We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 131.

---Chloe---

,,Ahoj Jokere." řekla jsem s kamenným výrazem ve tváři a on se usmál. ,,Jak jsi se měla za celou tu dobu co jsme se neviděli?" zeptal se pobaveně a já ho probodla pohledem. Harley s Jeromem se na sebe koukali stylem uklidni si svou drahou polovičku nebo jí rozbiju hubu. ,,Já se měla skvěle. Co ty?" nadzvedla jsem obočí. ,,Dokonale." zasmál se a já se uchechtla. Jerome po chvilce musel odejít, protože měl sezení a Harley odešla protože jí to tam nebavilo. Divím se, že opustila svýho 'Puddin' a nechala mě s ním samotnou.

,,Jsem rád, že tě zase vidím. Po docela dlouhé době." usmál se a já protočila očima. ,,Zase tak dlouhá doba to není. Naposledy jsme se viděli, když jsme s Jeromem neměli to nejlepší období našeho vztahu." řekla jsem znuděně. ,,Ale já to myslím trošku jinak." zašeptal svůdně a já ucítila jeho ruku na mém stehně. ,,Dej tu ruku pryč." procedila jsem mezi zuby. ,,Proč?" usmál se. Vzala jsem tu podivnou hmotu z talíře a hodila ji po něm. ,,Bum, Headshot!" spokojeně jsem se na něj usmála a pozorovala jak hmota pomalu stéká z jeho tváře. On se začal mračit a já radši hodně rychle odešla. No co, může si za to sám. Nemá provokovat.

,,Chloe, máš sezení." vešel do cely strážník a chytl mě za loket. Vytrhla jsem se mu a s otráveným pohledem šla vedle něj.

,,Tady budeš hezky hačat a nedělat problémy, dobře?" zasmál se strážník a posadil mě na židli u stolu. ,,Dobže. Budu hodná." řekla jsem dětským hláskem a on se smíchem odešel. Seděla jsem a čekala na příchod mého doktora nebo doktorky.

,,Dobrý den slečno Barton. Jsem Molly Lancastrová." vešla do místnosti doktorka. ,,Dobrý den Molly." usmála jsem se. Posadila se ke stolu a urovnávala si své věci. ,,Já vím, že tohle nejspíš slýcháte často, ale... Já sem nepatřím. Nejsem šílená." podívala jsem se na ni s -né zrovna normálním- úsměvem. ,,Slečno ve třinácti letech jste zabila svou matku. To normální lidé nedělají." zasmála se a já začala hledat její slabiny. Byla dost hubená. ,,Víte... Zabila jsem ji, protože mě týrala a nedávala mi jídlo ani pití. Nikdy jsem neměla krásné dětství jako ostatní..." povzdechla jsem si a smutně se na ni podívala. Koukala na mě pohledem OMG máme toho tolik společného. Takže tady je slabina. Strašné dětství. Muhehehe. Manipulativní Chloe activated!

,,Můj otec mi jednou slíbil, že mi zajistí lepší dětství a, že na to jde sehnat peníze. Už jsem ho nikdy neviděla.... Začala jsem se proto uzavírat do sebe a všechny děti se mi kvůli tomu smály. Nikdy jsem v kolektivu nebyla oblíbená..." začala jsem dělat smutnou a pozorovala doktorku, která na mě koukala jak na anděla. ,,Nikdy jsem nezažila ten pocit, že". ,,Vás někdo miluje nebo obdivuje." skočila mi do řeči a já smutně přikývla. ,,Nikdy jsem nezažila to, že by mi matka pochválila obrázek. Nebo mě podporovala. Nebo..." odmlčela jsem se a začala přemýšlet co ještě matky dělají. ,,Objala." dokončila za mě větu. Přikývla jsem a usmála se na ni.

,,My dvě si budeme rozumět."

Jsem zpátky! To víte.. Škola je zlá a brání mi pro vás psát kapitoly. :/ Každopádně... Zmanipulujeme doktorku? :D