We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 158.

---Chloe---

Za Dexterovi -ne zrovna příjemné- společnosti jsem dělala oběd, když jsem ucítila takový divný pocit smíšený s bolestí.

,,Mami zdá se mi to, nebo jsi se právě pochcala?" zeptal se nechápavě. Opřela jsem se jednou rukou o linku a tou druhou se chytla za břicho. ,,Panebože! Ne!" křikl Dexter. ,,No, tak asi jo!" křikla jsem na něj. ,,A-ale... Nikdo tady není, nemám tě jak dostat do nemocnice ani nic!" rozhodil rukama. ,,Tak třeba zavolej sanitku!" zaječela jsem na něj. ,,Dobře! Hlavně dejchej!" vytáhl telefon a začal volat.

,,Jak jako, že nemáte auto?! A co já mám teď jako udělat?! Madam mě je 17, já neumím řídit!" křičel do telefonu. ,,Co?! No, tak to ne! To je sice hezký, že mě budete instruktovat, ale haló! Je mi 17! Já jsem nikdy u porodu nebyl!" zakřičel znovu a já se na něj podívala. ,,Ona po mě chce, ať to porodíš tady!" řekl nechápavě a ukázal na telefon. ,,Ježiši, tak ať!" zaječela jsem a šla do obýváku. ,,Ale právě teď po mě chceš, abych ti porodil děti! Uvědomuješ si to?!" křikl a šel za mnou.

,,Ježiši dělej! Co by udělal tvůj táta?!" křikla jsem. ,,Seknul by tady sebou!" rozhodil rukama. ,,Tak ty uděláš přesnej opak!" sedla jsem si. ,,Ale já to nedám!". ,,Hele! Jsme tady jen my dva! Neumíš řídit a nemají auta! Teď ti věřím jak nikdy před tím! Takže se kurva vzmuž!" křikla jsem na něj. ,,Tak jo! Jak chceš!" křikl. ,,Jinak... Ty jsi mi někdy věřila?" nadzvedl obočí. ,,Dextere neser!"

---Jerome---

,,Bum!" křikl jsem pobaveně a střelil do prodavačky. ,,RATATATA!" rozesmál jsem se a začal střílet po všech lidech v obchodě.

,,Ach jo... Potom co Jimbo odešel už to není sranda." pokrčil jsem rameny a zklamaně z obchodu odešel. Mířil jsem si to domů, ale něco bylo divně. Netušil jsem jestli to bude ta sanitka a nebo novej pošťák místo toho, kterýho mám ve sklepě... No co. Kdyby mi ty noviny prostě dal, tak si dneska mohl vesele roznášet poštu.

Vešel jsem a hned po mě vyjel saniťák.

,,Jste nějaký příbuzný?" zamračil se. ,,Ne. Jen táta těch dětí." pokynul jsem na sestru co nesla dvě děti. Hele! Tak to prrr! ,,Takže... Vy... Vy... Vy jste..." vykoktal ze sebe. ,,Já... Já... Já... Jsem Jerome." přikývl jsem. ,,Potřebuju, aby jste zde napsal jména dětí.... Určitě jste se na nich s vaší přítelkyní... Dohodli..." hlasitě polkl. ,,Líbí se mi, že ze mě máš respekt. Dej mi ty papíry." uchechtl jsem se. Nervózně přikývl a podal mi papíry. Zamyslel jsem se a pak napsal první jména co mě napadla. Chloe chtěla pro každýho tři jména i když absolutně netuším proč... Pak odnesl papír ke Chloe, která ho jen podepsala. Došla ke mě nějaká doktorka a usmála se.

,,Všechno proběhlo v pořádku a vaší ženu ani nemusíme hospitalizovat. A váš syn si za svou odvahu zaslouží pořádnou pochvalu pane." řekla nadšeně. ,,Proč jako?" zamračil jsem se. ,,Váš syn pomohl porodit první dítě než jsme přijeli. Je to velký hrdina. Máte na co být pyšný." usmála se. ,,Jsem pyšnej na hodně věcí, ale na něj fakt ne. A který dítě je první?" nadzvedl jsem obočí. ,,Holčička.". ,,Neeee...." vydechl jsem otráveně a ona se na mě nechápavě podívala. ,,Neřešte to." mávl jsem rukou. ,,Dobře... Vaše žena by teď měla hodně HODNĚ odpočívat. Děti jsou uložené ve svém pokoji o, kterém nám váš syn řekl. Gratuluji vám." usmála se a odešla. Za ní šli hned všichni ostatní a já šel za Chloe.

,,Jak ti je?" uchechtl jsem se. ,,Jako po porodu..." vydechla a rukávem si setřela pot z čela. ,,To chápu..." přikývl jsem. ,,Pojď... Máš teď prej odpočívat..." pomohl jsem jí vstát a nějak ji dostal do ložnice. Hned potom jsem se šel podívat na svoje děti. Vešel jsem do pokoje, kde Dexter seděl v křesle a koukal se na obě postýlky.

,,Čau doktore." uchechtl jsem se a on se na mě podíval. ,,Čau.." zasmál se. ,,Prej si vybíral jména." dodal pobaveně, když jsem došel k dětem. ,,Jop." přikývl jsem. ,,Pochlub se." pokynul abych mluvil. ,,Ehm ehm... Dovol mi abych ti představil tvoje sourozence. Tohle." ukázal jsem na holku. ,,Je Carrie Melanie Lena Valeska." pyšně jsem se usmál. ,,A tohle." ukázal jsem na kluka. ,,Je Charlie Draco James Valeska." řekl jsem ještě pyšněji. ,,Máma tě zabije." zasmál se. ,,Jo zabiju." ozval se hlas za mnou a já hlasitě polkl. Pomalu jsem se otočil a podíval se na celkem dost vytočenou Chloe.

,,Zlato... Vždyť... Sama jsi říkala, že se ti ta jména líbí, tak... Jsem jim je dal." usmál jsem se. V tu chvíli se jí rozzářily oči. ,,Ty si to pamatuješ?" řekla a byla na pokraji hysteráku. ,,Jo..." přikývl jsem. Objala mě a já si oddechl. ,,Strašně strašně strašně moc tě miluju..." zašeptala. ,,Já.. tebe taky.." uchechtl jsem se. Odtáhla se ode mě a podívala se na děti.

,,Je krásná.." usmála se a pohladila Carrie po ruce. ,,Jo... Celá po mě." přikývl jsem hrdě. Chloe se na mě podívala pohledem tofaktne a svou pozornost zaměřila na kluka.
,,Který je starší?" podívala se na mě a nadzvedla obočí. ,,To nevíš? Však vylezli z tebe." řekl jsem nechápavě. ,,Jerome já fakt neměla čas zjišťovat co je co." zamračila se. ,,Holka je starší." šeptl jsem, protože jsem ji nechtěl naštvat, když vím, že někde schovává broknu. ,,To je úžasný..." začaly jí stékat slzy. ,,Jo... Jsem prostě skvělej." řekl jsem hrdě a ona se na mě znovu podívala tím pohledem. ,,A teď vypadněte. Chci s nima být sama." doslova nás vykopala ven a zabouchla dveře.

,,Co tě budeme dělat?" nadzvedl jsem obočí. ,,Já nevím jak ty, ale já si jdu sehnat odbornou pomoc." pokrčil rameny. ,,Proč?" nadzvedl jsem nechápavě obočí. ,,Protože jsem viděl... Soukromý partie mojí mámy? A to jak z nich leze dítě?" řekl ironicky. ,,Panebože... Při tý představě budu potřebovat odbornou pomoc taky..." polkl jsem. ,,No se mnou nejdeš." zakroutil hlavou. ,,Ty seš teda syn." protočil jsem očima. ,,Od teďka mi říkej gynekolog." zasmál se. ,,No zapomeň." zamračil jsem se. Odfrkl si a chystal se odejít. Chytl jsem ho za triko a on se na mě nechápavě podíval.

,,Ty se běž převlíct a půjdeš si to dolů uklidit ty gynekologu." prskl jsem. ,,Můj porod to nebyl! Já to uklízet nebudu!" řekl uraženě. ,,Rád bych ti připomněl, že tvoje máma v tomhle domě schovává broknu, takže jestli nechceš přijít o palici, tak padej." zamračil jsem se. ,,Ano pane!" křikl a já ho pustil. ,,Ještě něco generále?!" křikl znovu. ,,Prosimtě... Vypadni..." mávl jsem rukou. Přikývl a odešel dolů. Chvíli jsem střídal pohled mezi dveřmi a schody, ale nakonec sem zpátky za Chloe. Já mám přece právo vidět svoje děti!
Chloe seděla v křesle s obličejem v dlaních a brečela.

,,Proč zase brečíš?" nadzvedl jsem obočí a ona se na mě podívala. ,,Oni jsou tak... Nádherný..." řekla mezi vzlyky, vstala a objala mě. ,,To z tebe ty hormony ještě nevyprchaly?" zeptal jsem se otráveně. ,,Kéž by... To si ještě počkáš..." zasmála se. Odtáhla se a vzala si do náruče holku. ,,Stejně mi to tu přijde moc dětský.... Dal bych sem nože, nebo tak..." pokrčil jsem rameny a Chloe se na mě podívala. ,,Jerome. Ne."

A je to tu! Další dečka 😊😊❤❤ Omlouvám se, že dnes není z pohledu Anabelle, ale píšu to narychlo😊 Pokusila jsem se dát několik vašich jmen dohromady, protože vybrat jen dvě bylo nemožný. 😂😂