World of elves 2

39.kapitola ,,Neodoláš"

Lucia

Vyšli jsme ven a já zavřela dveře. ,,Co je sní?" optala jsem se. ,,Jen má naražené tři žebra a vykloubené rameno. To bude v pořádku. Nemějte strach královno" uklidňoval mne. ,,Ale já mám strach. Nechce, abych jí pomohla, takto bude celé noci v bolestech, jelikož si nebude ani moci lehnout. A stejně nebude chtít pomoct. Ach ta jejich důstojnost" rozčilovala jsem se. On na to nic neřekl, jen mne pozoroval. Bylo to až podivné, jak na mne zíral. Neodpustila jsem si svraštělé čelo a vcelku naštvaný výraz. ,,Ano ano" odkýval mi to najednou a rychle. Poté otevřel dveře zpět do ošetřovny. Protočila jsem oči. ,,Ehm kde je?" koktal. Okamžitě jsem vpadla dovnitř. Spatřila jsem pouze neustlanou postel, ale v celé místnosti nikdo. Pak mi došlo, kde je. ,,Okno" kývla jsem a on se okamžitě k němu vydal. Otevřel jej. Okamžitě jsem pocítila studený vítr. Z hluboka jsem se nadechla. ,,Je pryč" znovu jej zabouchnul. Kvůli té rány jsem sebou trhla. ,,No nevadí, však ona se zase někde objeví. Omluv mne, musím něco zařídit" nezoufala jsem a odešla. Šla jsem se převléknout do svých bílých šatů.

Zanedlouho už jsem byla v zahradě. Vdechovala jsem do plic chladný vzduch. Ta příroda si doslova volala o sníh a zimu. Už chtěla usnout. Už tak mám zpoždění. Došla jsem lesem na palouček, kde mne učili Tauriel s Legolasem zacházet s dýkami. Postavila jsem se doprostřed. Ještě naposled jsem se rozhlédla po okolí. V tom se mi zdálo, že jsem někoho v dálce zahlédla. Chvíli jsem se ještě rozhlížela, ale pak jsem uvěřila v to, že to asi bylo nějaké zvíře. Následně jsem se soustředila na kouzlo. Pomalu jsem odříkávala složité formule, které mne učila Galadriel. Pomalu jsem cítila chlad, až jsem mrzla jako v nejsevernějším bodu Středozemě. Příroda kolem kde začala bělat. Začala to trávou, následně i keři a pak stromy. Objevila se jinovatka a během vteřinky se zamračilo a začalo sněžit. Přidala jsem na hlasitosti mého hlasu. Hustě chumelilo a foukal silný vítr. Stromy se začaly zahalovat pod bílou peřinu. I tráva již nebyla vidět. Jen v okruhu metr ode mne bylo ještě zeleno. Když jsem byla hotova, otevřela jsem oči a spatřila kolem sebe nádhernou zimní krajinu. Hustě chumelilo. Mé vlasy byly poseté vločkami. Mé šaty zářily. Chumelice pomalu ustávala až úplně odezněla. Posunula se dále směrem do všech krajů Středozemě. Ještě nějakou tu chvíli jsem se kochala tou nádherou, co jsem stvořila. Posadila jsem se na studenou zem a spočívala po náročném kouzlu. Hlasitě jsem oddychovala. V okolí bylo ticho a já si to náramně užívala. Milovala jsem toto počasí. Thranduil s Legolasem měli radši však zeleno, ale i ta zelená příroda musí odpočívat a spát. Nabrat nové síly před tím, než se znovu začne zelenat. V tom jsem uslyšela zapraskání sněhu. Další a další. Kroky. Někdo byl za mnou.

Zase napnout. Ano, zase nekonečně otevřený konec. Může to být kdokoli. Zlý či dobrý. Co myslíte?
Derinovka