We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 85.

---Chloe---

Probudila jsem se v Jeromově objetí a s malou bolestí hlavy.

,,Ahoj.." usmál se a políbil mě. ,, Ahoj, proč mě bolí hlava?" chytla jsem se za hlavu. ,,V noci jsi mluvila ze spaní a pak jsi spadla z postele. Bál jsem se, že sis něco udělala, protože jsi se neprobudila, ale pak jsi začala zase mluvit takže to bylo v pohodě." uchechtl se. ,,Co jsem tak důležitého říkala?" nadzvedla jsem obočí. ,, Nevím, ale bylo tam něco o mě, Dexterovi, Anabelle a..." odmlčel se. ,,A?". ,,Barbaře." vydechl. Zarazila jsem se a nechápavě se na něj koukala. Pokrčil rameny a vstal. ,,Jdu udělat snídani." políbil mě do vlasů a odešel. Zkoušela jsem si vzpomenout proč zrovna Barbara když jsem ji naposledy viděla v Arkhamu. Bohužel se to nepovedlo. Mávla jsem nad tím rukou a šla dolů.

,,Co to tady tak smrdí?" zamračila jsem se a podívala se na Dextera. Ten hlavou pokynul na Jeroma stojícího u sporáku.

,,Doprdele! Co to je za píč" otočil se a zasmál se. ,,Ahoj." podrbal se na zátylku. ,, Vidím, že to zvládáš." uchechtla jsem se a došla k němu. ,,No jasně, že jo." zasmál se. ,,Rozenej kuchař tohle." zasmál se Dexter a Jerome se na něj podíval vražedným pohledem. ,, Radši si půjdeme něco koupit." Anabelle se nejistě usmála a táhla Dextera nahoru.

,,Pokus o míchaná vajíčka?" zasmála jsem se a ukázala na spálenou hmotu na pánvi. Protočil očima a přikývl. ,,Ale no tak. Snad jsi se neurazil." uchechtla jsem se a strčila do něj. ,,Ne. Ale štve mě, že neumím žádné věci co se domácnosti týče." zamračil se. ,,Ale umíš." usmála jsem se a pohladila ho po vlasech. ,,Jmenuj tři." složil si ruce na hrudi a začal poklepávat nohou. ,,No... Eh... Hele nezvonil někdo?" nervózně jsem se zasmála a chystala se odejít. Jerome mě chytil za loket. ,,Ne nezvonil." zamračil se. ,,Prostě si přiznej, že máš neschopného manžela!" prskl a pustil mě. ,,Ale my nejsme manželé." zasmála jsem se. Zastavil se a nadzvedl obočí. ,,My ještě nejsme manželé?" nechápavě se na mě podíval. ,,Ne? Jerome děláš si srandu, že by jsi si nepamatoval naší svatbu?" zamračila jsem se a složila si ruce na prsou. ,, Jasně, že pamatoval." odfrkl si. ,,Jo vážně?! Že jsi právě zjistil, že manželé nejsme!" křikla jsem a rozhodila rukama. ,,Tak co kdyby jsme byli?" zasmál se, klekl si a vytáhl červenou krabičku. ,,Chloe Barton. Chtěl jsem o tvou ruku požádat tvé rodiče jako se to dělá, ale došlo mi, že by mi tvou ruku nedali a taky, že je tvá matka mrtvá a otce jsi nepoznala." pokrčil rameny. ,,A tak se ptám tebe. Vezmeš si mě?" usmál se a otevřel krabičku ve, které byl nádherný prsten. Byla jsem naprosto zaskočená a cítila jsem se jak kdybych právě spolkla jazyk. ,,J-Já.." vykoktala jsem. Jerome nadzvedl obočí a uchechtl se. ,,Ano!" vyjekla jsem nadšeně. Nasadil mi prstýnek, vstal a roztáhl ruce na náznak abych ho objala. Hned jsem mu vběhla do náruče a políbila ho. ,,Moc tě miluju!"

Rozhodla jsem se, že vám dnes napíšu jednu kapitolu 😂😂 A velmi šťastnou kapitolku😍😍💜💜