We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 38.

,,Cože?!" vykulil oči. ,,Měli jsme spolu mít miminko..." zašeptala jsem. ,,Jenže jsem pak zmizela a tam kde jsem byla do mě cpali samý chemický sračky a naše děťátko umřelo." podívala jsem se na něj s uslzenýma očima. ,,Takže mi chceš říct, že.... Že jsem měl bejt táta?" nadzvedl obočí a ukázal na sebe. Jen jsem přikývla. Dal si hlavu do dlaní. ,,Já měl bejt v osmnácti táta." vydechl. ,,Jerome..." pohladila jsem ho po zádech. ,,Já-měl-bejt-táta." opakoval si furt dokola. ,,Nechám tě chvilku samotného." políbila jsem ho na tvář a odešla do obýváku. Na gauči seděla Melanie v Aaronově objetí, v křesle kanibal a Arnold někam odešel.

,,Kam šel?" uchechtla jsem se a posadila se do křesla. ,,Nevíme, furt teď někam chodí." zasmál se Aaron. ,,Děje se něco? Ty jsi brečela?" nadzvedla Melanie obočí a podívala se na mě lítostivým pohledem. ,,Málem." zašeptala jsem. ,,Kde je Jerome?" ozval se kanibal. ,,Nahoře to rozdejchává." ukázala jsem na schody. ,,Co rozdejchává? Že jsi mu nedala?" zasmál se. ,,Rozdejchává, že měl bejt táta." řekla jsem s pokusem o úsměv. Všichni se zasekli a nevěřícně na mě koukali. ,,Jako teď měl bejt táta nebo co?" zeptal se Aaron. ,,Ne. Táta měl bejt před čtyřma rokama." řekla jsem bez náznaků emocí. ,,Chloe pojď sem prosím!" ozvalo se ze zhora. ,,Držte mi palce." zašeptala jsem a vstala. Všichni se na mě povzbudivě usmáli. Dokonce i kanibal. Úsměv jsem jim opětovala a odešla do ložnice.

,,Pojď sem." ukázal na místo vedle sebe. Opatrně jsem si k němu přisedla. To bylo snad po druhé co jsem se ho kdy bála. Byl až nenormálně klidný. Z hluboka vydechl a podíval se na mě. Sklopila jsem pohled. Vzal si mou bradu mezi palec a ukazováček a zvedl mi hlavu tak, abych mu koukala do očí. Usmál se a políbil mě. ,,Miluju tě." usmál se. ,,Já tebe." políbila jsem ho. ,,Víš... Přemýšlel jsem nad tím. Nad tím, že jsem měl být táta v osmnácti letech a nad tím, že jsi to dítě asi vážně chtěla, že?" nadzvedl obočí. Jen jsem přikývla. ,,Chci ti říct, že... Kdyby jsi dítě chtěla.. Tak ti vyjdu vstříc." zahleděl se mi do očí. Jen jsem se usmála a políbila ho. ,,Děkuju. Ale já tě do otcovství nutit nemůžu a ani nebudu. Takže dítě budeme mít až nám to oboum přijde vhodné." zašeptala jsem. Usmál se a políbil mě. V objetí jsme leželi na posteli a povídali si o všem možném. ,,Zlato?" uchechtl se. ,,Ano?" nadzvedla jsem obočí a podívala se na něj. ,,Nechceš si zítra udělat menší akci? Jako oslavu tvého návratu." zasmál se. ,,Jasně!" vypískla jsem a objala ho silněji. Políbil mě a já náš polibek prohloubila.

Dobré ráno!! ❤ Dnešní díl je trochu dojemný (teda aspoň pro mě 😃), co myslíte? 😊