Kapitola 117.

325 28 7
                                    

---Jerome---

,,Doprdele! Ne, ne, ne, ne, ne!" probudil mě křik vedle mě a celkem velká bolest hlavy. ,,Kotě... Bolí mě hlava. Ještě si ke mně lehni a budeme odpočívat." zamumlal jsem. ,,Ne! Ty odtud dneska vypadneš! A absolutně mě". ,,Jsem doma!" ozval se Dexterův křik. S Chloe jsme se na sebe podívali.

,,Obleč se!" zašeptala naštvaně. ,,Dej mi něco co si můžu obléct!" zašeptal jsem zpátky. ,,Mami?" ozvalo se klepání na dveře. ,,Chvilku Dextere, jen si něco obleču." zasmála se Chloe. Podívala se na mě vražedným pohledem. Snažil jsem se zvednout, ale místo toho jsem spadl z postele. Chloe ke mně došla a dokopala mě pod postel. Chápu, že je na mě hodně naštvaná, ale do citlivých míst mě fakt kopat nemusela.

---Chloe---

Dokopala jsem Jeroma pod postel a došla ke dveřím.

,,Co je zlato?" usmála jsem se. ,,Kde je táta?" nadzvedl obočí. ,,Táta.... Táta je.... Táta šel koupit ozdoby!" zasmála jsem se. ,,A od kdy my slavíme Vánoce?" uchechtl se. ,,No... Řekla jsem si, že letos uděláme výjimku." řekla jsem nadšeně. ,,Jasně..." protáhl a odešel. Oddychla jsem si a zavřela dveře.

Jerome se mě záhadným způsobem dostal ze spod postele a zasmál se.

,,Ty se netlem, oblíkni se a vypadni. Kupuješ ozdoby." prskla jsem a hodila mu oblečení co jsem měla ve skříni. Zajímalo by mě proč jsem měla ve skříni jeho oblečení... Když ono je tak pohodlný!

,,Přece mě nepošleš ven bez bundy!" řekl uraženě. ,,Tady máš prachy a vypadni koupit ozdoby." prskla jsem. Protočil očima, vylezl oknem na balkón se schodištěm dolů a odešel. Já se vydala dolů.

,,Mami?" zasmál se Dexter. Podívala jsem se na něj a nadzvedla obočí. ,,Jak mohl jít táta ven, když tu má boty a bundu?" uchechtl se. ,,Včera si koupil nový oblečení. A co tu děláš vůbec tak brzo?" zasmála jsem se já. ,,To mi připomíná, že bych měl jít." usmál se a vstal. ,,Kam?" mohlo mi dojít kam půjde. ,,Za jednou holkou." Já to tušila. ,,Dobře." zasmála jsem se a on odešel. Já se nebudu divit až on jednou dotáhne dítě. A já ho zabiju.

Někdo zabouchal na dveře a já šla neochotně otevřít. Když jsem otevřela nechápavě jsem se na dotyčného podívala. Jerome držel krabicci plnou vánočních hovadin.

,,Co to je?" řekla jsem znechuceně a odstoupila ode dveří aby mohl vejít. ,,To jsou ty tvoje ozdoby!" prskl a vrazil mi krabici do rukou. Hned potom šel k topení a opřel se o něj.

,,Proč jsi to kupoval ty hovado?!" zamračila jsem se a zavřela dveře. ,,Slíbila jsi Dexterovi Vánoce, budou Vánoce!" zasmál se. ,,A to tady jako mám teď tajtrdlíkovat, péct perníčky a zdobit nějakej pojebanej strom?!" prskla jsem a položila krabici na stůl. ,,Ne. Strom ještě musím sehnat." uchechtl se. ,,Já ti fláknu takovej strom, že se vzbudíš na silvestra!" zamračila jsem se. ,,Uklidni se a jdi péct perníčky." zasmál se. ,,Jerome já tě zabiju!"

Tak na dnešek poslední kapitola 😂 Tady budou první a nejspíš poslední Vánoce😂😂 Co myslíte, že se stane příště? 😱😱😂

We met in Arkham |Jerome Valeska|Kde žijí příběhy. Začni objevovat