We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 105.

---Dexter---

Večer jsem slyšel nějaký hluk z obýváku. Rodiče se hádali. Hned potom jsem slyšel tátův smích a mámu jak na něj křičí "Ty hajzle!" nebo "Chcípni!". Když bylo jisté, že je táta někde bůh ví kde tak jsem šel dolů.

,,Proboha! Mami!" křikl jsem a běžel za mámou. Seděla v těch střepech co tu byly od odpoledne a v noze měla jeden zabodnutý.

,,Co se stalo?!" zeptal jsem se jí a vzal ji do náruče. Kdo by řekl, že bude tak lehká. Položil jsem ji na gauč a šel pro lékárničku.

,,Tvému otci ruplo v palici." zasyčela a držela si nohu. Nevěděl jsem, že to dokážu, ale začlo mi jí být líto. Vidět ji takhle.... Nepříjemné.

"Ošetřil" jsem jí nohu a šel uklidit ten bordel.

,,Neříkal jsem náhodou, že to máš uklízet ty?!" slyšel jsem tátův křik. ,,Jerome jdi do prdele! Nevím co ti zase je, nevím jestli máš krámy nebo tak něco, ale začni se laskavě chovat normálně!" zakřičela máma a já šel za nima.

,,Dextere okamžitě vypadni do svýho pokoje." prskl táta a já se zamračil. ,,Nejdu.". ,,Vypadni!" zakřičel. ,,Řekl jsem, že nikam nejdu!" křikl jsem tentokrát já. Chtěl mi dát facku, ale jeho ruku těsně před mým obličejem chytla máma.

,,Jeho z toho laskavě vynech." zamračila se a ruku mu pustila. ,,Je to jen mezi tebou a mnou." dodala. ,,Dextere běž prosím k sobě." podívala se na mě. ,,Ale mami já". ,,Dextere." přikývl jsem a šel. Nechtěl jsem jí tam nechávat, ale je to její volba.

Posadil jsem se na postel a dal si hlavu do dlaní. 'On jí zabije..' pořád mi létaly hlavou myšlenky tohoto typu. Poprvé jsem měl doopravdy strach o mámu. Táta mi je někde, ale mámu mám fakt rád.

,,Čus, čus." přišla ke mně Anabelle. ,,Ahoj." zašeptal jsem. ,,Zase se hádaj?" přisedla si ke mě na postel. Přikývl jsem a ona mě objala. Podíval jsem se na ni a nadzvedl obočí. ,,Tě utěšuju ne?" usmála se. Nevěděl jsem co udělat tak jsem jí objetí jen opětoval. Opřela si hlavu o mojí hruď a jen se usmívala. Usmál jsem se taky a přitiskl si ji blíž.

,,Moc tě miluju..." šeptla. Zarazil jsem se a ona po chvilce taky. ,,Teda chci říct, že..." odtáhla se s nervózním úsměvem. Zasmál jsem se s políbil ji. Chytla mě za zátylek a přitáhla blíž k sobě. Po chvilce jsme se odtáhli kvůli nedostatku vzduchu a zasmáli se.

,,Dextere oba víme, že to nejde... Já mám kluka.." povzdechla si a podívala se na mě. ,,A kolikrát si tomu klukovi řekla, že ho moc miluješ?" nadzvedl jsem obočí. ,,No...." začala si prstem poklepávat na bradu. ,,Nikdy?" zasmála se. ,,Tak proč ho nenecháš jít a nevrátíš se ke mě?" pohladil jsem ji po hřbetu ruky. ,,Já nemůžu.. On by mě zabil." zasmála se.

,,Má pravdu.."

A sakra 😰😰😰 takže já se pakuju a jdu hodně daleko odsud, pápá! 😂