World of elves 2

152.kapitola "Zpráva z Imladris"

Vellianë

Obraz je bezpečně otočený. Myslím, že by Lucia nechtěla, aby ho někdo viděl. Kráčeli jsme rychle chodbami království. Všechny chodby mi přišly naprosto stejné. Ale přesto krásné. Nechápu, jak se tu mohou vyznat. Zanedlouho jsme se objevili před obrovským trůnem a já se nestačila divit. Žasla jsem nad obrovskými parohy, jež korunovaly trůn. Nic se mu nemohlo rovnat. Ale Legolas, nynější král Hvozdu, na něm neseděl. Nedivím se mu. Musí to mít těžké. Ikdyž jsem o Thranduilovi neslyšela hezké věci, a neznala jsem jej, Lucia jej milovala. I království. Nemohl být tak zlý. ,,Co se děje?" nechápala Lucia. Elf, jež za námi přišel do knihovny, odešel. Stála jsem od nich kousek dál a vyčkávala na Královu odpověď. ,,Přišla zpráva z Roklinky" oznámil jí. Hrklo ve mě. Lucia vypadala stejně zděšeně jako já. ,,Napadly jej Sauronovy síly?" vyhrkla najednou. Legolas si ji prohlédnul. Z jeho pohledu jsem nebyla schopná nic vyčíst. ,,Ne to ne..." začal. ,,Ale Elrond svolává poradu" pokračoval. Lucia hltala každé jeho slovo a napjatě čekala, co to pro ně znamená. ,,A chce mě tam" vzdychnul. Lucia zalapala po dechu. ,,Jedu s tebou" vyhrkla nakonec. ,,Ne" zamračil se Lassie. Přišla jsem si strašně mimo rozhovor, ale vcelku mi to vyhovovalo. Nechtěla jsem se do toho motat. ,,Ale ano. Já chci být u rozhodnutí, co se bude dít dál" stála si za svým. Legolas k ní přistoupil. ,,Ne nepojedeš, pro tebe mám něco jiného..." začal. Lucia se zarazila. ,,Už jsem to projednal. Od zítřejšího dne přebíráš vládu za mne" usmál se. Jak já, tak Lucia jsme na něj vytřeštily oči. ,,C-co?" nechápala. Byla naprosto vykolejená a mimo smysly. ,,Do doby, než budu schopen vlády já, budeš na trůnu sedět ty" oznámil jí to podrobněji a předpisově. ,,Ne to nejde. A jedu s tebou" ustoupila od něj. Jako by se jej bála, nebo jako by se k ní snad měl nahnout a ... Ne! To je nesmysl! křikla jsem na sebe. ,,Pojedu já" řekla jsem, ani nevím jak. Najednou se na mne stočila veškerá pozornost. Upíraly se na mne dva páry modrých očí. Ikdyž Lucia je nemá tak úplně modré. ,,Pojedu já" zopakovala jsem to. Lucia se usmála a Legolas protočil oči. ,,Ano" souhlasila. ,,Ne" nesouhlasil. Bylo komické, když se hádali. ,,Jsem královna" použila proti němu jeho vlastní volbu a tím vyhrála. Legolas zamručel. ,,Dobře" odvrátil se ode mne. ,,Pojede se mnou. Ale ty zůstaneš tady" rozkázal Lucii a ta spokojeně přikývla. ,,Kdy se odjíždí?" optala se v zápětí. ,,Zítra, brzy ráno. Abychom byli k poledni v Roklince. Tauriel i Neth zůstanou zde s tebou. Svou družinu si vyberu sám" odseknul. ,,Jak chceš" pokrčila rameny Lucia. Nevypadala, že by jí to nějak vadilo. ,,Proč jsi takový?" zajímala se. On ji provrtal pohledem a vypadal, jako by jí nechtěl odpovídat. Pak si to ale rozmyslel. ,,Jen jsou problémy. Je toho dost, sama sis jistě všimla, že jsme v ohrožení. A ty na tom také nejsi nejlépe" vyřknul Legolas. ,,Mýlíš se" usmála jsem se. Nechápavě si mne prohlédnul, poté znovu upřel zrak na ni. Já doufala, že mi to potvrdí. Také tak učinila. Vzpažila ruce a zavřela oči. Následně se začala točit kolem své osy. Od konců jejích černých šatů se začaly uvolňovat bílé vločky  a jako by se znova vracely k šatům. Postupně tak měnila jejich tvar i barvu. Legolas ustoupil a prohlížel si ji s úžasem v očích. Pohybem se její suknice rozevlála. Nakonec byly šaty sněhově bílé s lehkým nádechem modré. Leskly se na světle jako sníh na slunci. Ona se zastavila a pohlédla na Legolase. Ten se usmíval. ,,Potěšila jsi mne." vydechnul. ,,Sluší ti to. Zůstaň už svým já" vyřknul kompliment. Lucia poděkovala. Král se tedy otočil a odešel z trůnního sálu. ,,Pojedeš s ním. A neopustíš jej. Nevšímej si jeho nepřijemného chování k tobě, nevěří ti" oznámila mi Lucia. ,,Ano, slibuji" přikývla jsem.