We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 14.

,,Kam teď půjdeme?" zeptala se po chvilce cesty Ann. ,,No to nevím.. Vzala jsem nějaké peníze tak teď půjdeme do hotelu a pak něco seženeme." usmála jsem se. ,,Chloe?" podívala se na mě. ,,Hm?" zabručela jsem. ,,Mám strach, můžu tě chytit za ruku?" sklopila pohled. ,,Jasně, že jo." usmála jsem se na ni. Chytla mě za ruku a usmála se. ,,Hele!" řekla a ukázala na slepou uličku. Byla to ta ulička, kde jsem Ann zachránila před tím chlapem. Jen jsem se zasmála.

,,Dobrý den, chtěla bych dvou lůžkový pokoj na jednu noc." řekla jsem mile. ,,Jistě bude to.." podívala se na mě. ,,Prosím nezabíjejte mě mám dvě děti, prosím!" zašeptala a hrnuli se jí slzy do očí. ,,Já vám nechci ublížit, chci jen pokoj na jednu noc." usmála jsem se a podala jí peníze. ,,D-dobře." vzala si peníze a podala mi klíče. ,,Díky, a prosím nevolejte nikoho chceme tu být jen na jednu noc. A kdyby mě chytili tak tahle slečna půjde do dětského domova." Podívala jsem se na ni. ,,Prosím, neberte mi maminku." objala mě Ann a rozbrečela se. ,,Nebojte se. Jako matka vás plně chápu." řekla mile a usmála se. ,,Moc vám děkuji." řekla jsem a odešli jsme do pokoje.

,,Jak jsi to udělala?" zasmála jsem se a podívala se na Ann. ,,Co jako?" necápavě se na mě podívala. ,,No.. Jak jsi se dokázala při té větě rozbrečet." podívala jsem se na ni. ,,Já se u týhle věty rozbrečí vždycky." sklopila pohled. ,,Proč? Co se stalo tvojí mamce?" pohladila jsem ji po vlasech. ,,Když mi bylo pět tak moje mamka onemocněla neléčitelnou nemocí. Po asi roce boje upadla do kómatu a byla v něm asi 7 měsíců. Doktoři se rozhodli, že ji odpojí z přístrojů co jí drželi jakž takž na živu a já řekla tu větu. Oni se na mě jen podívali a řekli, že nic jiného se dělat nedá a odpojili ji." rozbrečela se. Vzala jsem ji do objetí. ,,To je mi moc líto." zašeptala jsem. Objala mě silněji. ,,Chloe?" podívala se na mě. ,,Ano?" podívala jsem se na ni. ,,Jsi pro mě jako máma." usmála se. Znovu jsem ji objala. ,,A víš co? Zítra si uděláme rodinou akci!" zasmála jsem se. ,,Co tím myslíš?" podívala se na mě nedůvěřivě. ,,Říkala jsi, že chceš být jako já, ne?" přikývla. ,,Tak musíš někoho zabít!" řekla jsem nadšeně. ,,Jooo!" zakřičela a začala se smát. Hned jsem se k ní přidala.

,,Jdu spát." vyšla Ann z koupelny a odešla do pokoje. ,,Dobrou!" křikla jsem za ní. ,,Dobrou!" Zakřičela zpátky. Šla jsem se taky osprchovat a pak si šla lehnout.

,,Chloe vstávej! Už musíme jít!" křičela na mě Ann. ,,Joooo..." zamrmlala jsem a posadila se. Podívala jsem se na hodiny. 10:30. ,,Dělej! Nemůžu se dočkat naší rodinný akce!" řekla a zářily jí oči. ,,Nedočkavče. Ale stejně budeme muset počkat do večera." usmála jsem se. ,,No jo..." protočila očima a odešla. Já se rychle oblékla a vydala se za ní.

,,Moc vám děkuju." usmála jsem se na paní u recepce a podala jí klíče. ,,Vůbec nemáte za co." usmála se. Odešli jsme a vydali se procházet po městě.

,,A sakra." řekla Ann a zastavila se. ,,Co je?" podívala jsem se na ni. ,,Zrzek na obzoru."