Kapitola 102.

355 32 6
                                    

---Chloe---

Stál tam Dexter a v ruce držel pistoli se, kterou na nás mířil.

,,Zlato, neblbni. Nedělej něco čeho by jsi mohl litovat." řekla jsem a opatrně vstala. ,,Dej mi jedinej důvod." uchechtl se. ,,Ehm... No... Jsme tvý rodiče." zamračila jsem se. ,,No a? Vy jste taky zabili svoje mámy." prskl. ,,Jo, ale táty ne!" křikl Jerome. ,,Jako fakt?! Takhle ty mě podporuješ?!" zamračila jsem se na něj. ,,Navíc ty jsi svého tátu zabil." dodala jsem. ,,Ticho!" křikl Dexter. Bylo vidět, že je opravdu naštvaný.

,,Hele" Jerome taky vstal a Dexter na něj rychle zamířil. ,,Přece by jsi nezabil lidi co ti dali život, ne?" zamračil se. ,,Ale lidi co mě bezdůvodně obviňovali, že jsem nezodpovědnej a udělal jsem si dítě, který ani nebylo moje!" zakřičel a nabil zbraň. Jerome se začal smát a já se na něj nechápavě podívala. Dexter se na něj vyděšeně díval. Jerome se rozešel k Dexterovi a čelo přiložil k hlavni zbraně.

,,Tak dělej. Vystřel. Zabij mě ." říkal mezi smíchem. ,,Jerome tak jsi fakt debil?! On to udělá, je to tvůj syn!" křikla jsem. ,,To sice jo, ale jedno zdědil po tobě." uchechtl se. ,,Nedokáže mě zabít." zašeptal a znovu se rozesmál. Dexter se zamračil. ,,Dělej! Zabij svýho tátu! Nebo se bojíš?!" neustále se smál. ,,Nebojím!" křikl Dexter. Vystrašeně jsem je pozorovala. Věděla jsem, že je tu možnost, že tu spoušť opravdu zmáčkne. Přece jen. Je to Jeromův syn a je po něm. Je toho schopný, ale možná má tohle opravdu po mě. Nedokáže Jeroma zabít.

,,Copak? Proč tu spoušť už nezmáčneš? Začínám se nudit." uchechtl se Jerome. Dexter sklopil zbraň i pohled. ,,Nedokážu to..." zašeptal. Oddechla jsem si.

,,A teď, ty i Anabelle vypadnete ven, ano?" usmál se Jerome a vzal Dexterovi zbraň. Dexter protočil očima a šel nahoru. Jerome se zasmál a šel ke mě.

,,Jsi vážně magor." uchechtla jsem se a vzala zbraň jemu. Pro jistotu. ,,Věděl jsem, že to neudělá. Tohle má tobě." zazubil se. ,,Myslíš, že bych tě nezastřelila?" nadzvedla jsem obočí. S úšklebkem přikývl. Namířila jsem na něj zbraň a usmála se. ,,Tak dělej." uchechtl se. Zmáčkla jsem spoušť a Jerome zavřel oči. Ze zbraně vyletěla vlaječka s nápisem bum.

,,Tohle jsem zase věděla já." zasmála jsem se a Jerome otevřel oči. ,,To si dělá prdel ne?" zamračil se a vzal mi zbraň. ,,On sám to nevěděl." usmála jsem se. ,,A ty jsi to sakra věděla jak?" uchechtl se. ,,Som čarovná." zasmála jsem se a políbila ho. ,,No ty zrovna." zazubil se. ,,Chceš to vidět?" uchechtla jsem se a zkousla si ret. ,,V tomhle případě jo." zasmál se a začal mě líbat.

Tadá! Nová kapitola je tu! 😂
Příští díl bude z pohledu Anabelle, protože se mi zdá, že ten už tu dlouho nebyl :D

We met in Arkham |Jerome Valeska|Kde žijí příběhy. Začni objevovat