We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 62.

,,Jak ses sem sakra dostal?!" křikla jsem a chtěla se dostat pryč. ,,Stačí být doktorův kámoš a pak ho zabít." usmál se a nalepil mi na pusu pásku.

Já ti říkala, že mě tě zbaví!

Ticho!

,,Takže co použiju... Hmmm... Takový výběr." smál se a prohlížel si stůl s nástroji. ,,Eh.. No co vemem to na klasický způsob." zasmál se a popadl věci na šokovou terapii. ,,Teď to bude jako kdyby ti někdo dal tazerem." uchechtl se a přiložil mi věci k hlavě. Projela mnou elektřina. Neskutečná bolest.

,,To by mělo stačit." zasmál se a odložil přístroje. Strhl mi izolepu. ,,Ty kreténe ono to docela bolí!" křikla jsem a zamračila se. ,,Jsi zpátky!" zasmál se a odpoutal mě. Sedla jsem si a pozorovala ho vražedným pohledem. Hned potom jsem se mu vrhla kolem krku. ,,Jdeme domů." zasmál se. ,,Jo a mě propašuješ jak?" zasmála jsem se. ,,Uvidíš." usmál se a táhl mě do vedlejší místnosti. Byla to nějaká šatna.

,,Tak se převleč!" zasmál se a otevřel nějakou ženskou skříňku. ,,A ty vypadni." prskla jsem. ,,Hele zbavil jsem tě tý druhý. Zasloužím si vidět svou odměnu." zasmál se a sedl si na židli. Protočila jsem očima a začala ze skříňky tahat oblečení. Byli to strašně uplé šaty, silonky, podpatky a doktorský plášť. ,,Jak tohle může nosit?" zamračila jsem se. ,,To víš. Doktorky. Moje doktorka tohle taky nosila, je to asi uniforma." pokrčil rameny. ,,Ty si ještě tady?" nadzvedla jsem obočí. ,,Jop. Čekám na svojí odměnu." zazubil se. Odfrkla jsem si a převlékla se. Stáhla jsem si vlasy do drdolu, nalíčila jsem se a nasadila si brýle co byli ve skříňce.

,,Cejtim se jak pornoherečka." prskla jsem a otočila se na Jeroma. Koukal na mě s otevřenou pusou. Po chvilce se vzpamatoval a narovnal se. ,,No.. Ty šaty ti sice jsou trochu kratší a máš celkem velkej výstřih, ale jinak to je v pohodě." uchechtl se. ,,Trochu kratší?! Však je mám pod zadek! A o tom výstřihu ani nemluvim!" zamračila jsem se. ,,Tak se neohejbej. A navíc ti to zakrejvá ten plášť." zasmál se a vstal. Dal mi nějaké papíry a začal odcházet. Rychle jsem ho doběhla. Šli jsme vedle sebe chodbou kde byli zavření vězni. Všichni na mě pískali nebo měli nějaké kecy. S Jeromem jsme si toho nevšímali a dělali jsme, že něco probíráme.

,,No konečně jsme vás našli doktorko!" křikl nějakej doktor a doběhl ke mě. ,,Pane Slavovski vy máte 305. Paní doktorko vy pojďte prosím semnou." řekl rychle, chytl mě za loket a táhl pryč. Dotáhl mě k nějaké místnosti a vrazil mi do rukou nějaké desky. Nakoukla jsem do nich abych zjistila jméno. Ou...

Tak kdo to bude? 😱