We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 92.

---Chloe---

Probudila jsem se na JIPce s celkem velkou bolestí hlavy a břicha. Z ruky mi vedla hadička do, které tekla krev.

,,Musím odtud vypadnout..." zašeptala jsem a rozhlížela se po místnosti. Moc dlouho jsem se rozmýšlet nemohla, protože se otevřely dveře a dovnitř vešel doktor se sestrami.

,,Tak slečno vypadá to dobře." usmál se na mě. ,,Ježíši, to mě nezajímá! Jak je Jeromovi?!" zamračila jsem se. ,,Váš přítel se ještě bohužel neprobudil, ale šance pořád rostou." povzbudivě se usmál a já si oddechla. ,,Mohla bych ho vidět?" nadzvedla jsem obočí. ,,Možná bychom vás mohli dát na jeden pokoj." podíval se na sestru a ta pokrčila rameny. ,,To by bylo super!" zasmála jsem se. ,,Zkusíme to zařídit." mrkl na mě a i se sestrami odešel. Pohodlně jsem si lehla a přemýšlela.

,Ahoj krásko, jsem Jerome.' prolétávaly mi hlavou Jeromova slova z každé části života kdy jsem ho znala. Takže od mých 8 let. Všimla jsem si, že mám na stolku telefon a tak jsem ho vzala.

Měla jsem 3 zprávy a 8 nepřijatých hovorů. Všechno bylo buď od Anabelle nebo Dextera. Prohlédla jsem to a mobil zase odložila.

,,Slečno můžete být na pokoji se svým přítelem." přišla sestra a nějací muži. I s postelí mě převezli na pokoj kde jsem hned ode dveří viděla mého idiota. Jen oddechoval, jinak byl jako mrtvý.

,,Kdyby se cokoliv dělo tak nás zavolejte." řekla sestra a já přikývla. Hned odešla a já si prohlížela Jeroma.

,,Jerome, ty simulante já vím, že mě slyšíš a tak ti říkám: neopovažuj se chodit za světlem ani za nějakýma děvkama." uchechtla jsem se. ,,Miluju tě." zašeptala jsem a čekala, že se probudí, vezme si mě a budeme nejvíc šťastnej pár na světě. A ono nic. ,,Nesmíš nás tu nechat. My tě potřebujeme. Já tě potřebuju." začaly mi téct slzy. ,,Prosím..." šeptla jsem. V místnosti byly slyšet jen pípání přístrojů na, které byl napojený. Otočila jsem se k němu zády a koukala se z okna. Po chvilce jsem usnula.

Probudilo mě nějaké mumlání a vrzání. ,,Jerome buď ticho..." zamumlala jsem a pak mi to došlo. Posadila jsem se a koukala se na něj. Hýbal hlavou a něco mumlal. ,,Jerome!" vyjekla jsem nadšeně. ,,Zlato buď ticho... Jerome se snaží spát." zamumlal a já byla štěstím bez sebe. Najednou ty přístroje začali hlasitě pípat a já začala panikařit. Začala jsem zvonit na sestru, která po chvilce přiběhla.

,,Co se děje?!" vykřikla když se podívala na Jeroma. ,,Já nevím! Hýbal hlavou a něco mumlal a pak to začalo pípat!" brečela jsem. ,,Tadá!"

Jsem prostě hodná a tak ho nechám žít😂 a navíc by to bylo divný.... Fan fikce o Jeromovi bez Jeroma... Bože já mám, ale problémy 😂😂