World of elves 2

12.kapitolka

Waloe

Snažila jsem se Tauriel všelijak pomoct, ale stráží bylo moc a ani ona na ni nestačila. Netha chytili také. Už nás ve chvilce pevně drželi. Tauriel se jim vzpírala jak jen mohla. Už šli čtyři na mou matku. ,,Jestli se mne dotknou, nedopadne to nejlíp" řekla naštvaně k Elrondovi. Ten ale nereagoval a díval se na to, jak se přibližují k ní a jak krutě zacházejí s námi. Byly na milimetry od ní. Doufala jsem, že něco udělá. Modlila jsem se, ať jim něco provede, vím, že je toho schopná. Nic se ale nedělo. Stráž k ní natahoval ruku a ve chvíli kdy ji chytil, Lucia zmizela a já byla ve vteřině volná. Okamžitě jsem se otočila. Stráž ležel na zemi a Lucia zneškodnila další. Zase jsme byli volní. Elrond nechápal, jak to udělala. ,,My odcházíme" řekla. Elrond se ale nevzdal a ukázal na nás. V tom se na nás vrhlo asi 15 elfů. Byla jsem připravená nakopat jim zadky, když v tom jsme se objevili zase úplně někde jinde. Okolí jsem poznala. Byli jsme v našem pokoji. ,,Proč jsi to udělala?!" křikla jsem k matce. ,,To bych se měla ptát spíše já tebe nemyslíš?" odpověděla chladně. ,,Proč neustále utíkáš? Do lesa chodit můžete jak se vám zachce, máte volné pole působení a stejně budeš provokovat a utíkat. To by nešlo holčičko. Tady zůstaneš, dokud se nenaučíš slušného chování." pokračovala stejně chladně jak začala. ,,Ale to nemůžeš udělat!" křičela jsem na ni. ,,Ale můžu. Potřebuješ se uklidnit a zamyslet se nad sebou." odsekla. ,,Ale..." začala jsem, skočila mi však do věty. ,,A dost! Nebudeš po mne řvát! Jsem tvá matka a měla by ses chovat slušně!" křičela, až se Neth s Tauriel lekli. Nikdy po mne tak nekřičela. Asi jsem to vážně přehnala. Ale no a co? Nic se nestalo, Elrond se brzy uklidní a vše bude jako dřív. Stejně mě tu dlouho nebude schopná držet. ,,Jdeme" kývla na Netha s Tauriel a odešli všichni tři. Dveře se otevřely a střáž sem nakráčela. Jeden si stoupnul ven na balkón a další před dveře. Určitě budou i dva venku. Odsud se nemám šanci dostat, posmutněla jsem a svalila se na gauč.

Lucia

,,Ty jsi taky mohl něco říct, Nethe" otočila jsem se k elfovi. Nic neřekl, jen sklopil hlavu. Byl jiný než Wal, nebyl tak drzý jako ona a neměl odvahu si dovolovat. ,,A ty jsi zase nemusela být tak krutá" vrhla na mne vražedný pohled Tauriel. ,,Ale ano, musela. Už se nemůže tak chovat" prošla jsem prudce mezi nimi. Cítila jsem jejich pohledy na mých zádech. Nevšímala jsem si toho a pokračovala dál. Vešla jsem k sobě do pokoje a tam se sesunula na postel. Byla jsem vyčerpaná, ale nemohla jsem spát, myslela jsem na Waloe a na to, jestli jsem to opravdu nepřehlana. Bála jsem se, co na to řekne Thranduil.

Thranduil

,,Už jsou tady pane" přiběhnul najednou elf se zprávou. ,,Kdo?" nechápal jsem chvíli, než však stihnul odpovědět, vyletěl jsem ze schůdků a rovnou chodbou o pokojů. Před pokojem dětí byli stráže. ,,Co se tady děje?" optal jsem se jich. ,,Na příkaz královny nikdo nesmí dovnitř" odpověděl tvrdě jeden. To mne naštvalo. ,,A já jsem král, tak to mi laskavě uhněte z cesty" okamžitě jsem po nich vyprsknul a v mžiku mi uskočili pryč a já vešel dovnitř. Spatřil jsem Wal jak provokuje elfa stojícího u jejího balkónu. ,,Běž pryč!" křičela na něj. ,,Co to vyvádíš?" pousmál jsem se nad tím. Otočila hlavu ke mne a náledně se rozběhla. Ve chvilce byla obemknutá kolem mého pasu. ,,Lucia mne tu nechala zamknutou a..." přerušil ji hlas toho, koho bych tu nečekal. ,,A nikdo za tebou nesmí jsem řekla" Lucia. V mžiku jsem se otočil ní. ,,Proč jsi to udělala?" optal jsem se nejdříve klidně. ,,Kdyby jsi věděl co se stalo" zakroutila hlavou. ,,Tak mi to řekni" trval jsem na svém. ,,Byli v Roklince a víš, jak Elrond dodržuje zákony. Chtěl je potrestat, tak jsem je vzala zpět. Waloe to vymyslela, neváží si toho, co jí dopřáváme. Už nechci trpět strachy o ně s tím, že nevím kde jsou. Vždyť se mohou zeptat a mohou jít s Nethem kamkoli. Nemusí přeci neustále utíkat. Teď se dívej jak to dopadlo. Elrond je naštvaný a určitě brzy přijede a ne v dobrém. Tak jsem ji tu nechala, ať si uvědomí, co způsobila a ať se zamyslí nad svým chováním" odpověděla. ,,To nemyslíš vážně Lucio." opáčil jsem. Zřejmě nechápala to, proč jsem na ni naštván. ,,Je přeci ještě malá. To že dělá chyby je normální. To že ji uzavřeš od okolního světa jí akorát ještě více ublížíš!" rozkřičel jsem se až se mne lekla. Ukápla jí slza. Její výraz se změnil z naštvaného na smutný a během mého mrknutí byla fuč.

Zase napínavý konec. Tak děkuji za všechnu podporu, Vaše Derinovka ^-^