We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 163.

---Chloe---

,,Jerome?" zkousla jsem si spodní ret. ,,Hm?" nadzvedl obočí a podíval se na mě. Rozšířily se mu zorničky, když viděl co mám na sobě. Skenoval mě pohledem a dal si opravdu záležet, aby mu neunikla žádná část mého těla. ,,Já dostala takový nápad... Dexter s těma dvěma je pryč a Anabelle taky... Jsme tu jen my dva." rozešla jsem se k němu. Ruce jsem mu dala kolem krku, ale on se mi stejně díval jen do očí. ,,Mohli bychom jít třeba do lonice, nebo i jinam. Prostě a jednoduše. Od doby co se chováš takhle tě strašně chci." zašeptala jsem svůdně. ,,To mě sice mrzí, ale". ,,Ale ticho." ušklíbla jsem se a políbila ho. ,,Ale ve sklepě se nám rozkládá pošťák a ten novej mi taky nechce dávat noviny, tím pádem nemám možnost číst si jak jde tohle město do sraček." usmál se, chytl mě kolem pasu a odtáhl od sebe. ,,Takže si užij zbytek dne jak chceš, ale já odcházím." pustil mě a s úsměvem odešel. Uraženě jsem si sedla na židli a složila si ruce na prsou.

,,Jo a Chloe!" zavolal na mě Jerome. Podívala jsem se na něj s nadzvednutým obočím. ,,Oblíkni si něco víc zahaleného. Bude ti zima." uchechtl se. ,,Vypadni!" křikla jsem a hodila po něm vázu co byla na stole. Úspěšně se jí vyhnul a neodpustil si na mě vypláznout jazyk. ,,Počkej a ty bude nadrženej! Taky se na tebe vykašlu!" křikla jsem za ním. ,,Ehh... Co si to nalhávám." protočila jsem očima. Po chvilce sezení jsem se la obléct, protože mi fakt začala být zima. V létě. Jop. Jen mě může být v létě zima!

Lehla jsem si do postele a začala si číst nějakou knížku. Po chvilce jsem toho hned litovala.

,,Vždyť ta děvka dá každýmu!" prskla jsem a hodila s knížkou o zeď. Pořád jsem myslela na Jeroma. Musím ho za kadou cenu dostat do postele! Pak mě, ale napadlo něco zcela geniálního.

---Dexter---

,,Já chci zmlzku!". ,,A já chci hlačky!" ječeli na mě dvojčata. ,,Proč já s váma šel ven?!" zeptal jsem se jich nechápavě a sedl si na lavičku. ,,Plotože to žekla máma." řekl Charlie a sedl si vedle mě. ,,A taky je nadlžená." dodala Carrie. ,,A jak to vy dva sakra víte?" nadzvedl jsem obočí. ,,Plotože s ní tlávíme skolo všechen čas." usmála se Carrie. ,,A taky se dneska divně oblíkla." pokrčil Charlie rameny. ,,Aha..." vydechl jsem. Všiml jsem si, že se Charlie na něco zaměřil.

,,Na co koukáš?" nadzvedl jsem obočí. ,,Na ní." ukázal na holku na pískovišti. ,,Vždyť je ošklivá." ozvala se znechuceně Carrie. ,,Ale ne na ní! Na tu lopatičku!" prskl Charlie. ,,Si jí běž vzít ne?" nadzvedl jsem obočí. ,,Můžu?" zeptal se udiveně. ,,Co já vím. Asi jo." pokrčil jsem rameny. Ušklíbl se a vydal se za holkou. ,,Sleduj jak to podělá." zasmála se Carrie a já taky. Došel k holce, chvíli si s ní povídal, objal jí a vrátil se zpátky.

,,Kde máš lopatičku?" ušklíbl jsem se. ,,Tohle se mi líbilo víc." vytáhl z kapsy řetízek. ,,Coooooo?" protáhli jsme s Carrie. ,,Hele. Támhle na tebe někdo kouká." ukázal za mně. ,,Toho si taky vykouzil?" zeptala se Carrie a já se otočil. ,,Ne. Toho ještě ne." uchechtl jsem se, když jsem zahlédl pana Gordona. Zamával jsem mu a on si jen znechuceně odfrkl. ,,Ten tě ulčitě chce." řekla ironicky Carrie a Charlie přikývl. ,,To já samozřejmě vím." hrdě jsem se usmál. Oba se plácli do čela. ,,Jdeme." uchechtl jsem se, vstal a vydal se směrem ke Gordonovi.

,,Brej den." uchechtl jsem se. ,,Nazdar.." prskl. ,,Jak se dnes máte pane komisaři?" ušklíbl jsem se. ,,Než jsi se ukázal mi bylo dobře." řekl znechuceně. ,,Já se mám taky dobře." zazubil jsem se. ,,Co to je zač?" podíval se na Charlieho a Carrie. ,,Tohle jsou moji sourozenci." usmál jsem se. ,,Ahoj Jimbo." řekli najednou. ,,Vaše rodina je jako krysy." odfrkl si. ,,Jo. To mám ještě já dvě děti." zazubil jsem se. ,,Ty máš děti?!" zeptali se mě nechápavě všichni tři. ,,Jop." přikývl jsem. ,,Opravdu nechcete někam jít?" nadzvedl jsem obočí. ,,Zmiz." procedil mezi zuby. ,,CSS... Ale nebojte. Já vás dostanu." usmál jsem se. ,,A už vím jak."

---Anabelle---

,,Vyšlo to! Vyšlo to! Vyšlo to! Vyšlo to!" říkali jsme nadšeně s Oswaldem, když se k nám dostalo, že pomelo je mrtvý. ,,Co vyšlo?" ozval se nechápavě Ed. Zarazili jsme se s podívali se na něj. ,,Ehm... No... Oswald... Našel jednu knížku?" podívala jsem se na Oswalda a ten přikývl. ,,Aha..." vydechl a pokračoval ve své cestě. Oba jsme si oddychli.

,,Konečně jsme se jí zbavili!" zašeptala jsem nadšeně. ,,Jo. Teď už mi zbýváš jen ty." podíval se na mě. ,,Co?" zeptala jsem se ho nechápavě. ,,Teď když jsme se jí zbavili. Už mi bráníš jenom ty." ušklíbl se a v ten moment mě něčím praštil do hlavy, díky čemu jsem omdlela.

---Jerome---

,,Chloe jsem do" zarazil jsem se když jsem na zemi uviděl stopy od krve. Uchechtl jsem se nad tím a klekl si, abych do krve sáhl. ,,Ještě je teplá..." zašeptala jsem a mnul krev mezi prsty. Znovu jsem vstal a prohlédl si stopu. Chodidlo bylo stejné jako má Chloe. ,,Chloe?!" křikl jsem. Nic. Pokrčil jsem rameny a následoval stopy.

V horním patře mě dost příjemně překvapil náš pošťák. Byl rozpitvaný a přidělaný ke zdi. Vedle něj byla jeho střeva ve tvaru srdce. Zasmál jsem se a poplácal ho po tváři. Šel jsem dál po stopách až jsem došel ke dveřím ložnice, kde stopy končili. Pomalu jsem otevřel. Zarazil jsem se, když jsem uviděl Chloe. Ležela na posteli, ale když mě viděla, pomalu se zvedla na kolena. Její prsa a... Spodek byly pokryté krví.

,,Myslela jsem, že přijdeš později, ale čím dřív tím líp." usmála se. ,,Co to má být?" uchechtl jsem se a došel k ní. ,,Tohle je překvapení pro tebe! Jak jsi mluvil o tom pošťákovi napadlo mě tohle." hrdě se usmála. ,,To je jeho krev?" nadzvedl jsem obočí a podíval se na její prsa. ,,Ano." zasmála se, vzala si trochu krve na prst a přejela mi s ním po tváři. ,,Napadlo mě, že když tě nevzrušují normální věci jako dřív, tak by k tomu mohlo pomoct něco morbidního. Například přítelkyně pokrytá krví pošťáka, kterého nesnášíš." ušklíbla se. ,,Co na to říkáš?" zašeptala svůdně. ,,Hezkej pokus." uchechtl jsem se. ,,Líbí se ti to?" usmála se. Vzal jsem její bradu mezi palec a ukazováček a naklonil se k ní. ,,Samozřejmě." zašeptal jsem a otřel své rty o ty její. ,,Takže? Přidáš se ke mě, nebo tu budeš jen postávat?" zasmála se a chtěla moje tváře vzít do rukou. Já její zápěstí chytil a dal je dolů. ,,Hmmm... Máš dnes dominantní náladu?" řekla svůdně. ,,Samozřejmě. A jako první rozkaz ti dávám jít se umýt, oblíct a uklidit pana pošťáka." uchechtl jsem se. ,,Vážně?" nakrčila obočí. ,,Zcela vážně." přikývl jsem. ,,Já tady kvůli tobě rozpitvala pošťáka, potřela jsem se jeho krví a ty mi řekneš ať to uklidím?!" zaječela. ,,Gesto to sice bylo neskutečně romantické, ale jo. Ukliď to. Hned." zamračil jsem se. ,,Ty seš takový hovado!" prskla a vstala z postele. ,,To mě mrzí, ale ten pošťák bude do hodiny pryč." zazubil jsem se. ,,Chcípni." prskla a odešla do koupelny.

,,Tady je důvod proč tak zbožňuju náš vztah! Jsme tak krásně sehraný!" křikl jsem za ní pobaveně. ,,Jerome doufám, že chcípneš v těch největších bolestech!"

Tomu já říkám pravá láska! ❤❤😂😂 Chudák Dexter je pořád ve friendzone 😂😂 A Anabelle v průšvihu 😷😷 co myslíte, že se stane příště? 😏😏😂😂