We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 154.

---Jerome---

,,Ehhhh.... Tohle je nekonečný..." řekl jsem otráveně. ,,Tati? Rád bych se šel napít a, tak trochu se bojím co děláš, když říkáš, že je to nekonečný." zasmál se Dexter. ,,Čekám na tvojí mámu debile." prskl jsem. ,,Tak proč jsi nešel taky?" zeptal se nechápavě a šel do kuchyně. ,,Sem spal a Chloe na mě nepočkala." pokrčil jsem rameny. ,,Tati ona má určitej čas kdy tam musí jít. Nemůže čekat než ty se uráčíš vyprdelit z postele." uchechtl se. ,,Jako já osobně si myslím, že" v mojí větě mě přerušilo klepání na dveře. ,,Tak si nemyslím nic." protočil jsem očima a šel otevřít. Hned jak jsem otevřel, tak se mi Chloe s hlasitým křikem vrhla kolem krku.

,,Je to kluk!!" zaječela nadšeně. Já jí od sebe odtáhl a nadzvedl obočí. ,,Vážně?" zasmál jsem se a ona začala přikyvovat. ,,A holka!" dodala. ,,Počkej... CO?" nechápavě jsem nakrčil obočí. ,,Je to kluk a holka! Jsou dva!" křikla nadšeně. ,,MOMENT! TO JAKO BUDU MÍT DVA SOUROZENCE?!" zakřičel Dexter z obýváku. ,,JO!" křikla Chloe zpátky a poskakovala na místě.

,,Moment. Já chtěl jen jedno dítě." zamračil jsem se. ,,Jasně. Tak když sis přitom psal objednávku, tak jsi asi omylem zadal, že chceš dva kusy. A nebo moje vaječníky měli akci dva v jednom." protočila očima. ,,Ale aspoň jedno z toho je kluk! Nejsi nadšený?" usmála se. ,,Ne, nejsem. Já chtěl JEN kluka. A né holku k tomu!" prskl jsem. ,,A já za to asi můžu ne? Navíc já jsem za holku ráda. Aspoň tu nebudu jediná holka, když tu už Anabelle nebydlí." pokrčila rameny. ,,ALE JÁ NEJSEM RÁD." zdůraznil jsem každé slovo. ,,Tak prostě neumíš dělat děti no! Já za to nemůžu!" rozhodila rukama. Zasmál jsem se a protočil očima. ,,Náš poslední sex byl nezapomenutelnej. To přiznej." uchechtl jsem se. ,,Jo. Bylo nezapomenutelný jak jsi mi slízal svojí krev z obličeje." přikývla. ,,Doživotní trauma zaručeno." dodala pobaveně. ,,Ale vidíš. Pamatuješ si to." pokrčil jsem rameny a ona protočila očima.

,,Navíc jsi sám řekl, že počítáš s tím, že to nemusí bejt jenom kluk." pokrčila rameny a vrazila mi do ruky nějakou fotku. ,,Co to je?" nadzvedl jsem obočí. ,,To je ultrazvuk." uchechtla se. ,,A který z těch dětí je moje?" prohlížel jsem si fotku. ,,Musím tě zklamat, ale obě dvě jsou tvoje." políbila mě na tvář a šla do obýváku. Šel jsem za ní a dál koukal na fotku.

,,Kterej debil to sem dal?!" zakřičel jsem, když jsem zakopl o nějakou tašku. ,,Dal jsi to tam ty tati." uchechtl se Dexter. ,,A proč bych to sem jako dával?!" zeptal jsem se nechápavě. ,,Protože ti to řekla máma?" nadzvedl obočí. ,,Mě řekl Dexter ať to někam dám." pokrčila rameny Chloe. ,,Takže za to vlastně může Dexter?" nakrčil jsem obočí a Chloe přikývla. ,,Takže můžu zabít jeho?" zamračil jsem se. ,,Ne." zakroutila hlavou. ,,Jdu k Oswaldovi." dodala a podívala se na mě. ,,Tak si to tam užij lásko." usmál jsem se. ,,Ty jdeš taky." prskla. ,,Nejdu.." protáhl jsem. ,,Ano jdeš. A ještě budeš rád, že jdeš." zamračila se. ,,Nešikanuj. Jsi moje snoubenka. Ty máš šikanovat se mnou a ne mě." řekl jsem uraženě. ,,Já tě nešikanuju. A teď se zvedni nebo tě zabiju." prskla. ,,Cože? Že mě nešikanuješ?" zeptal jsem se nechápavě.

---Chloe---

Po 400 letech donucování Jeroma, aby se zvedl, tak se doopravdy zvedl. Nemožné se stalo skutečným.

,,Jak se budeš chovat?" nadzvedla jsem obočí. ,,Slušně..." protočil očima a já s úsměvem přikývla. Zaklepala jsem a když se otevřely dveře, tak jsme oba začali ječet.

,,Yetti! Sežer jí! Já bych ti nechutnal!" zaječel Jerome, schoval se za mě a začal mě strkat směrem k tomu co nazval Yettim. ,,Omlouvám se pane.. On neví jak se chovat." nervózně jsem se usmála a doufala, že mě to fakt nesežere. ,,Já jsem žena." zamračil(a) se. ,,Vážně?" nadzvedla jsem obočí a ono to naštvaně přikývlo. ,,Mě přišlo divný, že to má šaty a zmalovanej ksicht." zasmál se Jerome a já ho loktem praštila do břicha. ,,Moc se vám omlouvám my jsme oba... Trochu.. U mě za to samozřejmě můžou hormony, protože těhotenství, že jo a on" ukázala jsem na Jeroma. ,,Je prostě debil." pokrčila jsem rameny. ,,Každopádně... Jsme tu za Anabelle, Eddiem a Ozziem." usmála jsem se a ona přikývla. Pokynula, aby jsme šli za ní a rozešla se.