World of elves 2

5.kapitola

^Waloe ^

Neth mne skoro nestíhal. Byla jsem opravdu rychlá. Moc ráda běhám. Věděla jsem, že nás budou elfové stopovat, ale já jsem chytrá. Sundala jsem si vestičku a hodila ji daleko do křoví. Uviděla jsem jednu převislou větev a vyhoupla se na ni. Elf hned za mnou. ,,Počkej přeci!" křiknul na mě. V tom jsem uslyšela něčí šepot. ,,PST! Stráže, už nás asi hledají. Legolas nás určitě zase našel" usmála se a přikrčila se ve větvích stromů. ,,Zkus se nenápadně dostat nadruhou stranu" zašeptala jsem jeho směrem a on přikývnul. Udělal co jsem po něm žádala a za chvíli jsem jej spatřila naproti v druhém stromě. Vyčkávali jsme, až elfská výprava bude na správném místě. Neth věděl, co má dělat. Elfové šli po naší stopě, tak jak jsem chtěla. Pokračovali za mou vestičkou. Když byli na správném místě, tak jsem kývla na Netha.

Neth
Uviděl jsem její znamení. Byla mazaná. Nechala elfy, aby šli po falešné stopě. Natáhnul jsem tětivu a vystřelil šíp. Měl jsem přesnou mušku, jako můj otec. Trefil jsem se elfovi do toulce se šípy. A další a další. Až byli všichni odzbrojeni. Byla na řadě Wal. Elfové nechápali a nečekali, že bychom to mohli být my, my jsme přeci dál ve křoví. Wal střílela tak, aby elfové přišli i o své meče a dýky. Věděla kam přesně mířit, věděla, kde mají elfové své zbraně. Nyní byli odzbrojeni a měli maximálně jen samotný luk. Těch bychom je taky mohli zbavit, ale nechceme jim je poničit. Chceme se pouze pobavit a nenechat se chytit. Nadále jsem změnil pozici. Postupoval jsem nenápadně do dalších korun stromů a než se stihli elfové posbírat a dát zase dohromady, my s Wal už jsme byli fuč. Viděl jsem pouze, jak to vzdávají a otáčejí se zase směrem k zámku. Waloe si vítězně pokřikla, ale ne zas tak moc, aby nás slyšeli.

^Tauriel^

Výprava se vrátila a já se k nim ihned vrhla. ,,Kde jsou?!" křikla jsem na ně. Všimla jsem si, že mají zase zpřetrhané opasky s meči a také toulce byly bez pásku na záda. ,,To je jejich práce?" zeptala jsem se hned. Elfové hned přikývli. ,,Dobrá. Připravte mi koně!" křikla jsem a další elfové běželi do stájí. Za pár minut, co já od nich vyzvídala, mi dovedli koně. Nasedla jsem na něj. ,,Já si je najdu sama" zabrblala jsem si sama pro sebe. Elfové poníženě jen sklopili hlavy a nic raději neříkali. Vyjela jsem. Vydala jsem se po cestičce od výpravy přede mnou, ale triskem. Když jsem dorazila na místo střetu, zpomalila jsem. Zahlédla jsem něco se blýsknout v dálce v křoví. Sesedla jsem a doběhla k tomu. Kus šatsva Waloe. ,,Ona je zase přelstila. To bude mít po Lucii" odfrkla jsem si a dala vestu do brašny na koni. Nasedla jsem a kůň nadále stopoval ty moje malé nezbedníky. Dojela jsem až na okraj lesa. Věděla jsem, kde budou a tak jsem pro ně nachystala takovou malou lest na oplátku. Za výpravu.

^Waloe^

,,Vzdali to! A to je poprvé!" jásala jsem. Neth se jen usmíval nad mou radostí. Seděli jsme na největším stromě na okraji hvozdu. Sedávali jsme tu často a rádi. Jednou nám ho ukázal Thranduil, když jsme se lesem projížděli na koních. Byl jiný než například Legolas, ten byl starostlivý a bál se o nás a podle mne zbytečně. Táta nás podle mého názoru chápal a tak nám dával větší volnost. ,,Slyšíš to?" zbystřil najednou můj společník.
,,Co m..." skočil mi do řeči ,,Pst" dal mi ruku na mé ústa a tak jsem poslouchala. Najednou jsem zahlédla bílého koně pást se pod námi. Měl sedlo a vybavení. Neth se bez rozmyšlení vrhnul dolů ze stromu.

Napínavý konec. Tak já se těším na příště. Vaše Deri ;)