Kapitola 90.

351 29 6
                                    

---Anabelle---

Dexter byl dost rozčílenej. Hodil s nějakou vázou a odešel nahoru.

Už ho nemiluju delší dobu a když jsem dnes viděla toho kluka tak jsem si řekla, že je čas to skončit.

Slyšela jsem zezhora nějaký hluk a tak jsem tam šla. Dveře od Dexterova pokoje byly otevřené a na chodbě byly vyházené mé věci.

,,Co blbneš?!" zamračila jsem se a začala sbírat věci. ,,Vždyť spolu už nejsme tak s tebou nechci mít společnej pokoj." usmál se a lehl si do postele. Protočila jsem očima a i se svýma věcma odešla do pokoje.

,,Staré dobré časy." uchechtla jsem se a začala si věci uklízet. ,,Mohla bych to tu uklidit..." uchechtla jsem se a šla si dolů pro věci na úklid. Utřela jsem prach, vysála, umyla okna, zrcadlo a uklidila to co jsem přitáhla. Hned potom jsem si lehla do postele a usnula.

Probudily mě něčí hlasy a kroky že schodů. Vstala jsem a šla na schodiště. Dexter u dveří mluvil s nějakou blonďatou děvkou Eh... dívkou samozřejmě. Nakecával jí něco o tom, že jí zavolá a pobodné hovadiny. Ona mu dala ještě pusu a odešla.

,,Koukám, že tě ten rozchod strašně vzal." řekla jsem ironicky a šla si udělat čaj. ,,Každý si náladu zlepšujeme něčím jiným." zazubil se a sedl si na gauč. ,,A u tebe jsou to blonďatý děvky. Chápu." zasmála jsem se a nalila si čaj. Nebyl na mě naštvanej dlouho. Aspoň si budu mít s kým povídat. Povídat a nic jiného!

,,Jak se jmenovala?" přisedla jsem si k němu na gauč a koukala na telku. ,,Nevím. Nejspíš něco na S." pokrčil rameny a já se zasmála. Když jsem dopila čaj rozhodla jsem se jít projít. Třeba potkám toho kluka! Anabelle nebuď z toho tak vykolejená! Je to normální kluk jako ostatní.

Procházela jsem se jen tak v parku když mě zastavil asi 13 letý kluk s nějakou partičkou kamarádů.

,,Čau kotě, nechceš jít s náma?" zazubil se a prohlížel si mě. ,,Na džusík? Ne díky." uchechtla jsem se a obešla je. Ten kluk mě plácl přes zadek. Podívala jsem se na něj pohledem alá jako fakt?. ,,Tohle je moje nová bitch." zasmál se a chytl mě kolem pasu. ,,To čekej. Jdi si hrát na prolézačky a neotravuj." zamračil jsem se a dala jeho ruku pryč. ,,Ale no tak." zazubil se. ,,Neslyšel jsi ji? Jdi na prolézačky." slyšela jsem za sebou hlas toho kluka. Ty děcka protočily očima a odešly. Otočila jsem se na něj.

,,Díky." usmála jsem se a dala si pramínek vlasů za ucho. ,,Nemáš za co. Krásným holkám pomáhám rád." uchechtl se. Cítila jsem, že se červenám. ,,Jsi krásná když se červenáš." dal ruku na mou tvář a políbil mě.

😱😱😱😱😱😱😱😱

We met in Arkham |Jerome Valeska|Kde žijí příběhy. Začni objevovat