World of elves 2

177. kapitolka "Noc pod hvězdami"

Trissa

Chodili jsme  po lese a hledali dříví na oheň. Byla tma a sotva jsme viděli na krok. Neth ochotně nesl celou hromadu dřeva a nakonec jsme uznali, že by mohl být čas se vrátit. A tak jsme se pomalu otočili. ,,Opravdu s tím nechceš nijak pomoct?" optala jsem se, jelikož mi to nepřišlo optimální, aby on nesl vše a já nic. ,,Ne, to je v pořádku" usmál se vřele. S dřevem zřejmě neměl žádný problém. Byl tak silný, obdivovala jsem jej. I u nás jsou silní muži, ale elfové? V tom jsem postřehla něco v křoví. Zastavila jsem se a pozorovala místo, odkud jsem slyšela zašramocení. Neth se zastavil také a nechápavě se na mne podíval. ,,Slyšel jsi to? optala jsem se. On jen zakroutil hlavou. Když v tom se znovu něco pohnulo a já se opravdu lekla. Udělala jsem dva rychlé kroky k němu a on upustil na zem dřevo. To se rozsypalo po zemi dokola. Jeho svalnaté ruce mne objímaly. Čím více se to něco v křoví hýbalo, tím více jsem se k němu tiskla. Zanedlouho však z křoví vystrčila hlavu mladá srnka. Chvíli nás pozorovala, však následně se rozběhla mezi stromy pryč. V tom jsem si uvědomila, jak moc blízko u sebe jsme a tak jsem se vyprostila rychle z jeho sevření. ,,Omlouvám se" hlesla jsem tiše a následně začala sbírat kusy dřeva. On se jen slabě usmíval a přidřepnul si ke mne. Než jsme se nadáli, vše bylo sesbírané, nebylo toho mnoho. ,,Dej to sem" ukázal na něco málo, co jsem třímala v rukou a poté si dříví přebral. ,,Děkuji" zašeptala jsem a znovu mi věnoval překrásný úsměv. ,,Ještě se bojíš?" optal se, když jsme znovu vyrazili. ,,Možná.." nechala jsem to slovo plout ve vzduchu, až se zcela vypařilo. Dorazili jsme na palouk a Restallon s Waloe zde ještě nebyli. Neth rozdělal oheň a ten zde šířil  teplo a světlo do celého okolí. Usadila jsem se v trávě. Překvapilo mne, že on si sednul hned vedle mne a než jsem se stačila vzpamatovat, jeho ruka se obmotala okolo mého pasu. Bylo to příjemné. Cítila jsem se v bezpečí. ,,Už se nebojím" šeptla jsem k němu a položila hlavu na jeho rameno. Pozorovala jsem zaujatě plameny šlehající do vzduchu.

Neth

Zajímalo mne, kde zůstal Restallon s Waloe. Nijak jsem se však o ně nebál. Restallon by Waloe nikdy neublížil a nikdy by nedovolil, aby se jí něco stalo. Trissa se opírala o mne a společně jsme pozorovali oheň. Přišla mi velmi okouzlující. Když se ke mne v lese vrhla strachy vyděšená, věděl jsem, že ať je v tom křoví cokoliv, že ji ochráním. Byla velmi krásná. Dlouho jsme však sami nezůstali. Opodál jsem již slyšel hlasy, které jsem dobře znal. Trissa si jich buť nevšímala, nebo je neslyšela. Viděl jsem přicházet dva elfy, držíc se za ruce. Vypadali spolu tak šťastně. Usadili se kousek od nás do podobné pozice a povídali jsme si. Zanedlouho nás však přemohl spánek a i já upadnul do říše snů.