Kapitola 33.

669 52 11
                                    

Zrovna jsem se procházela parkem když jsem uslyšela mě velice známý smích. Ann. Rozhlédla jsem se po parku. Zahlédla jsem Barbaru a Ann jak blbly u studny. Sedla jsem si na lavičku a chvilku je pozorovala. Po chvilce ke mě Ann sama od sebe doběhla. ,,Ahoj." přisedla si lavičku. ,,Nazdar." prskla jsem a znechuceně si jí prohlížela. ,,Jak se máš?" usmála se. ,,Ann!" slyšela jsem Barbaru. ,,A sakra." zašeptala Ann. ,,Oh.. Ahoj zrzko." ironicky se usmála. ,,Čau Barbie." zazubila jsem se na ní. ,,Seš stejně drzá jako si tě pamatuju." uchechtla se. ,,Jo a ty stejně ošklivá." vyplázla jsem na ní jazyk. Dala mi facku. ,,Ale no tak! Já se s tebou znova rvát nebudu!" zasmála jsem se a opřela se o lavičku. ,,Protože se bojíš." zasmála se. ,,Jako koho? Tebe?" uchechtla jsem sem. Jen s úšklebkem přikývla. ,,Jdi si koupit šatičky. Měj se." zasmála jsem se a chystala se odejít. Barbara mě zezadu zatáhla za vlasy. Otočila jsems se na ní. Stála tam s úsměvem. ,,Takže ty se chceš prát? Dobře budeme se prát." zasmála jsem se a shodila ji na zem. Sedla jsem si na ní obkročmo a začala ji škrtit. Po chvilce jsem ucítila silnou ránu do hlavy. ,,Dobrou noc." viděla jsem Ann jak mi ironicky mává. Potom už jsem zavřela oči.

Vím, že je to strašně krátký, ale píšu to narychlo tak mi to snad odpustíte 😥❤

We met in Arkham |Jerome Valeska|Kde žijí příběhy. Začni objevovat