World of elves 2

47.kapitola ,,To jsi přehnal!!!"

Lucia

Po cestě se trpaslíci dohadovali, nadávali na elfy, včetně mě. Jen ten, co jsem ho odzbrojovala já, neřekl ani jedno slovo. Věděl, co ho čeká. Byl to jejich velitel, a myslím, že se jmenuje Roin. Nevím to však jistě. Pokřikovali to na něj, a jelikož je zcela ignoroval, tak na něj byli rozzuření. Vešli jsme do zámku. Já si Roina převzala a vydali jsme se s Legolasem za králem. Trpaslík se mi nebránil. Šel poslušně, jako na popravu. No, ona to poprava v podstatě byla. Ale pro něj. Thranduil nebude milosrdný. ,,Lucio, já půjdu do věznic. Přijdu hned" řekl najednou princ a já přikývla. Zanedlouho jsem stála před Thranduilem. Ten sešel schody rovnou k nám. Donutila jsem trpaslíka pokleknout. Byl Thranduilovi tak po kolena. Bylo to komické. Král ho probodával pohledem. Byl chladný a neústupný. Moc často takový nebyl. A trpaslíci tu neměl po dobu co tu jsem. Naposledy tu byla Thorinova výprava. V tu dobu jsem byla ještě v Lothlorienu. Slyšela jsem, od Legolase, že Thorin utekl. ,,Kdo jsi?" optal se Thranduil podrážděně. Jen tak jsem tam stála a pozorovala jeho postupy. ,,Mé jméno je Roin a jsem obchodník z Modrých Hor, pane" řekl, aniž by se na něj podíval. ,,A co zde pohledáváte?!" křiknul. ,,Klečím před vámi, co bych dělal" odpověděl drze. ,,Co si to dovoluješ?!" divil se rozzuřeně Thranduil. ,,Co mi uděláte? Vrazíte mi, jako to umí ta za mnou?" Zlost ve mne vřela a v králi vypadalo, že taky. Neměl vybrané způsoby a neuměl se chovat. Má zlost mne posunula o dva kroky dopředu. Ale zastavila jsem se. Ještě chvíli a useknu mu tu jeho namyšlenou hlavu. ,,Proč jste přišli do Hvozdu?" optal se už klidněji král. ,,Pouze procházíme. Máme dohodu s lidmi ve městě Dol" odpověděl zase. ,,Ale mi se nedostal požadavek o tomto projití skrz můj les" řekl. Já si obešla ty dva a postavila se z boku, abych na něj viděla. ,,Nebyl čas žádat vás o svolení. Je to na rychlo a ztratili jsme se." opáčil naštvaně Roin. ,,A kdyby jsme se neztratili, tak si nás ani nevšimnete" odsekl zase drze. ,,A nebudu před lesním šotkem klečet" postavil se. Stále byl Thranduil vyšší. Byl však o hodně naštvanější. Roin měl na tváři drzý, triumfální a nebojácný výraz. Už Thranduil sahal po meči, že mu ten jeho život ukončí, ale zarazila jsem ho. Udělala jsem tři rychlé kroky jejich směrem. ,,Ne. Chci slyšet víc" má dlaň spočívala na jeho paži. Rukojeť meče pustil a ustoupil. ,,Hm vypadá to, že máš slabinu, Thranduile." smál se trpaslík. Když jsem k němu přistoupila, zjistila jsem, že není o moc menší než já. To mi však v žádném případě nevadilo. ,,Proč jdete do Dolu?" optala jsem se ho. ,,Máme tam nějaké požadavky. Bard drakobijec žádá nějaké zboží a my mu ho jdeme prodat" pokrčil rameny. ,,Hm, takže tam na vás nedočkavě čeká" Přikývnul mi odhodlaně na odpověď. ,,Ale odsud se nedostanete" naklonila jsem hlavu mírně na stranu a šibalsky se usmála. ,,Ano, to ani nečekám že nás elfové jako..." skočila jsem mu do řeči. ,,Važ slova!" křikla jsem k němu. ,,Už mám dost urážek. Kdyby jsi byl chytrý, tak se chováš slušně a ukážeš svou dobrou stránku a doufáš, že tě pustíme s tím, ať se to už nikdy neopakuje. Ale ty nás budeš neustále urážet. Takto si svobodu nezasloužíš" rozčilovala jsem se nad ním. ,,Ach ano, vaše výsosti. Chci odsud pryč, ale vím, že ani lichotkami si u vás nevysloužím svobodu. Tak je mi jedno co řeknu, stejně nás odsud nepustíte. Náš pán vás nemá zrovna v oblibě, víte o tom?" smál se od ucha k uchu. Jeho triumfální výraz nade mnou pomalu začínal mít převahu a mne to znervózňovalo. ,,Ano vím o tom. Taky mi to dal na bitevním poli jasně najevo" ozval se můj muž ze zadu. ,,Ano králi. A to ještě nic nebylo. Nechtějte vědět to, co o vás říká u piva" smál se na celé kolo. To už mi přetekla hranice trpělivosti, ano i já mám tu hranici a on ji překročil. Okamžitě jsem si sundala ze zad luk a jedním rychlým pohybem a jednou ránou ho odmráčila. Padnul k zemi. Thranduil se ke mne okamžitě vrhnul.

Překvapení.
Pochybuji, že to někdo z vás čekal.
Ale ti nevadí, jelikož mne jaako čtenáře by to nenapadlo ani za mák.
A to byl účel.
Roin nás bude ještě nějakou tu chvíli ve Hvozdu strašit, aby byla nějaká legrace.
Tak zase zítra,
DERINOVKA