World of elves 2

2.kapitola

^Tauriel^

Někdo vešel do pokoje a já se malinko polekala. Mám už vycvičené reflexy na nepřítele, ale v tuto chvíli jsem u sebe neměla vůbec žádnou zbraň. Měla jsem na sobě tmavě zelené dlouhé šaty a k těm se zřejmě opasek s dýkou nebo luk se šípy nehodí. Naštěstí to byla pouze jen Waloe. ,,Nethe, promiň, já tě nechtěla polít." řekla mu. ,,To je v pohodě. Hlavně to neudělej znova" ušklíbl se. Wal zakroutila prudce hlavou a následně oba někde zmizeli. Já se nad tím usmála a zavřela skříň. Poté se vydala zpět na oslavy. Došla jsem k Legolasovi a zapojila se do jejich konverzace. Sice ne moc, jelikož to byli Legolasovi přátelé, takže jsem hlavně poslouchala a vnímala okolí. Viděla jsem děti, jak provokují nějaké elfy od stráže. Stráž se nesmí ani hnout nebo nějak odreagovat. Musí se stoprocentně soustředit a vnímat okolí. Ale s Waloe a s Nethem to neměli tak jednoduché. Tahali je za oblečení, poskakovali kolem nich, dělali na ně různé obličeje a teď mu dokonce Neth ukradnul zbraň a máchal s ní před očima elfa. Ten už si to nenechal líbit a ohnal se po ní. Neth s Wal se dali na útěk i s mečem. Strážný přímo za nimi. Já se nad tímto divadýlkem uchechtla. Legolas si toho nevšiml. Vykládal stále to samé. Pak jsem zahlédla Thranduila s Elrondem u vína. Vypadalo to, že jej Thranduil komentuje a Elrond chválí. Ale Lucia s nimi nebyla. Což mne překvapilo. Rozhlédla jsem se, jestli ji někde neuvidím, ale ne. Omluvila jsem se Legolasovi a šla se po ní podívat. Moje zvědavost mne přemohla. Nejdříve jsem prošla úplně celý obřadní sál, ale nic. Když se znovu podívala na Elronda, došlo mi, kde asi bude.

^Lucia^

Šla jsem vyšlapanou cestičkou. Věděla jsem přesně kde jdu. Došla jsem až na místo, kde jsem ji viděla naposledy. Tady se to všechno stalo. Poprvé jsem jej políbila a uvědomila jsem si, kdo opravdu jsem. Proč bych měla žít a pro koho mám zde zůstat. Ale zde jsem ji ztratila. Prostě zmizela. Legolas ji viděl naposled a diskutovala jsem s ním o tom mnohokrát. Jenom litovala toho, že mne nezastavila a že se mi dál nechce plést do osudu. Že to co dělám, si vyberu sama. Vzpomněla jsem si na Thorina a pochopila jsem, jak se cítil, když mu zmizel otec. Posadila jsem se na vystouplou větev velkého dubu. Chvíli jsem se dívala po okolí a viděla jsem to všechno před sebou. Byla to vzpomínka. Bylo mi do pláče, ikdyž by nemělo být. Měla jsem dcerku, krásnou. A taky muže, který byl nejdokonalejší na světě. Měla bych být šťastná a radostí bez sebe, ale ona mi tu chyběla. Ona měla být součástí mého života. Ale nebyla. Nebyla tu. Ne. Myslela jsem, že se rozbrečím jako tenkrát tady v králově náručí, ale zadržel mě hlas. Volajíc mé jméno. Byl nejdříve v pozadí. Viděla jsem v mysli před sebou Thranduila a sebe. Chystali jsme se k našemu prvnímu polibku, ale v tu ránu se vše rozplynulo ve větru a já uviděla Tauriel. ,,Lucio, co tu děláš?" podřepla si přede mne. Neodpověděla jsem. Tauriel pochopila a posadila se ke mně na větev. ,,Jak jsi mne našla?" zeptala jsem se jí tichým hlasem. Dívala jsem se stále před sebe a čekala, že ji znovu uvidím. ,,Chodíváš zde často" usmála se. ,,Ano to ano" klesla jsem hlavou.
,,Proč?" zeptala se. ,,Vidím ji. Tady mám pocit, že se může vrátit, že nikdy nezmizela" odpověděla jsem smutně. Chvíli jsme jen tak seděly. Pak se ale elfka zvedla a podala mi ruku. ,,Pojď, vrátíme se." řekla a já jsem ji poslechla. Postavila jsem se na nohy a kráčela vedle ní. Vracely jsme se zpět do království.

^Thranduil^

Komentoval jsem spolu s Lindirem a Elrondem víno. Za chvíli ale oslava zkončila. Bylo už velmi pozdě a sloužící odváděli hosty do pokojů. Já sám odešel pryč. Kráčel jsem si ve slavnostním kabátě do svého pokoje. Po cestě jsem uviděl Tauriel s Lucií jak stojí a baví se na chodbě. Jakmile mne zahlédly, Tauriel odešla. ,,Jsi v pořádku?" optal jsem se jí. ,,Ach ano." odpověděla. ,,Kde je Waloe?" zajímal jsem se a chytil ji za ruku a šli jsme chodbami. ,,Už spí, i Neth. Dalie je uložila, jako vždy" řekla. Dalie je jejich chůva a stará se o oba naše nezbedníky, když nikdo z královské rodiny nemá čas.
Ano, královská- Tauriel, Legolas, Lucia a já, král. ,,Dobrá, půjdeme ke mě" odvětil jsem a vydali jsme se ruku v ruce do mých komnat.

Dnes není moc napínavý konec, ale to nevadí. Děkuji za shlédnutí, votes a také komentáře ;-) Tak zase příště, Vaše Derinovka ^-^