We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 151.

2. Měsíc... (Jeromovi koule stále žijou..)

---Jerome---

,,Bože já mám hlad..." řekla zdrceně Chloe a opřela si hlavu o moje rameno. ,,Nemáš. Máš jen chutě." uchechtl jsem se a objal ji. ,,Tak sežeň něco díky čemu ty chutě mít nebudu." zamumlala. ,,Stačím já?" nadzvedl jsem obočí. ,,Ne." zakroutila hlavou. ,,Tak nevím. Nic tu nemáme." pokrčil jsem rameny. ,,Tak pro něco jdi." odtáhla se ode mě a shodila mě z gauče.

,,Proč jsi tak zlá?" nadzvedl jsem obočí. ,,Protože je to zadarmo a, protože můžu." pokrčila rameny. Vstal jsem, oprášil si zadek a podíval se na Chloe.

,,Co na mě tak koukáš?" nadzvedl jsem obočí. ,,Mám pro tebe něco díky čemu by jsi nemusel jít ven." zkousla si spodní ret. ,,Povídej." uchechtl jsem se. ,,Můžeš třeba vysát." pokrčila rameny. ,,Co chceš koupit?" nadzvedl jsem obočí a Chloe se zasmála. ,,Čokoládu, zmrzlinu, koláčky...." začala vyjmenovat všechno co by chtěla. Polovinu věcí jsem ani neznal, ale nevadí.

,,Hele zase brzdi kotě. Myslel jsem, že chceš jen určitý potraviny a ne celej obchod." zastavil jsem jí. ,,Sežeň to nebo zemřeš hodně bolestivou smrtí." zamračila se. ,,Dobře, dobře v klídku." uchechtl jsem se. ,,Ale já nejsem milionář. Kde na to vezmu peníze?" nadzvedl jsem obočí. ,,Co já vím. To je tvůj problém." pokrčila rameny. ,,Jak můj problém? Jsou to věci pro tebe." prskl jsem. ,,Říkal jsi něco?" zamračila se a sevřela ruku v pěst. ,,Jen jestli nechceš ještě něco. Třeba ještě nějakou čokoládu.. Zmrzlinu.... Potrat." usmál jsem se. ,,Prosimtě vypadni." promnula si oči. ,,Ale já nechci jít! Je tam moc lidí a světla a všeho!" řekl jsem otráveně. ,,Dělej nebo tě vykopu." zamračila se. ,,A, že ne." uchechtl jsem se. Nadzvedla obočí a já pobaveně přikývl. Vstala a šla ke mě.

,,Moje lásko nejmilovanější." usmála se a já se uchechtl. ,,Běž nebo ti rozkopu prdel. Máš poslední šanci." políbila mě. ,,To neuděláš. Dopadne to jako vždycky." pokrčil jsem rameny. ,,Já tě varovala." uchechtla se a chytla mě za vlasy. Dotáhla mě na chodbu a mezi dveřma do mě ještě nezapomněla kopnout.

,,A kde mám vzít peníze?" zeptal jsem se nechápavě, když jsem ležel na zemi před naším domem. ,,Miláčku ráda bych ti připomněla, že jsi Jerome Valeska. Možná ti cestou dojde co tím myslím." usmála se a zabouchla dveře. Zvedl jsem se a rozhlídl se po okolí.

,,A co jako, že jsem Jerome Vales" došlo mi co tím Chloe myslela, když se na mě všichni vyděšeně dívali. ,,Aháá... Už mi to došlo." uchechtl jsem se. Vykročil jsem si to na chodník a všichni mě začali obcházet obloukem. Ale proč?! Vždyť jsem čistej! Teda... Pár dní jsem sprchu nenavštívil, ale... Teď nejde o tuhle čistotu! Teď tu jde o ten vypatlanej papír z Arkhamu! Kterej vlastně ani nevím kde je... Hm... Někde určitě.

Procházel jsem parkem a rozhlížel se kolem sebe. Holky, kterým bylo tak 10 byly zmalovaný jak čínskej porcelán, puberťačky na tom nebyly jinak, akorát některejm koukali ponožky z podprsenek. Kolem těhlech typů děvek, teda.. Chci říct dívek samozřejmě. Se motali kluci u, kterých jsem si myslel, že jsou to další holky. Nevím jak dlouho jsem nebyl venku, ale tohle se mi nelíbí. Tohle se mi hnusí. Do chvíle než mě zastavila drobná, ale sexy blondýnka.

,,Dobrý den... Nevíte prosím kudy se dostanu na nádraží?" usmála se. ,,Ano, jistě. Dovolte mi, abych vás tam zavedl slečno." řekl jsem mile a ona s úsměvem přikývla. Vlastně ani já sám nevím kde tady je nádraží. Já ani nevím, že tu nějaký je, ale kdo říkal, že jdeme na nádraží.

---Chloe---

,,Já umírám!" zaječela jsem přes celej dům. ,,Mami nebuď jako táta. Taky umíráš na všechno." uchechtl se Dexter. ,,Jenže vy nevíte jaký je mít v sobě člověka!" prskla jsem. ,,Teď když nad tím tak přemýšlím, tak je to celkem dost nechutný." řekl znechuceně. ,,Co je na tom nechutnýho?" nadzvedla jsem obočí. ,,To, že v sobě máš člověka?" nadzvedl obočí on. ,,No jo... Fuj to je hnus." vyplázla jsem jazyk a Dexter se zasmál. ,,Jo mami, já dneska nebudu doma." usmál se a vstal. ,,Kde budeš?" nadzvedla jsem obočí. ,,Hádej." uchechtl se. ,,Jasně." zasmála jsem se. ,,Dáš mi nějaký peníze?" udělal psí oči. ,,Peněženku mám na chodbě." pokynula jsem směrem na chodbu. ,,A kolik mi tak dáš?" nadzvedl s úsměvem obočí. ,,Nevím. Něco si tam vem." mávla jsem rukou. ,,Co když si vezmu všechno?" uchechtl se. ,,Tak si vezmeš všechno no." pokrčila jsem rameny. ,,Teď nevím jestli tě zbožňovat nebo se tě bát." zasmál se a vstal. ,,Uctívej mě, to by mohlo stačit." uchechtla jsem se. ,,Dobře. Díky bože. Já jdu." uchechtl se políbil mě na tvář a odešel.

,,Já mám pořád ten hlad, kdyby tě to zajímalo!" křikla jsem za ním, ale on zrovna zabouchl dveře. ,,Takhle ty uctíváš boha?!"

---Jerome---

,,Eh... Víte jistě, že se tudy jde na nádraží?" zeptala se mě po chvilce cesty lesem. ,,Samozřejmě. Tohle je, ale zkratka." otočil jsem se na ní s úsměvem. ,,Jste mi nějaký povědomý. Neznáme se?" nadzvedla obočí a zastavila se.

,,Ehh... Ne." zakroutil jsem hlavou a ona se zamračila. ,,Znám tě.. Nejsi z televize nebo tak něco?" zeptala se podezřívavě. ,,Jo. Já jsem totiž skvělej herec." projel jsem si rukou vlasy. ,,Ty jsi Jerome" chtěla zaječet, ale já jí včas zakryl dlaní pusu a přitiskl ji ke stromu.

,,Kočičko musíš být potichu. Mohl by někdo přijít." uchechtl jsem se. Něco nesrozumitelně mumlala, protože jí v tom logicky bránila moje ruka. Ale určitě to bylo něco ve smyslu 'pusť mě ty magore' jako vždycky. Nikdo si neumí vymyslet žádnou originální hlášku...

,,Kotě ticho. Já to myslím vážně." zamračil jsem se. ,,Dobře, tak jinak. Když budeš potichu, tak se ti nic nestane. Slibuju." usmál jsem se a ona vážně přestala. Jen rychle dýchala a koukala se na mě. ,,Tak je hodná holčička." zasmál jsem se. ,,Kdybych nebyl zadanej a neměl doma těhotnou přítelkyni, tak bych si s tebou dal říct." řekl jsem svůdně a ona protočila očima. ,,Ale bohužel zlato. Jsem zadanej." pokrčil jsem zklamaně rameny. ,,Ale v tomhle případě je to horší pro tebe. " uchechtl jsem se a z kapsy vytáhl nožík.

,,Ne, ten nůž jsem neměl, že by jsme spolu šli na houby. Já vím, že jsi se určitě těšila, ale nic nebude." usmál jsem se. ,,Máš nějaká poslední slůvka?" trošku jsem jí odkryl pusu. ,,Chcípni v pekle ty zkurvysyne!" zamračila se. ,,To s tím zkurvysynem jsi trefila. Ale o to tu teď nejde." uchechtl jsem se a bodl jí nůž do břicha.

,,Proč se tak tváříš? Usměj se." vzal jsem na prst krev co tekla z jejího břicha a nakreslil jí úsměv. ,,S úsměvem jde všechno líp kotě." zasmál jsem se. ,,Nechám ti na památku můj nožík. Třeba ty houby ještě stihneš. Jestli vůbec jsou... Já se v tomhle nikdy nevyznal.." pokrčil jsem rameny a nadšeně odešel.

,,Ale zase tak moc krvácet nemusela." protočil jsem očima a prohlížel si bundu od krve. ,,Zase taková zima není." pokrčil jsem rameny a sundal si bundu. Hodil jsem jí do nejbližšího koše a šel dál.

,,Ehh.. Měl bych mít všechno." pokrčil jsem rameny, když jsem táhl všechny věci pro Chloe. Prošel jsem kolem kasy a chystal se v klidu odejít. Než mě, ale zastavil hlas od kasy.

,,Pane je mi líto, ale budete muset zaplatit." ozval se za mnou pobavený hlas a já se otočil. Zdá se mi to nebo jsou ty starší holky hezčí než ty mladší?

,,Promiň kotě, ale já neplatím." uchechtl jsem se a chystal se odejít. Ale někdo mě chytl za loket. Otočil jsem se a zasmál se.

,,Kotě, říkal jsem, že neplatím.". ,,A já řekla, že zaplatíte." zamračila se. ,,A já ti říkám, aby jsi si šla sednout zpátky za tu tvojí dětskou kasu a zaplatila to za mě nebo nedopadneš dobře." procedil jsem mezi zuby. ,,A jestli by nezaplatíte, tak nedopadnete dobře vy." prskla a já se zasmál. ,,A co mi uděláš? Přetáhneš lakem?". ,,Počítám do tří." procedila mezi zuby. ,,Já umím do 10." zasmál jsem se. Začala odpočítávat a já si počkal. Odložil jsem věci na nějakej stolek a složil si ruce na hrudi. Dopočítala a zamračila se.

,,Takže? Budete platit nebo jste si to ještě nerozmyslel?" nadzvedla obočí. ,,Kotě ty mě zvláštním způsobem přitahuješ." zasmál jsem se a prohlížel si ji od hlavy k patě. ,,Ale vy mě ne." řekla znechuceně. ,,Co je? Zrzci tě neberou?" nadzvedl jsem obočí. ,,Zrzci jo, ale ne ty co se chovají jako děti." uchechtla se. ,,A ti co jsou zadaní?" zasmál jsem se. ,,Pane zaplaťte a odejděte." prskla. Vzal jsem nějakou sklenici ve, které byla čokoláda či co a začal si s ní pohazovat z ruky do ruky.

,,Mohli jsme si užít kočko, ale když ne... Tak mi seš k ničemu." zasmál jsem a praštil jí sklenicí do hlavy. Sesunula se k zemi a já si zase pobral svoje věci. ,,Jsem neskutečně rád, že jsi mi to placení odpustila." uchechtl jsem se a odešel.

,,Zlato! Jsem doma! A nesu ti všechno co jsi chtěla!" křikl jsem nadšeně, když se mi povedlo zavřít dveře. Chloe došla na chodbu a znechuceně se na mě podívala.

,,Ehhhh... Už mě přešla chuť." mávla rukou a šla nahoru. ,,Vážně?!" rozhodil jsem rukama, ale nedošlo mi, že tím pádem všechno spadne na zem a polovina toho se rozbije.

,,Já se na to můžu vykašlat!"

Já vím, že je to celkem dlouhá doba, ale omluvte to prosím 😞