We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 143.

---Dexter---

,,Už tam budeme?" zeptal jsem se otráveně, protože jsem byl na pokraji psychického zhroucení. ,,Dextere ještě jednou se zeptáš jestli už tam budeme, tak přísahám, že posbírám všechny klacky co tu jsou a narvu ti je všechny do prdele!" řekla podrážděně máma a já se zasmál. ,,Tati?" zeptal jsem se dětským hlasem. ,,Nemám, nedám, nekoupím, nepůjčím, neponesu." odsekl naštvaně a já protočil očima. Podíval jsem se na Anabelle. ,,Ani na to nemysli blbečku." prskla a já se uchechtl. Po chvilce jsme dorazili před celkem velkej dům.

,,Tady jako bydlí jo? V takhle velkým domě?" řekla udiveně Anabelle. ,,Podle mě si tím domem něco kompenzuje." pokrčil jsem rameny a táta se zasmál. ,,Dextere chovej se sakra!" prskla máma a šla zaklepat na dveře. Otevřel nám nějakej celkem nízkej chlap co kulhal.

,,Ahoj zrzko!" řekl nadšeně a objal mojí mámu. ,,Jerome." podal si ruku s mým tátou a podíval se na mě. ,,Jerome ty máš dvojče?" nadzvedl obočí. ,,Ne. To je náš syn Dexter." řekl táta a já k chlapovi natáhl ruku. ,,Dexter Valeska." usmál jsem se když přijal mojí ruku. ,,Oswald Cobblepot." s úsměvem přikývl a ruku si dal znovu k tělu. ,,A to je Anabelle." máma pokynula na Anabelle stojící vedle mě a pozorující Oswalda. ,,Těší mě slečno." přikývl a Anabelle se začervenala. ,,Pojďte za mnou." řekl s úsměvem a vešel do domu kam jsme ho následovali.

,,Neříkej, že se ti ten skřet líbí." zašeptal jsem směrem k Anabelle. ,,Je roztomilej. A umí se chovat, narozdíl od tebe." potichu se zasmála a já protočil očima.

,,Moc děkuju, že jsi Edovi pomohla Chloe. Díky tobě se vrátil někdo na kom mi záleží." řekl nadšeně když jsme vešli do obýváku, kde na gauči seděl chlap s brejlema a něco četl. Když nás zahlédl tak s úsměvem vstal a vydal se k nám.

,,Bacha, slintáš." zašeptal jsem pobaveně Anabelle, když koukala na toho chlapa. ,,Sklapni." prskla potichu. Pozdravil oba moje rodiče -i když táta z něho nebyl zrovna nadšenej- a podíval se na nás.

,,Edward Nygma." natáhl ke mě s úsměvem ruku a já ji přijal. ,,Dexter Valeska." s úsměvem jsem přikývl a stáhl ruku zpátky. Podíval se na Anabelle a usmál se ještě víc. Tady se všichni furt usmívali jak kdyby ujížděli na nějakým fetu.. ,,A vy jste?" řekl s úsměvem. ,,A-Anabelle." vykoktala s úsměvem. Protočil jsem nad ní očima a podíval se na rodiče. Táta se vražedným pohledem díval na toho brejlatýho u, kterýho sem zapomněl jméno a máma se vražedným pohledem dívala na tátu. Nemám tušení co se tady děje, ale jestli se porvou tak všechno sázím na mámu.

---Jerome---

Měl jsem chuť všechny v tomhle domě povraždit. Teda, kromě Chloe. Ta totiž zabije mě jestli tady někomu pohnu vláskem...

,,Jerome uklidni se." zasmála se Chloe mezi dveřma když jsem seděl v mojí a Dexterovo ložnici. ,,Já jsem klidnej." procedil jsem mezi zuby. ,,Dej si odchod Dextere." řekla Chloe a Dexter protočil očima. ,,Jestli si to rozdáte, tak ne na posteli. Spím tam totiž i já." uchechtl se Dexter a mezi dveřma dostal od Chloe pohlavek. Zavřela dveře a sedla si vedle mě.

,,Proč seš uraženej Jerry?" zasmála se a šťouchla do mě. ,,Nejsem uraženej. Jsem nasranej." procedil jsem mezi zuby a ona se uchechtla. ,,Aspoň, že jsi upřímnej." usmála se a pohladila mě po vlasech. ,,Řekni mi co tě žere jinak to z tebe budu páčit násilim." zašklebila se a já protočil očima. ,,Nechci bejt pod jednou střechou s tím vymaštěným brejlounem." řekl jsem znechuceně. ,,Eddiem?" řekla dětským hlasem. ,,Ne... Oswlada, protože ten nosí brejle." řekl jsem ironicky a Chloe mě bouchla do ramene. Po chvilce si mi sedla na klín a vzala moje tváře do rukou.

,,Já vím jak tě uklidnit.." zašeptala mi pobaveně do ucha a začala mě líbat na krku.

Vyrušit či nevyrušit? Toť otázka.. 😂😂 Odpověď je na vás 😂😂 Pokud vyrušit, tak kým? 😂😂😂