,,Zahrajeme si hru?" vyndal revolver a nechal v něm jeden náboj. ,,Nuže. Ať hra začne." přiložila jsem si pistoli ke spánku, usmála se a zmáčkla spoušť.
16.2. 2017- 28. Ve fan fikce ❤❤
,,Tak už příští měsíc maminko." usmál se doktor a dal mi kapesník. ,,Jo, neskutečně se těším!" vypískla jsem nadšeně. ,,No, myslím, že u porodu změníte názor." zasmál se. ,,Cssss... Vsadíme se?" uchechtla jsem se a sedla si na židli naproti němu. ,,Já u porodu nebudu, takže by to byla zbytečná sázka." zasmál se a dal mi kartu. ,,Škoda.. Tak nashle." zasmála jsem se, vzala kartu a odešla.
,,Božeee..." vydechla jsem a sedla si na gauč. ,,Copak mamčo?" zasmál se Aaron. ,,Už ten porod chci mít za sebou. Dexter furt kope a mě už to štve." procedila jsem mezi zuby. ,,To dáš. Prostě už chce bejt venku." zasmál se. ,,Kéž by už venku byl." odfrkla jsem si. ,,Kde je Jerome?" nadzvedla jsem obočí. ,,Předělává Dexterův pokoj." zasmál se. ,,Cože ten idiot dělá?" nechápavě jsem se podívala. ,,Jdi se podívat." zasmál se. Hned jsem vylítla z gauče a šla nahoru.
Vešla jsem do Dexterova pokoje. Celý byl černý. Na křesle spal Jerome. Zasmála jsem se a podívala se po pokoji. Všechny stěny byly černé, nábytek byl černý a Jerome skoro taky. Na jedné zdi byly pověšené nějaké nože a zbraně, na další byla naše společná fotka a na těch zbylých dvou byla červená barva naznačující krev. Teda aspoň myslím, že to byla barva... To je pokoj přesně pro dítě. Došla jsem k Jeromovi a pohladila ho po tváři. ,,Vstávej kutile." zasmála jsem se. Něco nesrozumitelně zamumlal. Uchehtla jsem se a odešla. Zajímalo mě jak vypadá pokoj Anabelle. Samozřejmě jsem se šla podívat.
,,Proboha." vydechla jsem když jsem vešla do pokoje. Byl to pokoj jak pro... Když použiju ten nejsladší výraz co znám tak to byl pokoj jako pro priceznu. Uprostřed pokoje stála Melanie a hladila si břicho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Taky už se těšíš?" uchechtla jsem se a došla k ní. ,,Asi mi z tebe praskla voda." zasmála se. ,,Nemůžu se dočkat až v té postýlce bude spinkat Anabelle." dodala s úsměvem. ,,A já se nemůžu dočkat až budeme řešit, že jeden druhého provokujou." zasmála jsem se a Melanie semnou. ,,To bude skvělý." usmála se. Ještě chvilku jsme se rozplývali nad budoucností našich dětí než někdo přišel.
,,Ahoj." uchechtl se Jerome. ,,Čau kutile." zasmála jsem se. ,,Eh. Moc obyčejnej pokoj." zasmál se. ,,Spíš normální a hezkej pokoj. Ne jako Dexterův kde jsou na zdi nože a zbraně." uchechtla jsem se. ,,No co. Mě to přijde super." usmál se. ,,Proč ti přijde super všechno co není normální?" nadzvedla jsem obočí. ,,Protože jsi super." zašklebil se a odešel. ,,To je idiot." protočila jsem očima. ,,Půjdeme udělat večeři, pojď." zasmála se Melanie a drkla do mě. Jen jsem se zasmála a vydala se do kuchyně. Uvařili jsme klukům špagety. Nechtělo se nám dělat nic složitýho. Vlastně se nám nechtělo dělat nic. ,,Jsem strašně unavená.. Jdu si lehnout." vydechla jsem. ,,Dobrou." řekli všichni najednou. Já se doplazila do ložnice, zachumlala jsem se do deky a usnula.
