Kapitola 113.

317 30 6
                                    

Tak jo. Vrátíme se zpátky do přítomnosti akorát o pár měsíců dopředu. Přesněji do prosince.

---Chloe---

,,Mami měla by jsi si najít chlapa." přisedl si ke mně na gauč Dexter a podíval se na mě. ,,Proč myslíš?" zeptala jsem se a přepínala kanály. ,,No... Už 7 měsíců si nikoho neměla." pokrčil rameny. ,,Mě to nevadí zlato. Jsem takhle spokojená." usmála jsem se. ,,Ne nejsi. Je na tobě vidět, že ti táta chybí. A taky ti chybí sex." uchechtl se. Zamračila jsem se na něj a vstala. ,,Jdeš si najít chlapa?!" zeptal se Dexter s nadějí v hlase. ,,Ne, jdu nakoupit. Chceš něco?" nadzvedla jsem obočí. ,,Hm.... Možná jednu věc." uchechtl se. ,,Dobře..." odfrkla jsem si. ,,Anabelle jdu nakoupit, chceš něco?!" křikla jsem. ,,Ne!" ozvalo se zezhora. Přikývla jsem a šla se převléct. Vzala jsem si obyčejné rifle, triko a bundu. Dole jsem popadla kabelku a vydala se na nákup.

Procházela jsem okolo nějaké uličky když jsem uslyšela hodně známý hlas.

,,Dokud nepřineseš prachy tak se mi kliď z očí ty děvko!" otočila jsem se za hlasem a viděla Jeroma jak křičí na nějakou holku. Ta holka brečela a neměla možnost útěku.

,,Pane, nechte prosím tu slečnu. Mohu vám dát nějaké peníze." došla jsem k nim. ,,Jdi do prdele ty" otočil se na mě. ,,Nechte jí." zamračila jsem se. ,,Vypadni." řekl holce. Ta se na mě vděčně podívala a běžela pryč.

,,Chloe." uchechtl se Jerome a šel pomalu ke mně. ,,Kolik chcete těch peněz?" nadzvedla jsem obočí. ,,Chloe já nechci prachy. Chci tebe." usmál se. Vůbec nevypadal jako on. Měl strniště, delší vlasy a rudé oči. Na sobě měl otrhané oblečení a celkově vypadal jako bezdomovec.

,,Jerome jdi ode mě. Nechci s tebou už nic mít." zamračila jsem se. ,,Máš semnou syna a ten by mě chtěl vidět." zasmál se a ukázal mi telefon na, kterém byla jeho konverzace s Dexterem.

,,Chybím mu a chce abych se vrátil." zasmál se. Protočila jsem očima. ,,Dobře... Jeden týden." prskla jsem. ,,Díky kotě." zasmál se. Probodla jsem ho pohledem a místo obchodu jsem se vydala zpět do bytu. Samozřejmě s Jeromem za zadkem.

,,U mě platí pravidla. Za 1. Spíš na gauči, za 2. nebudeš mě osahávat a podobný prasárny. Za 3. žádná ženská návštěva nepřipadá v úvahu. Jasný?" otočila jsem se na něj u dveří do bytu. Oči z výšky mého zadky přesunul do výšky mých očí a přikývl. Protočila jsem očima a odemkla.

,,Jsem doma!" křikla jsem a hodila tašku na zem. ,,A já taky!" uchechtl se Jerome. V tu chvíli přiběhl Dexter. ,,Tati!" křikl nadšeně a běžel ho obejmout. Jak dojemné. Vůbec.

Tak co? Kdo je šťastnej? 😂 Jáááááá🙌😂

We met in Arkham |Jerome Valeska|Kde žijí příběhy. Začni objevovat