We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 111.

---Anabelle---

,,Jeffe nech mě už bejt! Rozešla jsem se s tebou! Konec! Tečka! Měj se hezky!" křikla jsem a otočila se. Nikde nikdo. ,,Hahaha... Ale já se nerozešel s tebou." ozvalo se zase zamnou. Otočila jsem se. Nikdo.

,,Jsi trapnej jak schody ve výtahu Jeffrey." uchechtla jsem se. ,,Bože jsi tak vtipná. Ne vážně. Chčiju smíchy." řekl ironicky. Popadla jsem kámen ze země a začala se rozhlížet kolem. ,,Copak? Hodíš po mě kamínek?" začal se smát. Hodila jsem kámen tam odkud se smích ozýval. Ten utichl a ozvala se rána. Běžela jsem k místu.

Ležel tam Jeff, tekla mu krev a nehýbal se.

,,Promiň Jeffrey, ale musím jít, tak... Tak čau." uchechtla jsem se a rychle odešla. Co nejrychleji jsem šla domů, abych si lehla do postele a pořádně se z toho vyspala. Díky bohu, že s Dexterem už nemáme jednu postel. Každý máme svojí. Pro Dextera nevýhoda a pro mě megamocvelká výhoda. Nechci zjistit co teď dělá po večerech když zrovna není s nějakou holkou.... Sice to asi stejně zjistím když spolu spíme v pokoji, ale ne ve stejný posteli.

Vešla jsem do budovy a zahlédla Dextera jak se baví s tou holkou z recepce. Dal jí pusu a šel za mnou.
,,Čau!" uchechtl se a nastavil ruku abych si s ním plácla. Jak malej... ,,Na tu ruku sahat nebudu. Bůh ví co jsi s ní tý holce dělal." znechuceně jsem se na ruku koukala a on se zasmál. ,,Neboj. To jsem dělal s touhle." řekl úchylně a zvedl druhou ruku. Protočila jsem očima a šla do bytu. Dexter mě samozřejmě následoval. U našich dveří stála nějaká blondýna a bavila se s tetou. Ten rozhovor, ale nebyl zrovna kamarádský.

---Chloe---

Neochotně jsem se zvedla a šla ke dveřím. Otevřela jsem a hned mě vyděsil ksicht Barbie.

,,Ty vole! Jsem se právě asi pochcala.." dělala jsem, že jsem se lekla a Barbie mě probodla pohledem. ,,Neboj. Myslela jsem smíchy." zazubila jsem se. ,,Tenhle dům je fakt prolezlý psychopaty." pohrdavě se zasmála. ,,A plus ty. Takže psychopaty, děvkami, feťáky a ošklivkami." mrkla jsem na ní. ,,OUUU GET REKT!" slyšela jsem Dexterův křik z konce chodby a podívala se tam. Anabelle se plácla do čela a Dexter se smál.

,,Jerome mladší?" nadzvedla Barbara obočí a já přikývla. ,,Tak se měj." uchechtla se Barbara a odcházela. Samozřejmě musela projít okolo Anabelle a Dextera, který se jí podíval na zadek. Barbara se na něj otočila a zasmála se.

,,Dextere!" okřikla jsem ho a on se rychle otočil. Pokynula jsem aby pohnul. Doběhl do bytu, já zabouchla dveře a otočila se na něj.

,,Je celkem sexy. Dal bych si říct." zvedl jeden koutek. ,,Dextere proboha je tak o 20 let straší než ty!" křikla jsem a složila ruce na prsou. ,,No a? Nevypadá na to. Vypadá použitelně. A navíc! Na starým kole se naučíš nejlíp jezdit!" řekl hrdě. ,,Kdo tě tohle naučil?!" zamračila jsem se. ,,Táta!" uchechtl se. ,,Proboha... Dextere vyspi se s kýmkoliv v tomhle domě, jen ne s ní!" prskla jsem a Dexter se zarazil. ,,Takže i tebou?" uchechtl se. ,,Dextere já jsem tvoje matka! Je logické, že semnou ne! Co tě to proboha napadá?!" křičela jsem co nejvíce jsem mohla, takže zítra nejspíš nepromluvim. ,,Promiň to ta puberta!" zasmál se. ,,Prosimtě vypadni nebo já ti fláknu takovou pubertu, že si jí zopakuješ..." řekla jsem už klidně a šla si sednout na gauč. Dexter se zasmál a šel nahoru. Já si pustila televizi a sledovala extrémně nudný film. Taky mi přišlo několik esemesek od Jeroma a měla jsem několik zmeškaných hovorů, ale já to ignorovala. Nechci s ním mít nic společného.

Já vím, že je to nudný díl, ale v příští kapitole se to pokusím vynahradit. Fakt!