World of elves 2

168. kapitolka "Zmiz mi z očí"

Lucia

Thranduil měl spoustu vyřizování jakožto jeho návrat. Zato já se marně snažila vypátrat a dostat z něj, jak je to možné, že je živ a zdráv. Vešla jsem do své komnaty a zamkla dveře. Chtěla jsem jen chvilku pro sebe a soukromí. Odložila jsem luk a prázdný toulec na komodu. Dýky pečlivě uschovala. Rozepínala jsem knoflíky u mých původně bílých šatů. Nyní byly od krve a prachu. Roztrhané a poničené. Svlékla jsem se a vešla do koupelny, kde mi již služebné nachystaly horkou bylinkovou koupel. Opatrně a pomalu jsem se naložila dovnitř. Okamžitě mne obklopilo horko a pára. Opřela jsem se o okraj vany a zavřela spokojeně oči. Zcela jsem se uvolnila a nechala myšlenky, ať volně opouštějí mou hlavu. Stále jsem před sebou viděla Thranduila, jakožto mého zachránce. Také to, jak se vrátil a následně jsem mu padla do náruče. Chyběl mi. Strašně moc. Nyní jsem chtěla zase žít. Nyní už jsem měla pro co žít. Vrátila se dokonce i Waloe se svou přítelkyní z Dolu. Vein souhlasil, že u nás najde útočiště, jako u věrných přátel. Vážím si našeho spojenectví. Pamatuji si, když nás Bard nechal v boji a sám se chránil. Byly to strašné dny pro náš kraj. A bojím se, že i když je král znovu zpět,  války budou trvat dál. Přemýšlela jsem o nejrůznějších věcech a myšlenky se mi vířily v hlavě a skákaly jedna přes druhou. Voda již byla pomalu studená a tak jsem se osušila, zabalila se do ručníku a bosýma nohama ťapkala po místnosti. Měla jsem zvláštní pocit, jako bych zde nebyla sama. Bedlivě jsem se rozhlížela okolo, ale nikoho jsem neviděla. A tak jsem se vydala ke skříni a oblékla se. Prohlížela jsem se v zrcadle a zamyslela se. Když v tom jsem v odrazu spatřila dvě osoby. Okamžitě jsem byla v pozoru a bleskově se otočila. Zalapala jsem po dechu, ale plíce mi nedovolovaly žádný přísun kyslíku. Vytřeštila jsem oči a měla co dělat, abych se udržela na nohou. ,,Galadriel" vydechla jsem po chvíli ubíjejícího ticha. Usmála se. Za to já ji provrtala pohledem. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná. ,,Kde jsi byla?" zavrčela jsem nevrle. Ona jen pokrčila rameny. ,,Všude kde si vzpomeneš" odpověděla prostě a jednoduše. ,,Proč jsi nepomohla v nouzi? Proč jsi zmizela?" měla jsem spoustu otázek. Ale ona jen mlčky hleděla do země. ,,Vždyť jsi nebyla ani na mé svatbě! Nikdy jsi neviděla své vnouče!" rozkřikla jsem se najednou, až mne to samotnou překvapilo. Ona sebou leknutím trhla a vyděšeně si mne prohlížela. ,,Bylo to složité" šeptla jen. ,,A co? Celeborn se trápil! Nechala jsi Thranduila zemřít! A mne trpět!" křičela jsem hlasitě proti ní. Ona vypadala smutně, ale to mi bylo jedno. To co udělala mne rozčílilo. ,,Omlouvám se" hlesla jen a znovu pozorovala mramorovanou zem. ,,To nespraví nějaká omluva! Zmiz!" zaječela jsem a ona si mne překvapeně prohlížela. ,,No tak zmiz! Nebo zavolám stráže" vyhrožovala jsem najednou. Věděla jsem, že ona by si s nimi lehce poradila, ale to již bylo vedlejší. ,,Dobře, když si to tak přeješ" hlesla smutně a ještě chvíli mne pozorovala. Já ji však probodávala pohledem skrz na skrz. Následně se ode mne odvrátila a během několika vteřin byla pryč. Nevěděla jsem, jestli jsem udělala dobře. Ale byla jsem naštvaná. Nelitovala jsem toho, ale bojím se, že to naruší náš vztah s Lórienem...

Hádka?
Lucia nemůže vědět, co se doopravdy stalo.
Nikdo neví, proč Gal zmizela.
Dozvíme se to někdy?
Co se bude nadále odehrávat?
Vaše Derinovka :**