World of elves 2

43. kapitola ,,Skoč!!!"

Waloe

Kráčela jsem chodbami paláce. V ruce jsem měla luk a na zádech toulec s šípy. Pokračovala jsem dále po schodech a ještě kousek chodbou. Nešla jsem přímo do pokojů, tam jsem mohla potkat mou matku. Otevřela jsem si dveře od místnosti, kde tráví Restallon nejvíce času. Má zde své bylinky, masti a všechno možné. A také, že zde byl. Seděl v křesle a něco studoval. Vzhlédnul ke mne. Okamžitě se postavil. ,,Výsosti, děje se něco?" optal se poslušně. To mi už dosti lezlo krkem. ,,Restallone. Nic se neděje a prosím, říkej mi Waloe. Slušnost si nech pro mé rodiče" usmála jsem se vřele. Přikývnul a úsměv mi oplatil. ,,Tak co potřebuješ?" optal se již přívětivěji a mi do tónu. ,,Chtěla jsem jít s někým ven. Napadlo mne, jestli by jsi nešel se mnou" začla jsem nevinně. ,,Ano určitě půjdu rád" řekl ihned s radostí. ,,Opravdu?" podivila jsem se. Myslela jsem, že ho budu muset přemlouvat. ,,Ano. Jestli chvilinku počkáš, zajdu si do pokoje pro luk" přikývla jsem a vyšli jsme na chodbu. Ihned se zavřel v pokoji.

Thranduil

Posedával jsem na trůnu. Neměl jsem moc co na práci. Nic se nedělo. Bylo období míru. Nikdo nečekal, že by se v blízké době mohla odehrát nějaká válka. Já však ano. Stále jsem si v hlavě promítal tu situaci a ty slova. Blíží se váš konec. Můj mistr slouží jednomu... Už to chápeš, elfíčku? Blíží se válečné plameny. Už toho dlouho moc nezbyde. Poté jsem mu usekl hlavu, jelikož jsem více slyšet nechtěl. Uzavřeli jsme se, poté přišla válka. Poté odchod Legolase. Následně Lucia. Legolas, Tauriel a Legolas. Já a Lucia. Svatba. Děti. Zapomínal jsem na zlo které se probralo. Galadriel jej odehnala, ale ne na moc dlouho. Lucii to neřeknu, tedy zatím. Než jí to dojde samo. Vzhlédl jsem do dáli. Pozoroval jsem mé království. Velká brána byla zřetelně poznat. Mosty, vedoucí přes řeku. Chodbičky, schody a úzké cesty. Toto je mé království. Je zima. Všude jsou pochodně kvůli světla. Teď v tuto dobu je tma brzy. Má koruna byla chabá. Žádné lístky, květy či bobulky. Pouze větvičky zapletené do sebe. To značilo mé nejméně oblíbené roční období. Lucia však zimu milovala. Byli jsme odlišní v několika věcech, ať už v povaze, vzhledu nebo zálibách. Názorech nebo chování. Však dohromady nás svedlo jedno. Láska. Miluji ji a nikdy bych se jí nevzdal. Nikdy.

Waloe

Zanedlouho vyšel v plné parádě. Oblečený do šedé tuniky a kalhot podobých barev. Na zádech měl luk a u boku šípy. Nikdy jsem ho neviděla v bojovém. Ale vypadal dobře. ,,Hm, netypovala bych tě na bojovníka" ušklíbla jsem se. ,,Každý jsme prošli výcvikem. A já poctivě trénuji, abych náhodou nevyšel z kondice" nazvednul obočí. ,,No jo. Tak jdeme?" zasmála jsem se. ,,Určitě" vydali jsme se k bráně. Jakmile jsme scházeli schody, zahlédla jsem na trůnu sedět Thranduila. Hleděl hluboko před sebe. Pozoroval hlavní bránu. Vypadal zamyšleně. Mračil se. Zastavila jsem se a Restallon kráčející za mnou, také. ,,Co se děje?" optal se nechápavě. ,,Můj otec. Jeho zrak střeží východ. Pojď, půjdeme jinudy" kývla jsem hlavou k vedlejší chodbě. Došli jsme do vinného sklípku. ,,Já se nechci jít koupat" zamračil se. ,,Proč bychom chodili? Umíš skočit snad ne?" triumfálně jsem se na něj usmála. On nechápavě přikývnul. Dala jsem si na záda luk a zatáhla za páku. Padací dveře pro sudy se otevřely a my jsme měli výhled na řeku. Nejistě ke mě přistoupil. ,,Skákat umím, ale nebudu se močit" trval na svém. Já protočila panenky. Podřepla jsem si. On také. Bylo vidět, že situaci vůbec nechápe. ,,Vidíš tu větev?" optala jsem se a ukázala na kus dřeva trčící ze skály venku kousek ode dveří. On přikývnul. ,,Tak skoč a chyť se. Následně se vyhoupni na cestičku na skále" dala jsem mu instrukce. Nejdříve vypadal nedůvěřivě, ale následně uposlechnul. Sklouznul se po šikmých dveřích a odrazil se. Skočil hezky na větev. Následně z ní seskočil. Já jej napodobila a hupsla ven. Chytila jsem se kusu dřeva. Však tam ještě chvíli setrvala. Pohlédla jsem na otevřené dveře. Nátáhla jsem se s úmyslem je zavřít. Tohle dělal vždycky Neth. Má delší ruku. Vzpomněla jsem si, když jsem zjistila, že tam nedosáhnu. Pak jsem se naštvala a kopla do nich nohou. Zavřely se a já se saltem skočila na skálu vedle Restallona. ,,To bylo hezké" pochválil mne. ,,Děkuji. Pojď jdeme" usmála jsem se a rozběhli jsme se společně za světlem, ven z jeskyně.

Neposlušná Waloe. Tak budu velmi ráda za všechny votes a komentíky. Zase zítra,
Derinovka! ^-^