World of elves 2

65.kapitola ,,Jsem rád, že si pamatuješ"

Thranduil

Bál jsem se, že je na mě natolik naštvaná, že mi neodpustí. Její pohled byl tak chladný a tak nepřístupný. Už asi vím, jak se věčně cítil Legolas. Ale naštěstí povolila. Nebyla to ona. Ona není já. Ona je jiná. Nakonec odešla a já mám i své povinnosti. Vydal jsem se tedy k trůnu. Už zde na mě čekal posel z města Dol s nějakou zprávou. Asi o převozu sudů, které mají od nás. Jsou to nejlepší sudy v nejširším okolí. Vydrží dá se říci vše. Máme s nimi uzavřené nejrůznější obchody ale i přátelství. Je třeba si to s nimi udržet. Až bude období válek, využíváme své spojenectví. Bard je čestný muž a slyšel jsem o tom, že si našel ženu, což mu jen přeji.

Lucia

Vyšla jsem schody na mé patro. Nikdo zde nebyl, jen stráže u mého pokoje. Měla jsem divný pocit. Došla jsem k nim. ,,Můžete odejít. Nikam nepůjdu" kývla jsem na ně. Oba dva se poklonili a odešli pryč. Najednou mi přišlo, že mě někdo sleduje. Rozhlédla jsem se po okolí. Nikoho jsem ale neviděla. Jsem tu sama. Tauriel má nějaké starosti a děti zase někde lítají. Oddychla jsem si, abych se uklidnila. Nakonec jsem vešla a zavřela dveře. Položila jsem svůj luk a toulec se šípy na komodu. Chtěla jsem se převléci a umýt. V tom jsem uslyšela šustění látek za mnou. V rychlosti jsem se otočila, což mi nebylo platné. Najednou jsem schytala tvrdou ránu do břicha a padla jsem k zemi. Následně do mě osoba ještě dvakrát silně kopla. ,,Zdravím tě. Už jsme se dlouho neviděli. Řekl jsem si, že tě navštívím." řekl známý hlas. Zrzavý elf si ke mě přidřepl. ,,Shire?" optala jsem se tiše. ,,Ano Lucio. Jsem rád, že si mě pamatuješ. Zničila jsi mi totiž život!" křikl. Zamračila jsem se na něj. ,,A slyšel jsem o tvé kruté změně" usmíval se. Já se svíjela v bolestech u jeho nohou. ,,Jakou?" dostala jsem ze sebe. ,,Přišla jsi o své schopnosti, jak milé. Jsem rád, že se mi naskytla taková perfektní možnost. A tak se teď nebudeš nade mě navyšovat" posmíval se mi. On si myslí, že jsem o ně přišla. Tak to teď koluje po Středozemi? Tak to je poněkud zvláštní. Hezké... ,,Kde jsi byl?" zajímala jsem se. ,,Všude možně. Ale nejvíce se o tobě mluví v Angmaru. Nemají tě v lásce. Jsi mocná, no tedy byla. A dodala jsi zase sílu místním. Hlavně králi. Zasloužila ses o další následníky trůnu. Všichni tě chtějí mrtvou, ale zatím neměli odvahu někoho k tomu nominovat nebo se k tomu sami odvážit. Víš přešel jsem na druhou stranu. Je to zde o hodně lepší. Chápou mou nenávist a zlost. Dostal jsem za úkol zbavit se tě, navždy" vyprávěl mi. Změnil se. A to nehorázným způsobem. ,,Ty sloužíš skřetům?" zděsila jsem se. ,,Ano, už to tak bude. Oni jediní chápou mou nenávist k tobě. A už jsem zabil mnoho lidí, abych ukázal svou loajalitu k nim. A nyní mi svěřili tento úkol" usmíval se. ,,Můžeš si to ještě rozmyslet. Můžeš se vrátit" snažila jsem se, zachránit si život. Lapala jsem po dechu. ,,A dívat se na tebe a Thranduila každý den? Každičkou minutu? Znovu se trápit? Nikdy!" křikl. Posadila jsem se. V tu chvíli mi vrazil pěstí do obličeje a já zase byla na zemi. ,,Nejlepší je, že mi neřekli, jakou smrtí tě mám poctít. Tak jsem se rozhodl, pro tvrdou, bolestnou a velmi pomalou" uchechtl se. Bolelo mne celé tělo. Ale i tak jsem přemýšlela, co udělat. Musela jsem se bránit. Alespoň slovně. ,,Miluješ mne stále?" optala jsem se a pohlédla mu do zelenkavých očí. V tu chvíli stuhl a nic neříkal. Jen u mne klečel a koukal se mi do očí.

Návrat zlého nepřítele elfů.
Shire.

Zrzavý středně vysoký elf, zamilován do královny.
Má zelené oči nyní plné smutku ale i nenávisti.

Byl zrazen a podveden.
Splní úkol který mu v temnotě dali?
Zabije královnu?
Pa Deri :*