We met in Arkham |Jerome Valeska|

Kapitola 132.

---Chloe---

Doktorka zavrtěla hlavou a začala si prohlížet mé složky.

,,Hádám, že vám se děti smály kvůli původu.. Nevypadáte na Američanku." vzpomněla jsem si na přízvuk, který měla když mluvila. Zvedla ke mě oči a pak se znovu začala dívat do složek. ,,Máte ruský přízvuk. Matka byla určitě z Ruska a provdala se za Američana. Byla jste donucena opustit kolektiv ve, kterém jste vyrůstala. Mám pravdu?" nadzvedla jsem obočí a ona mírně kývla hlavou. Pousmála jsem se nad svou genialitou a dál pokračovala ve vymývání jejího mozku.

,,Bohužel vypršel náš čas slečno. Uvidíme se na dalším sezení. Dnes jsme udělali obrovský krok a to i přesto, že jsme se viděli poprvé." řekla s úsměvem a urovnala desky. ,,Doktorko udělala by jste pro mě něco?" usmála jsem se na ni. ,,Kulomet vám nedonesu Chloe." zasmála se a já s ní. ,,Ne, to bych po vás nechtěla. Kulomety jsou moc těžký. Myslíte, že by bylo možné abych byla v cele se svým přítelem?" udělala jsem na ni psí oči. ,,Pokusím se to zařídit." usmála se a odešla. Já si spokojeně oddychla a čekala až pro mě přijde někdo kdo mě odvede. Po chvilce mě odvedli a já šla hledat Jeroma.

Byl ke mě otočený zády a koukal z okna, které bylo blokované mřížemi. Pomalu jsem k němu došla a dlaněmi mu zakryla oči.

,,Hádej kdo." pošeptala jsem mu do ucha. Se zavřenýma očima se ke mě otočil a začal mě osahávat. Jen škoda, že na těch né zrovna vhodných místech. ,,Ty budeš Chloe." zasmál se a otevřel oči. ,,Ty by jsi mě nepoznal podle hlasu?" nadzvedla jsem obočí a složila si ruce na prsou. ,,Vlastně jsem tě poznal už podle kroků, ale nechtěl jsem si zkazit takovou možnost." uchechtl se. ,,Ty poznáš moje kroky?" nechápavě jsem se podívala a on pobaveně přikývl. ,,Vždycky jemně našlápneš špičkou a pomalu položíš chodilo. Takže podlaha skoro vůbec nevrzala." dodal pobaveně. ,,Já nepoznám ani tvojí barvu očí a ty poznáš moje kroky. Jsi úchyl?" zasmála jsem se. ,,Ne. To ty jsi jen špatná přítelkyně." usmál se. ,,Jerome, nikdo nepozná chůzi svojí polovičky. A já jsem úžasná." řekla jsem uraženě. ,,Já vím, že jo." zasmál se a pohladil mě po boku. Ucítila jsem jak mi někdo sahal na vlasy a hýbal s nimi.

,,Kdo to je?" nervózně jsem se podívala na pobavenýho Jeroma. ,,To je Bob. A momentálně ti čuchá k vlasům." zasmál se. ,,Ty vonět... Já rád bych ukázal svůj sklep..." ozvalo se za mnou. ,,Ehm... Děkuju Bobe, ale nechci vidět tvůj sklep." zasmála jsem se a otočila se na něj. Byl strašně hubenej a oči měl snad větší než lebku. Zamračil se na mě. ,,Promiň Bobe, ale ona zavřená v mým sklep." přitáhl si mě Jerome k sobě. ,,To mrzet. Ale kdyby slečna rozmyslet, já všude." řekl a odešel.

,,Nechápu." zakroutila jsem nad jejich rozhovorem hlavou. ,,Jeho nepochopíš. Na něj si musíš zvyknout." pokrčil Jerome rameny. ,,A za co tu je? Vsadím se, že něco se sklepama." uchechtla jsem se. ,,Jo. Prej mu vyvraždili rodinu. On se zbláznil a zabíjel jiný rodiny, který si potom dával do sklepa kde měl takovej byt. S těma mrtvolama tam žil a spal." řekl znechuceně. ,,To je větší magor než ty." uchechtla jsem se a Jerome se na mě ublíženě podíval. ,,A já jako šukám mrtvoly?" nakrčil obočí. ,,Mrtvoly ne, ale mě." svůdně jsem se na něj podívala. Jeho nechápavý výraz se pomalu měnil na pobavený. ,,Už mi to došlo!" zasmál se a já protočila očima.

,,A tamto je kdo?" pokynula jsem na chlapa u stolu, který se neustále usmíval. ,,Nevím." zamračil se Jerome. ,,Tak já to jdu zjistit!" řekla jsem odhodlaně a vydala se ke stolu kde seděl muž.

Kdo to bude? :O A kdyby někdo chtít ukázat sklep, já tady :D >:) jinak, kapitoly se vydávají strašně divné, takže tahle kapitola byla na počítačích vidět delší a na telefonech kratší...