We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 97.

---Anabelle---

,,Jeff? Jeffrey, Jeffík." zasmála jsem se a on se zamračil. Vyšel ze stínu a já se až lekla. Oči měl černě olemované, na tváři měl vyřezaný úsměv, bílou pleť a černé vlasy. Taky měl bílou mikinu ušpiněnou od krve.

,,Ty jsi mi, ale krasavec." řekla jsem ironicky. ,,Já vím, řekla mi to i matka." řekl hrdě a pak se zasmál. ,,Tak ta musí bejt šáhla." uchechtla jsem se a zakroutila hlavou. ,,Těsně vedle. Je mrtvá." usmál se. Nadzvedla jsem obočí. ,,Jo. Zabil jsem jí i svého otce. A taky jsem se pokusil zabít svého bratra, ale ten parchant to přežil." procedil mezi zuby. ,,Bych nechtěla." uchechtla jsem se a on se zasmál.

,,Víš, že jsi jediná kdo se mě nebojí?" zasmál se a já se smíchem přikývla. ,,Nebojím se tě, protože jsem viděla už horší lidi než jsi ty." zazubila jsem se. ,,Tak to jsi statečná holčička." uchechtl se a dal si ruce do kapes od mikiny. ,,Jeffery ty mě balíš?" zasmála jsem se a složila si ruce na prsou. ,,Možná." uchechtl se. ,,O můj bože. Balí mě sériový vrah." protočila jsem očima a zasmála se. ,,Nebuď z toho tak odvařená." zazubil se a prohlédl si mě od hlavy k patě. ,,Divím se, že jsi mě ještě nezabil ty "vrahu"." usmála jsem se. ,,Na to se mi moc líbíš." zasmál se a blížil se ke mě. ,,Ale ty mě ne." uchechtla jsem se a začala se k němu taky blížit. ,,Proč? Nejsem snad krásný?" zamračil se. ,,Jsi nádherný." uchechtla jsem se. ,,Já vím." usmál se a přisál se mi na rty. Spolupracovala jsem. Nevím proč nebo co, ale něco mě k němu strašně přitahovalo.

,,Ten tvůj úsměv mě lechtá." se smíchem jsem se odtáhla. ,,A taky máš jeho obtusk." zasmál se a přejel mi po tvářích. Vytáhla jsem z tašky malé zrcátko a podívala se. Opravdu jsem měla jeho "úsměv" obtisklý na tvářích.

,,Díky no." uchechtla jsem se. ,,Náhodou ti to sluší. Mohla by jsi si rozřezat tváře." zasmál se a já s ním. ,,Jasně, přijdu domů a rozřezám si je." řekla jsem ironicky. ,,Když už mluvíme o příchodu domů, musím se podívat kolik je." uchechtla jsem se a vytáhla telefon. ,,Za pár minut je osm." povzdechla jsem si. ,,Snad nemáš v plánu mě tu nechat." zasmál se Jeff. ,,Možná, když mi řekneš, že mě miluješ tak tě vezmu sebou." zašklebila jsem se. ,,To je moc těžký." uchechtl se. ,,Tak udělej stojku." zasmála jsem se a on tu stojku fakt udělal. ,,Já to nemyslela vážně." uchechtla jsem se a on semnou. ,,Potřeboval jsem se vzchopit. Miluju tě." usmál se. ,,Awwwww to je sladký! Sériový vrah mi řekl, že mě miluje!" řekla jsem nadšeně. ,,Nevíš jak moc se za to stydím." uchechtl se. ,,Jdeme aby jsi náhodou nezčervenal ty stěno." zasmála jsem se, vzala ho za ruku a vydala se směrem do našeho domu.

U hlavních dveří mě Jeff opustil a někam šel. Vešla jsem do obýváku a na gauči seděl Jeff.

,,Kde jsi se tu vzal?" uchechtla jsem se. ,,Přišel jsem oknem." usmál se. ,,Proč jsi nešel dveřmi?" nadzvedla jsem obočí a ukázala na hlavní dveře. ,,Chodím radši oknem." pokrčil rameny a vstal. ,,Jasně, protože chodit oknem je naprosto normální." zasmála jsem se a vydala se ke schodům. Jeff šel hned zamnou.

,,Jeffe nekoukej mi na ten zadek." uchechtla jsem se a otočila se na něj. Stál a dělal jakoby nic. ,,V tomhle snad nehodláš spát, že ne?" nadzvedla jsem obočí a ukázala na jeho špinavou mikinu. ,,My budeme spát?" nadzvedl obočí. ,,A jo.. Ty vlastně nemůžeš zavřít oči." plácla jsem se do čela. ,,Budu tě pozorovat." uchechtl se. ,,No snad si nebudeš hrát na úchyla." zasmála jsem se a vyšla schody. ,,Kdo říkal, že nejsem?" zazubil se a já se zasmála. Vešli jsme do pokoje a já se mu přisála na rty.

,,Co děláš?" uchechtl se. ,,Snad nebudeme spát, když ty spát nemůžeš, ne?" zasmála jsem se. Pokrčil rameny a znovu mě začal líbat.

Tady to je nějaký žhavý😓😂😂