to neuklidíš?" zeptal se mě Dexter. ,,Ne!" křikla jsem, obula jsem si boty a šla ven.

Nenapadlo mě, že zavolám zrovna jemu, ale potřebuju se nějak odreagovat.

,,Šašku ?" uchechtla jsem se, když mi přijmul hovor. ,,Oh ahoj drahá!" zasmál se. ,,Nechceš někam zajít? Potřebuju se odreagovat." přešlapovala jsem z nohy na nohu a doufala, že bude souhlasit. ,,Jasně." uchechtl se. ,,Ale Puddin!" ozvalo se za ním. Joker nejspíš zavrčel nebo to tak aspoň znělo. ,,Drž hubu Harley a jdi si někam s tou tvojí květinářkou!" zakřičel. ,,Kde se sejdeme?" řekl znovu mile. ,,Tak... Ve starý továrně?" zasmála jsem se. ,,Dobře." řekl a típl to.

Rozešla jsem se směrem k místu a po cestě jsem si prohlížela okolí. Kolikrát jsem měla namále aby si mě nevšimli policajti, ale na místo jsem došla v pohodě.

Akorát jsem si stoupla před budovu tak se vedle mě zastavilo fialové lamborghini (pardon jestli to je napsaný špatně😂😂). Z něj vystoupil šašek, prohrábl si vlasy a šel ke mě.

,,Čau." zasmál se a objal mě. ,,Ahoj." uchechtla jsem se a odtáhla. ,,Tak co Harley? Šla za květinářkou?" zazubila jsem se když jsme vcházeli do budovy. ,,Ivy? Asi jo. Co já vím." pokrčil rameny a já se musela zasmát.

,,Co tě trápí?" zasmál se když jsme vyšli na plošinu nad nádržemi. Strašně se mi to tu líbilo. ,,Nic? To se nemůžu sejít s někým s kým jsem se před pár lety vyspala?" usmála jsem se. ,,Samozřejmě, že můžeš." zazubil se. Stoupla jsem si ke kraji rampy a koukala se dolů do nádrží.

,,Nad čím přemýšlíš?" stoupl si vedle mě šašek. ,,Nad tím, že bych skočila a skončila jako ty." zasmála jsem se a on semnou. ,,Co ti v tom brání?". ,,Dexter. Jerome..." zašeptala jsem. ,,Nemůžu je tu nechat." pokrčila jsem rameny a opravdu tuto možnost zvažovala. ,,Vždyť je tu nenecháš. Podívej jak jsem já teď úžasnej." řekl hrdě a rukou si projel ve vlasech. ,,Jasný. A budu bez obočí jako ty, ne?" uchechtla jsem se. ,,Se dá domalovat." pokrčil rameny a já se zasmála. Asi dvě hodiny jsme si ještě povídali než jsem se rozhodla jít domů. Teda přesněji: než mě šašek odvezl domů.

,,Díky, čau." usmála jsem se a vystoupila z auta. Hned jak jsem zavřela dveře tak se auto rozjelo a on odjel. Pokrčila jsem rameny a šla ke dveřím.

Hned mezi dveřma jsem dostala facku, že jsem si druhou tváří dala o futra.

,,Takže nebudeš už ani uklízet jo?!" křikl Jerome, vtáhl mě dovnitř a zavřel dveře. ,,Co ti zase je?!" prskla jsem. Zamračil se, chytl mě zezadu za krk a táhl mě do kuchyně.

,,To uklidíš!" zakřičel a shodil mě do střepů co tam byly od odpoledne. Pořezala jsem se snad všude. ,,Nebudu tě poslouchat!" zakřičela jsem a zkoušela vstát. Vzal střep a bodl mi ho do nohy. ,,Do té doby neodejdeš." zasmál se a odešel.

Ouuuuuu.... Jeromovi hráblo 😓😓😓😓