We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 101.

---Jerome---

Dexter po mě hodil jeho telefon a odešel pryč.

,,Já mu fláknu takovýho trotla!" zařval jsem a chtěl jít za ním. Chloe mě chytla za ruku a já se na ní nechápavě podíval. ,,Zkus nejdříve myslet, než začneš jednat." zamračila se a ukázala mi displej mobilu. ,,A sakra... Já se bezdůvodně pokoušel zabít svého syna." řekl jsem zdrceně a sedl si. ,,Mě jsi se bezdůvodně pokoušel zabít několikrát!" zasmála se. ,,Ale on je můj syn, ty jsi jen moje snoubenka." protočil jsem očima. ,,Jo tak jen! Tak ty si tady JEN zůstaň sám!" prskla a šla nahoru.

,Buď má krámy a nebo je těhotná i ona, protože takhle se nikdy nechová. Nedejbůh aby fakt byla těhotná. Dalšího debila tu fakt nepotřebujeme.' nad svojí myšlenkou jsem se zasmál. Po chvilce mi došlo, že bych za ní mohl jít. Jako správnej budoucí manžel. Ale když mě se nechce....

,,Anabelle!" zakřičel jsem přes celý dům. Přišla za mnou a nadzvedla obočí. ,,Jdi se za mě omluvit Chloe." uchechtl jsem se. ,,Tohle si vyřiď sám Strejdo." protočila očima. ,,Ale co když má ty "vaše dny". Já nechci umřít." řekl jsem zdrceným hlasem. ,,Já se tetě ani nedivím." odfrkla si a odešla. ,,Takže to vyřídíš?!" křikl jsem za ní. ,,Ne!" křikla zpátky. Opřel jsem se o židli a začal přemýšlet.

,,Dobře, vzmuž se Jerome!" řekl jsem hrdě a vstal. ,,Doprdele!" slyšel jsem ze shora Chloenin křik. ,,Dobře, radši se nevzmužuj Jerome, sedni si a ani nedejchej." zašeptal jsem a pomalu si sedl zpátky. Po chvíli Chloe přišla. Byla dost naštvaná a šla ke mě. Je tu můj konec.

Přišla ke mě, vzala mé tváře do rukou a začala mě líbat. Po chvilce se odtáhla a s klidným výrazem šla do kuchyně. Zaraženě jsem seděl a snažil se pobrat co se stalo. Mám takový pocit, že tu něco není v pohodě.

,,Takže co jsem provedl?" podíval jsem se na Chloe podezřívavě. ,,O čem to mluvíš zlato?" uchechtla se. ,,Ha!" křikl jsem a ukázal na ní. Nadzvedl obočí a zasmála se. ,,Provedl jsem něco strašného o čem nevím a ty ke mě teď budeš milá a pak mi dáš levej hák jako vždycky!" zamračil jsem se a stoupl si. ,,O čem to mluvíš, miláčku?" uchechtla se a šla ke mě. ,,Nepřibližuj se! Znám tě až moc dlouho a až moc dobře na to abych věděl co se stane!" začal jsem couvat. ,,Vážně mě znáš moc dobře?" uchechtla se a složila si ruce na prsou. Hrdě jsem přikývl. ,,Moje oblíbená barva." řekla a začala na prstech odpočítávat 5 vteřin. ,,Eh.... Umh... Zelená!" křikl jsem. ,,Jak tě sakra napadla zelená?" nadzvedla obočí. ,,Podíval jsem se na ramínko tvojí podprsenky." pokrčil jsem rameny. ,,Jerome?" zasmála se. Nadzvedl jsem obočí. ,,Ehm... vypadá tohle jako zelená?" ukázala na ramínko, které bylo červené. Přikývl jsem. ,,Zlato, musím tě zklamat, ale ta podprsenka je červená." uchechtla se. ,,Nevěřím." zazubil jsem se a složil si ruce na hrudi. ,,Za 1. nechápu jak jsme se z mojí oblíbené barvy dostali k barvě mojí podprsenky. A za 2. tuhle tvojí scénku už znám a triko si sundávat nebudu." usmála se. ,,Tak ti ho sundám já." řekl jsem svůdně. ,,A já pak sundám tebe." usmála se a znovu se rozešla mým směrem. Opět jsem začal couvat a měl jsem tušení, že se blížím ke gauči. Měl jsem pravdu. Po chvilce jsem přes gauč přepadl.

,,Vidíš? Ani jsem na tebe nemusela sáhnout." opřela se o opěradlo a mrkla na mě. ,,Myslím, že mám otřes mozku a umírám." zamumlal jsem. ,,Vždyť jsi spadl na gauč tak to tu na mě nehraj." zasmála se a drkla mě do nohy co jsem měl na opěradle. ,,Nemůžeš aspoň dělat, že ti to je líto?" uchechtl jsem se. ,,Ne. Na to tě moc nenávidím." usmála se a odešla zpátky do kuchyně.

,,Já myslel, že mě miluješ!" křikl jsem za ní a pokoušel se nějak dostat zpět na nohy. Neúspěšně. To jsem fakt tak neschopnej? Asi jo.

,,Pomož mi!" zakřičel jsem se smíchem. ,,To jsi fakt tak neschopnej?" došla ke mě a nadzvedla obočí. ,,Asi jo." pokrčil jsem rameny. ,,No tak!" zasmál jsem se a natáhl k ní ruku. Protočila očima a chytla mě za ruku. Usmál jsem se a začal ji táhnou svým směrem.

,,Co blbneš?!" začala se smát a já s ní. Po chvilce přes opěradlo přepadla vedle mě a se smíchem jsme leželi.

,,Jestli mě to břicho bude bolet tak tě zabiju." naposledy se zasmála a pak jsme se uklidnili. Chloe se na mě podívala s pobavením v očích. Posadila se na mě obkročmo a usmála se.

,,Vždyť jsou děti doma." uchechtl jsem se. ,,Pošlu je někam pryč." pokrčila rameny. ,,Nebo já někam pošlu vás..."

Tak co? Kdo to byl?😱😱
Jinak se chci moc omluvit, že teď nevychází kapitoly tak často, ale není čas :/ pokusím se to, ale samozřejmě napravit😊