We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 35.

Máme tu zase ráno. Ráno, který se opakuje už 4 rok za sebou. Vlastně už jsem si na to zvykla. Ráno vstanu, dostanu hadičkou umělou výživu, mám volno což znamená seď v kleci, pak mě zmlátěj nebo nějak týraj pak dostanu jídlo a pak jdu spát. Easy, peasy. Ale stejně je největší sranda je provokovat. Možná se ptáte jestli jsem se nějak změnila. Odpověď je: ne nezměnila. Jsem pořád úplně stejná. Ah... Docela mi chybí i kluci. Dokonce mi chybí i kanibal. Ale nejvíc mi chybí Jerome. Vlastně už si ani moc nepamatuju jak vypadal. Chybí mi i to jak mi říkali mami! Dobře. Nesmím brečet. Po chvilce mého přemýšlení do pokoje vešla Ann.

,,Ahoj." uchechtla se. ,,Čůs." zazubila jsem se na ni. ,,Jakou příchuť výživy si dáš dnes? Máme tu malinu, jahodu, broskev, melou nebo borůvky." zasmála a přehrabovala se v pytlíčkách. ,,Tak třeba borůvku. Tu jsem ještě neměla." usmála jsem se. ,,Tak fajn." uchechtla se. ,,A nedělej hovadiny, jinak to schytáš." řekla přísně když odemikala dveře. Já spokojeně vyhopsala a posadila se do křesla.

Zrovna se mi chystala strčit hadičku do nosu když ji ze zhora zavolala Barbara. Jen protočila očima a odešla. Seděla jsem si tak spokojeně v křesle když jsem si uvědomila, že nemám přivázanou žádnou končetinu. Rychle jsem vstala a schovala se za dveře. Vzala jsem nějakou železnou tyč a čekala. Po chvilce přišla Ann. ,,Kde sakra?!" zašeptala. Otočila se na mě. Já ji bouchla do hlavy. Sesunula se k zemi. Rychle jsem zabarikádovala dveře a Ann posadila do mého mučícího křesla. Přivázala jsem jí končetiny a čekala až se probudí.

Po chvilve už sebou cukala a otevřela oči. ,,Ahoj." ironicky jsem jí zamávala. Jen se zamračila. ,,Tak jakou si dáš příchuť?" uchechtla jsem se. ,,Chcípni." prskla naštvaně. ,,Cože? Jahodu? Tak dobře." usmála jsem se a strčila jí hadičku do nosu. ,,Dobrou chuť." zasmála jsem se a pustila výživu. Začala brečet a ječela, že to bolí. ,,Chloe pusť mě prosím. Prosím. Copak si nevzpomínáš co jsme spolu zažilily?" brečela. Protočila jsem očima a řekla: ,,Už ti je 17 Ann. Už nejsi roztomilá.". Někdo začal bouchat na dveře. ,,Ty vole, Ann co jsi zase udělala?!" křičela Barbara z druhé strany dveří. Naznačila jsem Ann ať je potichu. Pořád ječela, tak jsem jí přes pusu nalepila izolepu. Vzala jsem ze stolu tazer a stoupla si za dveře. Dveře jsem uvolnila a dovnitř vlítla Barbara. Střelila jsem do ní tazerem. Ona se sesunula k zemi. Stoupla jsem si nad její tělo svíjící se v křečí. Usmála jsem se a naklonila hlavu na stranu. ,,Bolí to? Bolí, že?" usmála jsem se a dokopala jí do klece. ,,Teď si prožijete to, co jsem tu já prožívala denně, 4 roky." uchechtla jsem se. ,,Takže Ann teď snídá. Co s tebou Barbie?" přešlapovala jsem z nohy na nohu a přemýšlela. ,,Ah! Už vím." zasmála jsem se a vzala strojek na holení. Cestou do klece jsem popadla nějaká lana. Vešla jsem a svázala jí končetiny. Pořád se svíjela v křečích. ,,Pamatuješ jak jsi mi před dvěma roky oholila hlavu? Já totiž jo." usmála jsem se a pohazovala se strojkem z ruky do ruky. Chytla jsem ji za vlasy a zvedla jí hlavu. Začala jsem jí jezdit strojkem po hlavě. ,,Mé dílo je hotové!" křikla jsem a odhodila strojek. ,,Ty krávo zničila jsi mi vlasy!" zakřičela na mě. ,,Ty už jsi měla zničený před tím. Já ti to ještě vylepšila." mrkla jsem na ni, vyšla z klece a zamkla ji. ,,Jak se odsud dostanete dámy, je mě u palce já odcházím. Paa."zazubila jsem se a odešla.

Doufám, že vám nevadí, že jsem nepopisovala ty 4 roky, ale bylo by to nudný, věřte mi 😒😃😃