World of elves 2

170. kapitolka "Bílá"

Mithrandir

Bavil jsem se společně s mými dlouhověkými přáteli. Pilo se a veselilo. Na chvíli jsem odešel z davu ven do klidu. Před hlavní bránu. Nikdo zde nebyl. Ani stráže. Moc jsem to nechápal, protože jsme stále v ohrožení Saurona. Ale nyní jsme museli slavit. Vyhráli jsme téměř prohranou bitvu, vrátil se král Hvozdu a Lucia je šťastná. Jen mne překvapovalo, že Lórien nepřijal pozvání. Jistě v tom bude nějaká záminka. Vím, že Celeborn s Thranduilem vedou spory, ale stále mají společnou jednu osobu, která by jej zde ráda viděla. Zhluboka jsem se nadechnul nočního vzduchu. Všude byla tma a les byl ztemnělý. Někomu by to nahnalo strach, ale mne ne. V ruce jsem třímal svou hůl a vnímal okolní ticho a klid. V tom mne přepadnul pocit, že nejsem sám a tak jsem se podezíravě rozhlížel po okolí a hledal známky života. Pocítil jsem přítomnost za mými zády a tak jsem se bleskurychle otočil namířil svou holí na osobu. Okamžitě jsem se uklidnil. ,,Galadriel. Vyděsila jsi mne" přiznal jsem se a ona si sundala kápi z hlavy. Byla celá zahalená. V obličeji měla velmi ustaraný výraz a v očích lítost. Až smutek. ,,Co se děje?" nechápal jsem a prohlédnul si ji. V ruce třímala jakousi bílou hůl, nikdy jsem ji neviděl a její určitě nebude. Neměl jsem zdání, komu je určená a kdo má tu moc ovládat ji. Neodpověděla mi. ,,Proč zde není Lórien?" ptal jsem se dál s nadějí, že mi dá odpověď na mé otázky. Chvíli mlčela, ale poté si oddechla. ,,Ona si to nepřála" řekla jen. Oči jí zalily slzy a mi jí bylo najednou hrozně moc líto. Slané perly se valily po její tváři a leskly se ve svitu měsíce, jež se jeho paprsky prodíraly mezi stromy. Chtěl jsem něco říct, ale přerušila jsem jej. ,,Předej jí ji, když nemohu já. Děkuji" poté zmizela se slabým vánkem větru....

Lucia

Večer probíhal nad míru dobře. Celeborn s Lai se nakonec neukázali, což mne velice mrzelo. Možná to má něco společného s tím, že jsem Galadriel odsud nemilosrdně vyhnala. I tak jsem se snažila užít slavnost. Pomalu všichni začínali být mimo sami sebe. Elrond s Lindirem byli již dosti opilí. Měli dost vypito a tak se smáli na celé kolo. Vein, jak se ukázalo, rád tancuje. Nebyla elfka, se kterou netancoval. Dokonce ani já mu neutekla. Nyní jsem ale stála mimo dav a pila svou teprve druhou skleničku vína. Ani Thranduil moc nepil, což mne dosti zaujalo. Byla jsem však zato velmi ráda. Pozorovala jsem dění před sebou. Všichni byli náramně veselí. Bavili se. ,,Co zde děláš tak sama přistoupil ke mne známý elf. Ta jeho důstojnost a respekt. Obdivovala jsem jej. Neodpověděla jsem mu, pouze se na něj vřele usmála. Aniž bych to čekala, nahnul se ke mne a následoval krásný dlouhý polibek. Má dlaň spočívala na jeho krásné tváři. Myslím, že kdyby všichni nebyli tak opilí, tak jsme nyní středem pozornosti. Když se odtáhnul, vzal mou skleničku s vínem a položil ji na stůl. Neměla jsem ponětí, co to do něj vjelo. Vzal mne za ruku. ,,Pojď" šibalsky se usmál a mi pomalu docházelo, o co mu jde. Než jsem se vzpamatovala, mizeli jsme před davem lidí pryč ze sálu.