World of elves 2

22.kapitola

Legolas

Vydal jsem se zpět do léčebny. Restallon byl zrovna u královny. ,,Jak to s ní vypadá?" zajímal jsem se. ,,Keth bude v pořádku. Už se i probrala a to před několika minutami. Lucia bude těžší oříšek. Vím, že přišla o velké množství své síly a energie. Bude takto mimo minimálně den. Bojím se však, že je v tom něco víc." řekl a já se zděsil. ,,Jak něco víc?" nechápal jsem. ,,Má slabý pulz a nedýchá pravidelně. Bojím se, že je nějak nemocná. Má slabou imunitu a možná něco pochytila. Následně to využilo její slabé energie a začalo se to šířit. Bohužel nevím co to je" odpověděl smutně. Zmocnila se mne panika. Pohlédnul jsem na ni. Nesmí zemřít. Thranduil by druhou ztrátu nezvládnul a Waloe by prožila to co jsem si prožil já a to nesmím dovolit.
,,A kdy to zjistíš?" zajímal jsem se.
,,Udělám několik testů a už jsem jí podal bylinku Testřev. Uvídíme, jak na to zareaguje a podle toho budu pokračovat" poklonil se a odešel pryč. Posadil jsem se na židli vedle postele s jejím bezvládným tělem. Netušil jsem, co budu dělat. Thranduil se ale nesmí dozvědět její stav.

Poručil jsem strážím, ať hlídají její pokoj a ať sem nikoho nepouští. Ani krále. Restallon měl přísný zákaz komukoli cokoli říct. Věděli jsme to jen my dva a nikdo jiný. Většinu času jsem trávil u ní. Ani Tauriel jsem neřekl co s ní je. Vysvětlil jsem jí to tak, že jen padla vyčerpáním. Byl jsem u ní dost času.

Uběhly dva dny a bez výsledku. Restallon zatím na nic nepřišel. Lucia byla stále ve stejném stavu a to mne děsilo. Bál jsem se každou chvíli, že přestane dýchat. Byl tu i Radagast. Bohužel ani on na nic nepřišel. Teď se snaží najít po celé Středozemi Mithrandira, který se také velmi dlouhou dobu neukázal. Seděl jsem u ní a vyčkával na jakýkoliv její pohyb. V tom někdo vrazil dovnitř a mou reakcí bylo vytáhnout dýky. Jakmile jsem ale osobu poznal, dýky jsem schoval.
,,Restallone, co jsi objevil?" řekl jsem.
,,Vím už co jí je" řekl. ,,Tak to vyklop!" křiknul jsem. ,,Má v sobě určitý druh viru, který se zaměřuje na mozek. Znehybní celé tělo. Časem by na to i zemřela." odpověděl a mě to ještě více zděsilo. ,,A máš lék?!" první co mě napadlo jsem vychrlil. Jen se na mě zděšeně díval. ,,No tak máš?!" rychle jsem k němu přistoupil. Stále nic neříkal. ,,Restallone!" chytil jsem ho zoufale na ramena a tvrdě s ním zatřásl. ,,No tak řekni!" nevěděl jsem co to dělám.

Drastický konec, jak krásné. Tak zase příště, Vaše Deri ^-^