We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 79.

---Anabelle---

,,Ale no tak, já budu fakt panic navždy!" řekl naštvaně Dexter když teta přišla říct, že jsou doma. ,,Tak já s tebou budu navždy panna." zašeptala jsem mu pobaveně. ,,Ha. Ha. Ha." protočila očima. ,,Ale no tak." zašklebila jsem se. ,,Kdyby jsme se nedívali na ten pitomej film tak jsem už dvě hodiny mohl být chlap!" zamračil se. ,,Ale chlap budeš pak celej život. Užívej si, že jsi ještě kluk." šťouchla jsem ho do ramene. ,,Hele mládeži." podívali jsme se na dveře mezi, kterými stál strejda. ,,Okamžitě ze sebe slezte a spát." zamračil se a odešel. Protočila jsem očima, vstala a šla zavřít dveře.

,,Jdu si dát ještě sprchu." usmála jsem se a šla ke dveřím vedoucím do naší koupelny. Cestou jsem ještě vzala pyžamo a šla.

,,Jdu si jen vyčistit zuby." vešel do koupelny Dexter. ,,A jako ode dneška neklepeme nebo co?" zasmála jsem se. ,,Vždyť stejně nejde nic vidět." uchechtl se a začal si čistit zuby. ,,Jenže já se zrovna chystala vylézt." prskla jsem. ,,Ouuuu tak to si počkám." zazubil se. Protočila jsem očima a vzala ručník co jsem měla ve sprcháči. Jako zázrakem nebyl mokrej. Obmotala jsem si ho kolem těla a vylezla ven.

,,Co čumíš?" zasmála jsem se a koukala se na Dextera, který na mě zíral pohledem za chvíli tě asi znásilnim. ,,Proboha! Ty seš dokonalá!" prohlížel si mě od hlavy k patě. ,,Eh... Dobře, díky." zasmála jsem se. ,,Tak já jdu." uchechtl se a šel zpátky do pokoje. Podívala jsem se na jednu mou skříňku. Ano máme rozdělené skříňky aby nedošlo k nějakému problému. Docupitala jsem ke skříňce a začala v ní hledat.

,,Konečně." zašeptala jsem a vytáhla krabici. Otevřela jsem ji a bylo tam to, co jsem čekala. Rudá, trošku průsvitná košile dlouhá pár centimetrů pod zadek, průsvitnej rudej "župan" a podvazek. Kde jsem tohle vzala? Dostala jsem to k 15 narozeninám jako vtip. Pravý dárek byl telefon. Ale tenhle vtip se mi teď bude hodit víc než nějaký telefon. Oblékla jsem se, vyfénovala jsem si vlasy a šlo se do akce.

Vešla jsem do pokoje a díky tomu, že dveře od koupelny máme hned naproti posteli tak si mě Dexter hned všiml. ,,Proboha..." zašeptal, odložil mobil a prohlížel si mě. Dobře Anabelle, teď je na čase aby jsi tu stydlivou Anabelle zakopala a trochu se odvázala. Pomalým a ladným krokem jsem se došla k našemu křeslu a opřela jsem se. ,,Je tu nějaké vedro. Nemyslíš?" usmála jsem se a sundala si "župan". Nevěřícně na mě koukal. Došla jsem k němu a dala jednu nohu na postel. Začala jsem si ji od kolena hladit po celém stehně. ,,Já jsem umřel, že jo?" zašeptal a koukal se mě. ,,Ne." zasmála jsem se a sedla si na něj obkročmo. ,,Jen jsem ti chtěla udělat radost." zašeptala jsem mu a začala ho líbat. ,,Počkej. Vždyť jsou moji rodiče doma. A myslím, že by nebylo příjemné kdyby nás při tom chytili." uchechtl se. ,,A kdo říkal, že jsou doma?" zazubila jsem se, vstala a šla pro můj telefon. Ukázala jsem Dexterovi zprávu, kterou mi poslala teta před pár minutama.

Teta: Musíme ještě jet pryč, protože tvůj strýc zase někde něco podělal. Píšu to tobě, protože Dexter už stejně spí.

,,Tohle je nejlepší den mého života!" zasmál se a znovu si mě přitáhl do polibku.

Ou dééééjm 😂😂😂😂😂