World of elves 2

63.kapitola ,,Vytáhni mě!"

Lucia

,,V klidu, nedělej rychlé pohyby" nevěděla jsem, co jí říct. ,,Vždyť já se vůbec nepohnu!" křikla. Chtěla se otočit na mě. V tu chvíli ale zakolísala a najednou ztratila rovnováhu. Okamžitě jsem se k ní vrhla. Chytla jsem jí za dlaň. Visela dolů a já ležela ma mostě a držela ji. ,,Lucio!" křičela. ,,Vytáhni mě!" ječela až hystericky. ,,Vždyť se snažím!" odpověděla jsem hlasitě. Snažila jsem se jí vytáhnout, ale neměla jsem dost síly. Polédla jsem, jak je to hluboké a co je dole. Skřeti si dali záležet- dolů vůbec nebylo vidět! ,,Kam to hledíš?" optala se. ,,Pod tebe" držela jsem ji ze všech sil. Pohlédla stejným směrem. ,,U všech Valar!" křikla. ,,Vytáhni mě!" ječela. Obě dvě jsme byly naprosto zoufalé. ,,Nemůžu. To nejde!" křikla jsem. Začala mi pomalu vyklouzávat. Nevěděla jsem, co udělat. ,,Lucio!" Už byla jen tak tak. ,,Já nevím co mám udělat" zoufala jsem. ,,Co já vím, tak jsi měla schopnosti. Co je takhle použít?!" přimhouřila oči. ,,Ale..." zastavila jsem se. Nechtěla jsem jí v této kritické situaci vykládat o tom, že je používat nechci. Musím se sebrat. Alespoň jednou, než mi Laivinë zemře pod rukama. Zavřela jsem oči. Během vteřiny jsme se objevily na druhé straně mostu- u zříceniny. ,,Děkuji" šeptla. Byla udýchaná. ,,Za nic. Neděkuj" z hluboka jsem se nadechla a vydechla, abych se malinko uklidnila. Pomohlo to. Chvíli jsme ještě stály a pozorovaly most a přemýšlely nad tím, co všechno se mohlo stát. Mohly jsme zemřít. ,,Půjdeme?" optala jsem se. ,,Ano" přikývla a otočily jsme se ke kamenným zdím. ,,Víš kudy?" zajímala se Lai. Zděšeně se koukala na hrad. ,,Asi ano" pokrčila jsem rameny a šly jsme. Procházely jsme úzkými uličkami mezi nekonečnými kamennými zdmi. Zděné chodby nás vedly všemi směry. Bylo to obrovské bludiště. ,,Neztratily jsme se, že?" doufala má společnice. ,,Ne, už tam budeme" věřila jsem slovům, které mi vycházely z úst. Zanedlouho jsme se objevily před větším placem s nádherným stromem uprostřed. ,,To to je strom života ve Hvozdě. Pokud by byl poškozen, zemřel by les sám o sobě. Ale les může odumřít i z jiných důvodů" osvětlila jsem Laivinë toto místo. ,,Je nádherný. Krásný. Překypuje životem." žasla nad Stromem a jeho okolím. Uvažovala jsem, jestli taky mluví jako Rada Hvozdu. Pochybovala jsem o tom. Podle mě ztratil mluvu už dávno. ,,Pojď dál, něco ti ukážu" mávla jsem rukou. Prošly jsme kolem stromu dál. Na vyvýšenější místo, na polozřícené hradby. Sedla jsem si a Lai vedle mě. ,,Nedívej se pod nás" řekla jsem. ,,Hm to jsi řekla pozdě" ušklíbla se. ,,Nepředkláněj se a nic se nestane." radila jsem. ,,Pohlédni na krásu před námi" ukázala jsem vpřed. Byl odsud vidět celý Hvozd. Palác byl schovaný pod Stromy. Nebyl vidět, ale byl někde spíš na Sever od nás. V dáli bylo vidět Jezero a malý Ostrůvek- původní Jezerní město. Lidé se tam ale po napadení drakem nevrátili. Byly to zlé časy pro lidskou rasu. A ještě dál byla vidět Osamělá hora s Bránou do Ereboru, na kopec a město Dol. Nádherný výhed do okolí. ,,Opravdu krása" kochaly jsme se přenádherným výhledem na nekonečné krajiny Středozemě.

Skoro.
Tak já se těším na komentíky, votes a shlédnutí.
Váše Deri ^-^