We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 34.

Otevřela jsem oči. ,,Au..." sykla jsem, chytila se za hlavu a sedla si. Rozhlédla jsem se po místnosti. Byla jsem zavřená v nějaké kleci, v tmavé místnosti. ,,Dobré ráno." usmála se. ,,Chcípni." uchechtla jsem se. Jen se zamračila. ,,Ahoj zrzko." vlítla do pokoje Barbara. ,,Ahoj Barbie." zazubila jsem se na ni. ,,Je hezký, že svůj únos bereš s humorem." uchechtla se. ,,Já beru všechno s humorem. Dokonce i tvůj odpornej ksicht." usmála jsem se. Jen se zamračila a pokynula na Ann. Ta jí podala nějakou věc. ,,Uvidíme jak budeš brát s humorem tohle." zasmála se a z věci vystřelila. Mým tělem projela elektřina a cítila jsem se jak kdybych neměla tělo. ,,Uvidíme se zítra." zasmáli se a chystali se odejít. Barbara se, ale zastavila a začala se hrabat v kapse. ,,Málem bych zapomněla." zasmála se a hodila mi něco do klece. Hned potom odešla. Když jsem znovu cítila své tělo sáhla jsem po oné věci co mi sem Barbara hodila. Byl to řetízek co mi dal Jerome. Políbila jsem ho a přiložila si ho k srdci. ,,Já vím, že si pro mě přijdeš." zasmála jsem se. Řetízek jsem si nasadila a začala se rozhlížet po místnosti co budu dělat. Nikde nebylo nic s čím by byla sranda. I když jsem se před chvilkou probudila rozhodla jsem se, že půjdu spát. Lehla jsem si na matraci co byla v kleci a usnula.

,,Vstáváme!" zakřičela Ann do megafonu. ,,Naser si..." zamumlala jsem a otočila se na druhý bok. ,,Dobře tak jinak." zasmála se. Hodila mi do hlavy nějaký tvrdý předmět. ,,Au!" křikla jsem a posadila se. ,,Připrav se. Půjdeš na snídani." uchechtla se. ,,Jo a jak mě tam dostaneš?" uchechtla jsem se. ,,Takhle." zasmála se a z trubičky mi do krku střelila nějakou šipku. Vytáhla jsem si ji z krku a uchechtla se. ,,Konečně bude sranda." zasmála jsem se a omdlela.

,,Hej! Vstávej! Máš tu snídani." slyšela jsem odpornej hlas Barbary. Otevřela jsem oči a viděla i její hnusnej ksicht. ,,Ahoj Barbie." usmála jsem se. Všimla jsem si, že mi z nosu vede nějaká hadička. ,,Co to je?" zeptala jsem se. ,,Tohle je hadička, kterou do tebe budeme pouštět umělou výživu." zasmála se. ,,Pecka!" řekla jsem nadšeně. ,,Naším úkolem je držet tě naživu dokud sama bolestí nepojdeš." zazubila se. ,,Aby ti ty zuby zežloutly." usmála jsem se. ,,Ha, ha, ha." protočila očima a pokynula na Ann. Ta mi začala do hadičky pouštět umělou výživu. Strašně to pálilo a bolelo, ale nesměla jsem to dát najevo. ,,Tak co? Chutná?" uchechtla se Barbara. ,,Moc." olízla jsem si rty a usmála se. ,,Proč jí to nebolí?!" křikla na Ann. Ta jen pokrčila rameny. ,,To je, protože mám strašně vysoký ego. Vsaď se." zasmála jsem se. ,,Sklapni." prskla Ann. ,,Nebo co?" nadzvedla jsem jedno obočí. Jen protočila očima a odešla. Barbara mi znova dala tu uspávací věc. Probudila jsem se znovu v kleci.

Takhle to probíhalo každé ráno. Po dobu 4 let.

😱😱😱😱😱